ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.2115.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 2115/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně L. K. , zastoupené Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, advokátem se sídlem Praha 2, Wenzigova 1004/14, proti žalovanému J. T. , zastoupenému Mgr. Michaelou Kasper Beňovou, advokátkou se sídlem Lysá nad Labem, Masarykova 1250/50, o zaplacení 233.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 5 C 259/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2016, č. j. 26 Co 508/2016-189, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 11. 2016, č. j. 26 Co 508/2016-189, potvrdil rozsudek ze dne 17. 6. 2016, č. j. 5 C 259/2015-140, kterým Okresní soud v Nymburce zamítl žalobu o zaplacení 233.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 3. 7. 2015 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Námitky žalobkyně uplatněné v dovolání nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti a neúplnosti skutkových zjištění, na nichž je založen zpochybňovaný právní závěr, že uzavřela se žalovaným jako fyzickou osobou smlouvu o dílo ve smyslu §2586 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu. Odvolací soud vyšel ze zjištění, které je v dovolacím řízení nezpochybnitelné (srovnej §241a odst. 6 o. s. ř.), že žalobkyně se dohodla se žalovaným na provedení rekonstrukce bytu, sjednali si provedení konkrétních prací, cenu díla 250.000 Kč, termín dokončení díla 20. 4. 2015 a také způsob jeho provedení tak, že žalovaný zorganizuje prováděné práce a poskytne odborný dozor. Žalobkyně zaplatila žalovanému na zálohách celkem 233.000 Kč, žalovaný dohodnuté práce provedl. Žalobkyně nebyla spokojena s úrovní provedených prací a žádala po žalovaném vrácení celé zaplacené zálohy. Žalobkyně v dovolání prosazuje vlastní skutkovou verzi, že jednala se žalovaným coby jednatelem společnosti JTM s. r. o., tedy nikoliv coby fyzickou osobou (zdůrazňuje přitom svůj záměr uzavřít smlouvu s osobou s potřebnými kvalifikačními předpoklady), z níž dovozuje odlišný právní závěr, že smlouvu o dílo se žalovaným neuzavřela. Žalobkyně se tak domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem. Další otázky, které žalobkyně v dovolání vznesla, stran možnosti fyzické osoby bez kvalifikačních předpokladů a oprávnění k podnikatelské činnosti uzavřít smlouvu o dílo v pozici zhotovitele, nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit, jelikož na jejich posouzení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.
Vytýká-li žalobkyně odvolacímu soudu, že měl její nárok kvalifikovat jako nárok z odpovědnosti za vady, konkrétně jako slevu z kupní ceny, přehlíží, že odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně se touto otázkou zabýval; soud prvního stupně ji poučil podle §118a o. s. ř. o možnosti jiného právního hodnocení věci a o povinnosti prokázat existenci a rozsah vad díla, v jakém je žalovanému vytkla. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že žalobkyně přes poučení důkazní povinnost nesplnila, jestliže předložila znalecký posudek, v němž nejsou vady a jejich rozsah blíže specifikovány. Žalobkyně tak znemožnila soudům věc z hlediska práva z odpovědnosti za vady posoudit. Vzhledem k řečenému je z hlediska přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. bez významu argumentace žalobkyně vztahující se k vázanosti soudu zjištěným skutkovým stavem, a nikoli právním posouzením, které účastník nabízí, a její poukaz na v dovolání označené rozhodnutí, v němž se dovolací soud touto otázkou procesního práva zabýval a od něhož se podle přesvědčení žalobkyně odvolací soud odchýlil.
Konečně namítá-li žalobkyně neplatnost právního jednání, jelikož se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu §588 o. z., dovolací soud konstatuje, že na této otázce rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Z obsahu spisu navíc nevyplývají žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že aplikace §588 o. z. přichází v úvahu. Ani tato otázka tudíž není způsobilá přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. založit.
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.); zbylými námitkami se již pro nadbytečnost nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2017
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu