ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.3516.2017.1
sp. zn. 32 Cdo 3516/2017-175
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně AUTOCENTRUM-WEST s.r.o. , se sídlem v Plzni, Domažlická 1195/178a, PSČ 314 62, identifikační číslo osoby 25226282, zastoupené Mgr. Petrem Macákem, advokátem se sídlem v Praze, Kolínská 1686/13, proti žalované ŠPERL - JMM s.r.o. , se sídlem v Domažlicích, Dukelská 96, PSČ 344 01, identifikační číslo osoby 27977668, zastoupené JUDr. Františkem Grznárem, advokátem se sídlem v Domažlicích, Paroubkova 228, o zaplacení 695 027,54 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 6 C 138/2015, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 12. 2016, č. j. 64 Co 550/2016-129, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Plzni potvrdil usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 25. 10 2016, č. j. 6 C 138/2015-120, jímž žalované nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná řádně nedoložila své majetkové poměry. Za situace, kdy k žádosti o osvobození od soudních poplatků předložila pouze výpis z účtu za období od 1. 6. 2016 do 31. 8. 2016 a výzvu k navýšení zůstatku na účtu, postupoval soud prvního stupně správně, pokud žalovanou vyzval k předložení dalších konkrétních listin (daňová přiznání za poslední dva roky, výpisy ze všech jejích účtů, soupis pohledávek a další účetní doklady). Žalovaná však této výzvě nevyhověla a soudu předložila toliko dva exekuční příkazy na přikázání pohledávky z jejích účtů vedených u Raffeisenbank a.s. a Československé obchodní banky, a.s. Rovněž daňové přiznání, které žalovaná učinila přílohou odvolání, obsahuje podle odvolacího soudu pouze kusé informace, které neumožňují posoudit její celkové majetkové poměry a strukturu jejího majetku.
Žalovaná podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost podle §237 o. s. ř. (dále též jen „o. s. ř.“) spatřuje v tom, že odvolací soud se při řešení otázky, zda jsou u ní dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjádřené v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, a ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3538/2014, 29 Cdo 3540/2014. Jako dovolací důvod uvedla dovolatelka nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), namítajíc, že své majetkové poměry řádně doložila a prokázala objektivní nedostatek finančních prostředků.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2014.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř, neboť odvolací soud se při řešení dovolatelkou předestřené otázky neodchýlil od závěrů vyjádřených v rozhodnutích Nejvyššího soudu, na něž dovolatelka odkázala, ani od jiné judikatury Nejvyššího soudu.
Již v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, Nejvyšší soud vysvětlil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším obdobným okolnostem. U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
Odkazuje-li dovolatelka, která ani na výzvu soudu požadované doklady nepředložila, na závěry týkající se možnosti přiznat osvobození od soudních poplatků právnickým osobám – podnikatelům vyslovené v judikatuře Nejvyššího soudu (citace uvedená v dovolání nepochází z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3538/2014; 29 Cdo 3540/2014, nýbrž právě z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněného pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), pak v této své argumentaci pomíjí, že důvodem, proč jí nebylo nepřiznáno osvobození od soudních poplatků, není skutečnost, že je podnikatelkou, nýbrž skutečnost, že neosvědčila takové majetkové poměry, které by přiznání osvobození od soudních poplatků odůvodňovaly.
Za situace, kdy nepřichází v úvahu ani aplikace §238a o. s. ř., jímž je upravena přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením odvolacího soudu (o něž v předmětné věci nejde), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř., jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 10. 2017
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu