ECLI:CZ:NS:2017:32.ND.370.2017.1
sp. zn. 32 Nd 370/2017-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v exekuční věci oprávněné Fakultní nemocnice v Motole , se sídlem v Praze 5 – Motole, V Úvalu 84/1, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 00064203, proti povinnému D. J. , t. č. neznámého pobytu, o žádosti o pověření a nařízení exekuce pro 780 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 207 EXE 6747/2017, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 207 EXE 6747/2017 projedná a rozhodne Okresní soud Praha-západ.
Odůvodnění:
Dne 3. srpna 2017 byla doručena Okresnímu soudu Praha-západ žádost soudního exekutora JUDr. Ivo Erberta, se sídlem v Praze 3, Milešovská 1326/4, o pověření a nařízení exekuce podle vykonatelného exekučního titulu – rozsudku pro uznání Okresního soudu Praha-západ ze dne 13. 4. 2017, č. j. 18 C 30/2017-24. Soudní exekutor tak učinil na základě exekučního návrhu oprávněné, aby ho soud pověřil provedením exekuce k vymožení pohledávky ve výši 780 Kč s příslušenstvím.
Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 30. 8. 2017, č. j. 207 EXE 6747/2017-15, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po uplynutí odvolací lhůty oprávněné bude věc předložena Nejvyššímu soudu České republiky k určení, který soud ji projedná a rozhodne. Okresní soud dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti exekučního soudu nelze za dané situace určit. Z výpisu z centrální evidence obyvatel a z výpisu registru obyvatel jím totiž bylo zjištěno, že povinný nemá v České republice žádný druh pobytu. Okresnímu soudu není ani známo, kde se nachází majetek povinného.
Podle §28 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „exekuční řád“), exekuci vede ten exekutor, kterého v exekučním návrhu označí oprávněný a který je zapsán v rejstříku zahájených exekucí. Úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu.
Podle §35 exekučního řádu exekuční řízení se zahajuje na návrh (odstavec 1). Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy exekuční návrh došel exekutorovi (odstavec 2). Exekutor může začít zjišťovat a zajišťovat majetek povinného nejdříve poté, kdy soud vydal pověření podle §43a (odstavec 3).
Podle §45 exekučního řádu věcně příslušným exekučním soudem je okresní soud (odstavec 1). Místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek (odstavec 2).
Podle §52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud vyložil v usnesení velkého senátu svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž je oprávněn zkoumat, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
Protože povinný nemá bydliště v České republice a není známo, kde se zdržuje, byl by místně příslušným k projednání a rozhodnutí v této věci soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Skutečnost, zda povinný má na území České republiky exekučně postižitelný majetek, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, případně vyjde najevo až činností soudem pověřeného exekutora v rámci provádění exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je tudíž zjevné, že v posuzovaném případě byly naplněny podmínky pro předložení věci Nejvyššímu soudu v souladu s §11 odst. 3 o. s. ř., neboť jde o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, a podmínky místní příslušnosti zde chybějí nebo je nelze zjistit.
Nejvyšší soud proto rozhodl podle §11 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení tak, že jako místně příslušný soud v dané věci určil soud, u něhož bylo řízení zahájeno, tj. Okresní soud Praha-západ.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. 11. 2017
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu