ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.1436.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 1436/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobkyň a) Mgr. et Mgr. E. Š. , zastoupené Mgr. Pavlem Uhlířem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Karla IV. 468, a b) Ing. E. Š. , zastoupené JUDr. Petrem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, náměstí Svobody 12, proti žalované MAIRA ENTERPRISE LLC se sídlem ve Spojených státech amerických, Washington, 1090 Vermont Avenue, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34 C 36/2012, o dovolání žalobkyně b) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2016, č. j. 49 Co 162/2016-590, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobkyně b) spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Jak vyplývá z celého obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.), žalobkyně b) shora uvedenému požadavku nedostála. Nejvyšší soud proto její dovolání odmítl podle §243c odst. 1, věty první, o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 51/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).
Ačkoli má dovolatelka zato, že dovolání je přípustné, protože napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) namítá, že odvolací soud řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť „nezrušil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2016, č. j. 34 C 36/2012-555, vydané soudcem, proti kterému směřovala námitka podjatosti, a který tak v řízení učinil úkon v rozporu s ustanovením §15b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., toleroval soudu prvního stupně, že neuvedl, z jakého důvodu nepřipustil žalobkyní navržené důkazy, že postupoval v rozporu s právními předpisy upravujícími řízení před soudem vždy v neprospěch žalobkyň, že porušil dispoziční zásadu, obešel povinnost tvrzení i důkazní břemeno, aniž by v případě důkazního břemene alespoň naplnil podmínku, že potřeba provedení důkazu musí vyplývat z obsahu spisu a dále klíčový důkaz ani neprovedl s odkazem na důkaz známý z činnosti soudu.“ Nevymezuje přitom žádnou otázku, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Přehlíží, že k vadám řízení dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1, věta první, o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2017
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu