ECLI:CZ:NS:2017:32.ND.235.2017.1
sp. zn. 32 Nd 235/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v exekuční věci oprávněné Vodafone Czech Republic a.s. , se sídlem v Praze 5, Stodůlky, náměstí Junkových 2808/2, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 25788001, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinnému T. D. P, o žádosti o pověření a nařízení exekuce pro 10 750,59 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 352/2017, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 352/2017 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění:
Dne 26. 1. 2017 byla doručena Okresnímu soudu v Břeclavi žádost soudního exekutora Mgr. Marcela Kubise, se sídlem v Zábřehu na Moravě, Masarykovo nám. 44/4 o pověření a nařízení exekuce podle vykonatelného exekučního titulu – rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu – odboru pro východočeskou oblast ze dne 5. 9. 2016, č. j. ČTÚ-34214/2016-636/III. Soudní exekutor tak učinil na základě exekučního návrhu oprávněné, aby ho soud pověřil provedením exekuce k vymožení pohledávky v celkové výši 10 750,59 Kč s příslušenstvím.
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 21. 3. 2017, č. j. 53 EXE 352/2017-20, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po marném uplynutí odvolací lhůty bude věc předložena podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu. Okresní soud dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit. Z připojeného nalézacího spisu vyplývá, že povinnému bylo doručováno tzv. fikcí na adrese H., M.; na této adrese, kterou uvedla rovněž oprávněná v exekučním návrhu, se povinný nezdržuje. Podle šetření okresního soudu povinný neprochází Centrální evidencí obyvatel ani registrem obyvatel.
Podle §28 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále jen „exekuční řád“), exekuci vede ten exekutor, kterého v exekučním návrhu označí oprávněný a který je zapsán v rejstříku zahájených exekucí. Úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu.
Podle §35 exekučního řádu exekuční řízení se zahajuje na návrh (odstavec 1). Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy exekuční návrh došel exekutorovi (odstavec 2). Exekutor může začít zjišťovat a zajišťovat majetek povinného nejdříve poté, kdy soud vydal pověření podle §43a (odstavec 3).
Podle §45 exekučního řádu věcně příslušným exekučním soudem je okresní soud (odstavec 1). Místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek (odstavec 2).
Podle §52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §252 odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu povinný má majetek.
Podle §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud vyložil v usnesení velkého senátu svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž je oprávněn zkoumat, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
Protože povinný nemá bydliště v České republice a není známo, kde se zdržuje (resp. není známo, zda a kde se případně zdržuje), byl by místně příslušným k projednání a rozhodnutí v této věci soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Skutečnost, zda povinný má na území České republiky exekučně postižitelný majetek, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, případně vyjde najevo až činností soudem pověřeného exekutora v rámci provádění exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je tudíž zjevné, že v posuzovaném případě byly naplněny podmínky pro předložení věci Nejvyššímu soudu v souladu s §11 odst. 3 o. s. ř., neboť jde o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, a podmínky místní příslušnosti zde chybějí nebo je nelze zjistit.
Nejvyšší soud proto rozhodl podle §11 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení tak, že jako místně příslušný soud věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo řízení zahájeno, tj. Okresní soud v Břeclavi.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2017
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu