ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.1371.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 1371/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce P. L. , zastoupeného JUDr. Lenkou Vislockou, advokátkou se sídlem Praha 1, Spálená 11, proti žalované ALTERAGRA s. r. o. se sídlem Jindřichov 541, zastoupené JUDr. Leopoldem Petřičem, advokátem se sídlem Krnov, Hlavní náměstí 35/1a, o zaplacení 400.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále-pobočky v Krnově pod sp. zn. 7 C 53/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2016, č. j. 57 Co 613/2015-176, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Leopolda Petřiče, advokáta se sídlem Krnov, Hlavní náměstí 35/1a.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 11. 2016, č. j. 57 Co 613/2015-176, potvrdil rozsudek ze dne 16. 4. 2015, č. j. 7 C 53/2014-104, kterým Okresní soud v Bruntále-pobočka v Krnově zamítl žalobu o zaplacení 400.000 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.
Žalovaná se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu. Námitky žalobce proti zjištěnému skutkovému stavu považuje z hlediska způsobilého dovolacího důvodu za bezvýznamné.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání napadeného rozhodnutí vázán uplatněným dovolacím důvodem (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Při zkoumání, zda rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva a zda je dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Jedním z předpokladů, jejichž splněním zákon podmiňuje přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., je to, že dovolatelem vymezenou otázku hmotného nebo procesního práva odvolací soud řešil a jeho rozhodnutí na jejím vyřešení závisí.
V posuzovaném případě tento předpoklad splněn není, neboť na řešení žalobcem předestřených otázek, zda může být reálnost půjčky naplněna i tím, že nový věřitel předá půjčenou částku se souhlasem dlužníka za účelem splacení jeho původní půjčky přímo původnímu věřiteli dlužníka, a zda musí být souhlas dlužníka s půjčkou udělen výhradně při převzetí půjčované částky , napadené rozhodnutí nezávisí, a řešení těchto otázek proto nemůže založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. NS ČR 53/2013, ze dne 27. 4.2015, sp. zn. 32 Cdo 5034/2014, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. I. ÚS 1765/15, dále usnesení ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2894/2015, a ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3570/2015, které rovněž obstálo v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou odmítl usnesením ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3540/15).
Vytýká-li žalobce odvolacímu soudu nesprávnost právního závěru, že za žalovanou plnil jejímu věřiteli, co po právu měla plnit sama, a že se tak na jeho úkor bezdůvodně obohatila (§454 obč. zák.), a prosazuje-li, že plnil žalované z titulu smlouvy o půjčce (§657 obč. zák.), činí tak procesně neregulérním způsobem. Ač avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti tento dovolací důvod neuplatnil, neboť svými námitkami primárně zpochybňuje správnost skutkových zjištění, na nichž je právní posouzení věci založeno. Žalobce proti skutkovému závěru odvolacího soudu, že mezi účastníky nedošlo k dohodě o tom, že žalobce poskytne žalované 400.000 Kč a ta mu tento obnos vrátí, a že jí ze svých prostředků tuto částku nepředal, nýbrž ji dne 20. 12. 2010 zaplatil za žalovanou do konkursní podstaty úpadce na úhradu jejího dluhu ze smlouvy o půjčce, kterou uzavřela se správcem úpadce dne 31. 5. 2004, staví vlastní verzi skutku. Tvrdí, že dne 20. 12. 2010 na základě dohody předal jednateli žalované S. ze svých soukromých prostředků 400.000 Kč za účelem doplacení dluhu žalované ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 31. 5. 2004 se správcem úpadce, přičemž téhož dne jednatel žalované po dohodě se žalobcem tento obnos předal žalobci coby správci konkursní podstaty úpadce s pokynem, aby jej vložil do pokladny úpadce jako doplatek dluhu žalované. Žalobce přehlíží, že správnost skutkových zjištění ani způsob provádění jednotlivých důkazů nebo výsledek jejich hodnocení promítající se do skutkových zjištění, nelze v dovolacím řízení regulérně zpochybnit. Dovolací soud je skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem vázán (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud při právním posouzení věci. Prosazuje-li tedy žalobce v dovolání s odkazem na judikaturu dovolacího soudu, že k uzavření smlouvy o půjčce není nutné fyzické přítomnosti žalované ani fyzického převzetí předmětu půjčky či otevírá-li otázku možnosti udělení předběžného či následného souhlasu dlužníka s poskytnutím půjčky, vytýká odvolacímu soudu nesprávnost závěrů, které s ohledem na zjištěný skutkový stav věci vůbec neučinil.
Protože právní závěry odvolacího soudu, že právní úkon uznání dluhu z půjčky žalovanou neměl účinky uznání dluhu ve smyslu §110 obč. zák., neboť se vztahoval k dluhu z jiného právního důvodu, a že právo žalobce na vydání bezdůvodného obohacení je promlčeno (§107 odst. 1, 2 obč. zák.), zůstaly stranou vylíčení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. a vymezení důvodu dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a pro argumentaci uplatněnou v dovolání nebylo možno z výše uvedených důvodů přiznat dovolání přípustnost, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. září 2017
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu