ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.5908.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 5908/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobce L. J. , zastoupeného JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, proti žalované Komerční bance, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 č. p. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, o vzájemném návrhu na zaplacení částky 1 365 580,99 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 165/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2015, č. j. 95 Co 22/2015-137, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi soustavně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „R 4/2014“, usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, či usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl, a které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na http://www.nsoud.cz ).
Má-li pak být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. již shora citované R 4/2014 a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 32 Cdo 134/2017, ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. 27 Cdo 953/2017, či ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 392/2017).
Dovolatel se k přípustnosti vyjadřuje na dvou místech dovolání. V první větě článku II dovozuje přípustnost dovolání z §237 o. s. ř., neboť „má za to, že se jedná o právní otázku, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena“, aniž však příslušnou otázku jakkoliv zformuloval.
V prvním odstavci článku III pak dovolatel vytýká odvolacímu soudu nesprávnost závěru, že uzavřená smlouva o úvěru založila pasivní solidaritu jeho osoby a B. P., ačkoliv z výkladu smlouvy a úvěrových podmínek vyplývá, že se klientem banky nestal a stát nemohl, to vše navíc za situace, kdy smlouva jako celek je koncipována nejasně a nesrozumitelně a kdy ani soudy nebyly jednotné v otázce, jaké právní postavení dovolatel vůči panu P. zaujímá. Navazuje sdělení, že „se zároveň domnívá, že daná právní otázka dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena“.
Dovolatel tu dovolacímu soudu nepředkládá k řešení právní otázku ve smyslu §237 o. s. ř., tj. takovou, která v jeho rozhodovací praxi nebyla dosud vyřešena a která by měla být (v rámci poslání Nejvyššího soudu zajišťovat jednotu a zákonnost rozhodování) vyřešena právě v souzené věci. Omezuje se na zpochybnění závěrů, k nimž dospěl odvolací soud při posouzení platnosti a obsahu konkrétní smlouvy se zřetelem na individuální okolnosti konkrétního případu, tedy na polemiku se správností právního posouzení. Tím vyhověl požadavku na vymezení dovolacího důvodu (§241a odst. 1 o. s. ř.), nikoliv však zároveň požadavku na řádné označení zvoleného předpokladu přípustnosti dovolání.
Zřetelné vymezení příslušné dosud neřešené právní otázky není obsaženo ani v ostatních pasážích dovolání.
V části, v níž směřuje proti rozsudku odvolacího soudu ve výrocích o nákladech řízení, pak dovolání postrádá jakoukoliv argumentaci a nemá tedy žádnou z náležitostí vyžadovaných §241a odst. 2 o. s. ř.
Tyto nedostatky nelze již odstranit, neboť uplynula lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takové vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání (srov. §243c odst. 1 větu první o. s. ř.).
Nejvyšší soud z uvedených důvodů, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 6. 2017
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu