ECLI:CZ:NS:2017:32.ND.426.2016.1
sp. zn. 32 Nd 426/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v exekuční věci oprávněné T-Mobile Czech Republic a.s. , se sídlem v Praze 4, Chodov, Tomíčkova 2144/1, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 64949681, zastoupené Mgr. Martinem Greplem, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská 586/7, proti povinné J. T. , o žádosti o pověření a nařízení exekuce pro 2 185 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 4148/2015, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 4148/2015 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění:
Dne 14. 11. 2015 byla doručena Okresnímu soudu v Břeclavi žádost JUDr. Miloslava Zwiefelhofera, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 3, se sídlem v Praze 5, Strojírenská 47/18, o pověření a nařízení exekuce podle vykonatelného exekučního titulu – rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu – odboru pro severočeskou oblast ze dne 25. 8. 2015, č. j. ČTÚ-148 241/2011-635/VIII.vyř.-StM, na částku 2 185 Kč s příslušenstvím.
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 22. 12. 2015, č. j. 53 EXE 4148/2015-23, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu, jenž určí soud, který věc projedná a rozhodne. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit, neboť podle výpisu z centrální evidence obyvatel má povinná od 20. 8. 2013 ukončený pobyt občanky na území České republiky a podle sdělení Městského úřadu Mikulov uvedla povinná svou adresu v zahraničí – S. r. N.
Podle §28 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „exekuční řád“), exekuci vede ten exekutor, kterého v exekučním návrhu označí oprávněný a který je zapsán v rejstříku zahájených exekucí. Úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu.
Podle §35 exekučního řádu exekuční řízení se zahajuje na návrh (odstavec 1). Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy exekuční návrh došel exekutorovi (odstavec 2). Exekutor může začít zjišťovat a zajišťovat majetek povinného nejdříve poté, kdy soud vydal pověření podle §43a (odstavec 3).
Podle §45 exekučního řádu věcně příslušným exekučním soudem je okresní soud (odstavec 1). Místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek (odstavec 2).
Podle §52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §252 odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu povinný má majetek.
Podle §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud vyložil v usnesení velkého senátu svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž je oprávněn zkoumat, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
Protože povinná nemá bydliště v České republice a není známo, kde se skutečně zdržuje, byl by místně příslušným k projednání a rozhodnutí v této věci soud, v jehož obvodu má povinná majetek. Skutečnost, zda povinná má na území České republiky exekučně postižitelný majetek, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, případně vyjde najevo až činností soudem pověřeného exekutora v rámci provádění exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V posuzovaném případě jsou tedy splněny předpoklady pro to, aby Nejvyšší soud vydal rozhodnutí podle §11 odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto rozhodl podle §11 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení vyjádřené v §6 o. s. ř. tak, že jako místně příslušný soud pro projednání a rozhodnutí věci určil soud, u něhož bylo řízení zahájeno, tj. Okresní soud v Břeclavi.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 1. 2017
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu