ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.3928.2017.1
sp. zn. 32 Cdo 3928/2017-130
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně A S I M O s.r.o. , se sídlem v Jaroměřicích nad Rokytnou, Havlíčkova 343, PSČ 675 51, identifikační číslo osoby 26232979, zastoupené JUDr. Alexandrou Nováčkovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Hasskova 88/15, proti žalované TRANSTECHNIK CS, spol. s r.o. , se sídlem v Praze 10, Strašnice, Průběžná 3210/80b, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 45275718, zastoupené JUDr. Františkem Kosíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/30, o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 107/2012, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2017, č. j. 1 Cmo 85/2016-114, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Praze zrušil zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2015, č. j. 52 Cm 107/2012-79, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 5. 2016, č. j. 52 Cm 107/2012-101, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. je tak i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, jež je veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz ).
Tomuto zákonnému požadavku na vymezení přípustnosti však dovolatelka nedostála, neboť otázku výkladu a aplikace §384 obchodního zákoníku (zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013), týkající se prevenční povinnosti, do jejíhož řešení dovolatelka soustředila své námitky a která podle mínění dovolatelky nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena, odvolací soud neřešil a na jejím řešení napadené usnesení nezaložil. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se totiž podává, že odvolací soud zrušil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně pouze z důvodu nesprávného posouzení břemene tvrzení a břemene důkazního (a s výtkou, že soud prvního stupně nerozhodl o návrhu žalobkyně na provedení důkazu výslechem svědka), aniž by řešil (a aniž musel řešit) otázku vymezenou dovolatelkou, která tak přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemůže založit.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle §243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř., jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 6. 11. 2017
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu