ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.1751.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 1751/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce F. F. , zastoupeného JUDr. Věrou Nenutilovou, advokátkou se sídlem ve Stříbře, Masarykovo náměstí 8, proti žalované RENA - Centrum s. r. o. , se sídlem v Praze 3, U Zásobní zahrady 1774/15, identifikační číslo 252 34 927, zastoupené JUDr. Vladislavem Bílkem, advokátem se sídlem v Klatovech, Čs. legií 143, o zaplacení 820.000,- Kč oproti povinnosti vyklizení a předání bytové jednotky a poskytnutí součinnosti při změně zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 151/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. listopadu 2016, č. j. 11 Co 98/2016-409, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 8. prosince 2015, č. j. 7 C 151/2009-331, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 895.000 Kč oproti vyklizení a předání v žalobě specifikované bytové jednotky (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení 200.000 Kč, a výroky III. a IV. rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Učinil tak poté, co jeho předchozí (žalobu rovněž zamítající) rozsudek ze dne 29. června 2011, č. j. 7 C 151/2009-131, Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 23. srpna 2012, č. j. 11 Co 37/2012-165, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 25. listopadu 2016, č. j. 11 Co 98/2016-409, rozsudek soudu prvního soudu změnil v části výroku I. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 820.000 Kč oproti povinnosti žalobce poskytnout jí součinnost při zpětném zápisu vlastnického práva žalované k bytové jednotce situované v suterénu domu na pozemku parc. č. st. 3087, ke spoluvlastnickému podílu 310/5273 na společných částech domu na pozemku parc. č. st. 3087 a na pozemku parc. č. 2448/34, zapsaných na listech vlastnictví č. 7594 a 6592 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště K., v katastru nemovitostí pro obec K. a katastrální území K.; ve výroku II. jej potvrdil. V části výroku I., jíž bylo rozhodnuto co do 75.000 Kč a ve výrocích III. a IV. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl. Zcela se ztotožnil se skutkovými a právními závěry odvolacího soudu. V řízení bylo prokázáno, že o existenci minimálně jedné šachty nebyl informován a pokud jde o zbývající dvě šachty, nevěděl, co se v nich nachází a jaká omezení s nimi budou spojena. Závěr odvolacího soudu, že uvedené šachty jsou neodstranitelnými vadami předmětu koupě (bytu), je tudíž správný.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Na přípustnost svého dovolání žalovaná usuzuje z toho, že „odvolací soud se při řešení otázek hmotného i procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, a dále z důvodu, že otázka tvrzených vad spočívajících v umístění čistící šachty v bytě nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena, nebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“ .
Platí, že uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud. Namítá-li žalovaná, že dvě ze šachet nacházejících se v převáděné bytové jednotce nejsou vadou (a pokud ano, tak nikoli vadou neodstranitelnou), zpochybňuje sice právní posouzení věci ústící v závěr, podle něhož žalobci jako kupujícímu vzniklo podle §622 odst. 2 věty první zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen „obč. zák.“), kromě práva na přiměřenou slevu z kupní ceny rovněž právo na odstoupení od smlouvy, nicméně tak činí na základě vlastní verze skutku, prosazováním vlastních tvrzení o stavu předmětu koupě a o možnosti odstranění jeho zjištěných nedostatků. Oproti odvolacímu soudu žalovaná prosazuje, že šachty umístěné v podlaze předmětného bytu ve skutečnosti nesnižují jeho kvalitu, neboť dvě z nich již neslouží k původnímu účelu, že žalobce byl o existenci dvou ze tří šachet informován a věděl i o tom, jaká omezení jsou s tím spojena, a že odstranění šachet, resp. jejich „vymístění“ z bytu, je proveditelné, resp. ekonomicky účelné. Odvolacímu soudu vytýká, že nevzal náležitě v úvahu relevantní údaje uvedené ve znaleckém posudku Ing. Choce, a namítá, že oporu v provedeném dokazování nemá závěr odvolacího soudu, že prostory domu, které byly žalobci prodány, nemají charakter bytu, nýbrž jsou nebytovým prostorem. Zjištění, jaké jsou vlastnosti věci a jaké má věc nedostatky, případně s jakým nákladem a za jakých okolností je lze odstranit, jsou skutkovými zjištěními; teprve na ně navazující závěr, zda určitá vlastnost věci je vadou a zda odstranitelnou či neodstranitelnou, učiněný na základě těchto zjištění, je právním posouzením věci. Správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit (nesprávná skutková zjištění nejsou způsobilým dovolacím důvodem). Stejně tak způsob ani výsledek hodnocení důkazů (konkrétně znaleckého posudku znalce Ing. Choce) promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit (§241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
Odkaz žalované na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 32 Odo 647/2003, je nepřiléhavý pro skutkovou odlišnost zde projednávané věci. Zatímco ve věci vedené pod sp. zn. 32 Odo 647/2003, soudy vycházely ze zjištění, že reklamované vady jsou odstranitelné, resp. uzavřely, že náklady na jejich odstranění jsou v porovnání s kupní cenou věci přiměřené, v nyní souzené věci vyšel odvolací soud ze zjištění, že z bytu žalobce mohly být odstraněny (přemístěny) toliko dvě ze tří zde se nacházejících šachet, šachtu č. 3 nelze odstranit pro případ potřeby jejího budoucího využití, neboť jí prochází instalační kanál s teplovodním vytápěním a studenou a teplou vodou s cirkulací. Závěry, které dovolací soud přijal a odůvodnil ve věci sp. zn. 32 Odo 647/2003, tudíž nelze na nyní posuzovanou věc vztáhnout.
Z obsahu dovolání nelze dovodit, jaká - dovolacím soudem již jednou vyřešená právní otázka - má být (jak požaduje žalovaná) dovolacím soudem posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Přisvědčit nelze ani výtce žalované, že je předčasný a nepodložený závěr odvolacího soudu dovozující, že by s přemístěním šachet muselo vyslovit souhlas všech 24 vlastníků bytových jednotek nacházejících se v domě v K.; tento závěr má jednoznačnou oporu v ustanovení §11 odst. 5 tehdy platného zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (byl zrušen teprve zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem), a je logickou úvahou podporující závěr odvolacího soudu o tom, že zjištěné šachty jsou neodstranitelnými vadami předmětné bytové jednotky.
Námitky žalované, že odvolací soud se ve svém rozhodnutí náležitě nevypořádal s její argumentací a že odůvodnění napadeného rozsudku nesplňuje náležitosti kladené na odůvodnění rozhodnutí ustanovením §157 odst. 2 o. s. ř. (vykazuje vnitřní rozpor co do hodnocení dokazování provedeného soudem prvního stupně), nepředstavují uplatnění jediného způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodl, neboť řízení nebylo doposud skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2017
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu