ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.1024.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 1024/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobkyně Bydlení komplet s.r.o. , se sídlem v Mělníku, Fibichova 218, identifikační číslo 27378152, zastoupené Mgr. Alexandrem Klimešem, advokátem se sídlem v Mělníku, Ve Vinicích 553/17, proti žalované J. B. , zastoupené JUDr. Miloslavem Kiššem, advokátem se sídlem v Mělníku, 28. října 321/16, o 1.724.052,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 16 C 126/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2016, č. j. 19 Co 304/2016-202, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 19.079,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Miloslava Kišše, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobkyně (dále též „dovolatelka“) spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“); o tuto náležitost již nemůže být dovolání doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.
Obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) žalobkyně v dovolání v podstatě pouze polemizuje s tím, jak odvolací soud rozhodl, přičemž - ačkoli ohlašuje - dovolacímu přezkumu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva ve smyslu §237 o. s. ř. K otázce přípustnosti dovolání uvádí jen tolik, že „odvolací soud i soud prvního stupně se při svém rozhodování odchýlily od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, resp. je nutno znovu opětovně posoudit“ dvě pro danou věc podstatné otázky: 1. prokázání sdělení čísla osobního účtu jednatele žalobkyně ve vztahu k platbám za dílo zhotovované žalobkyní pro žalovanou, 2. možnost plnění ceny díla na účet jiné osoby než zhotovitele.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatelka vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Požadavek dovolatelky, aby dovolacím soudem byly shora uvedené otázky opětovně posouzeny, než jak to učinily soudy nižších stupňů, významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena (opětovně, ale) jinak (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Takový údaj se z dovolání nepodává.
Argument, podle kterého se odvolací soud „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání patrno, o kterou takovou právní otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované jako R 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalobkyně tak požadavku §241a odst. 2 o. s. ř. nedostála. Nejvyšší soud proto její dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Pro úplnost - mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání - nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (tvrzené nedoručení platebního rozkazu ze dne 7. 4. 2015, č. j. 5 C 57/2015-12, zpochybnění autenticity podpisu na doručence a chybějící údaje na ní), a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2017
JUDr. Václav Duda
předseda senátu