ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.211.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 211/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) J. F. , b) J. F. , c) Ing. M. B. , d) Ing. arch. J. V. , a e) Ing. arch. E. W. , zastoupených JUDr. Přemyslem Hochmanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1, proti žalovaným 1) F. M. , a 2) Ing. V. V. , zastoupeným JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem v Kolíně 3, Politických vězňů 98, o 179.511,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 13 C 136/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2016, č. j. 24 Co 180/2016-404, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům na nákladech dovolacího řízení 40.535,- Kč k rukám JUDr. Přemysla Hochmana, advokáta.
Odůvodnění:
Proti shora uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní (dále též „dovolatelé“) dovolání, neboť mají zato, že odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu reprezentovanou rozhodnutím Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 29. 10. 1982, sp. zn. 1 Cz 56/82, publikovaným ve Sborníku IV, ročník 1982 na str. 468, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2777/2010, a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1598/2009, přijal chybný závěr, že k (částečnému) zániku závazku dlužníka nedojde, pokud mu věřitel vrátí poskytnuté dílčí plnění poté, co je prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb převzal. Nejsou srozuměni s názorem, že tímto způsobem nastalo pouze prodlení věřitele, ale nedošlo současně k (částečnému) zániku dluhu.
Žalobci navrhli dovolání jako nepřípustné odmítnout.
Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a zda je tedy dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (§239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Nelze přisvědčit dovolatelům, že rozhodnutí odvolacího soudu odporuje ustálené judikatuře dovolacího soudu reprezentované jeho shora citovanými rozhodnutími. Žádné z nich nereagovalo na situaci, která nastala v souzené věci, tj. že by věřitel částečné plnění, které bylo poskytnuto prostřednictvím pošty (poskytovatele poštovních služeb) odmítl, resp. po převzetí je vrátil zpět dlužníku; pro souzenou věc tedy nejsou použitelná a rozsudek odvolacího soudu tak s nimi nemůže být v rozporu.
Ve věci sp. zn. 1 Cz 56/82 při výkladu ustanovení §82 odst. 2 občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 1991 šlo o situaci, kdy žalobkyni nebyla doručena částka 500,- Kč, poukázaná poštou, pročež Nejvyšší soud přijal závěr, že dlužník v rozsahu této částky dluh nesplnil. Žalobkyně se tedy mohla domáhat zaplacení částky, která byla předmětem tohoto řízení vůči dlužníku v rámci jejich vzájemného právního vztahu.
Usnesením ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2777/2010, Nejvyšší soud odmítl dovolání proti usnesení odvolacího soudu potvrzujícímu rozhodnutí okresního soudu o zastavení nařízené exekuce, proto, že dovoláním napadené usnesení nemělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 občanského soudního řádu ve znění do 31. 12. 2012. Nejvyšší soud v tomto usnesení, cituje závěry předchozí své judikatury, pouze zopakoval, že „k naplnění předpokladů pro zánik dluhu splněním je nezbytné, aby dlužník odevzdal plnění do dispoziční sféry věřitele s úmyslem splnit svůj dluh. Není-li zde tento úmysl, ke splnění dluhu nedojde, i když se poukázaná částka do dispoziční sféry věřitele dostane.“
V rozsudku ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1598/2009, Nejvyšší soud řešil otázku pořadí uspokojování příslušenství peněžitého dluhu ve vztahu k jistině, přičemž zopakoval obecné závěry o splnění dluhu; otázka vrácení poskytnutého plnění nebyla předmětem dovolacího přezkumu.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 5, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) a §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 30. 6. 2014 (čl. II. vyhlášky č. 120/2014 Sb.) - dále jen „advokátní tarif“, tj. částkou 40.535,- Kč. Součástí náhrady nákladů řízení je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 7.035,- Kč, odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 35/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. května 2017
JUDr. Václav Duda
předseda senátu