ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.2179.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 2179/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce J. B., zastoupeného JUDr. Martinem Horčicem, advokátem se sídlem Kolín, Politických vězňů 27, proti žalované KODETKA a.s. se sídlem České Budějovice, Lannova třída 1893/32a, identifikační číslo 260 33 381, zastoupené JUDr. Martinem Pixou, advokátem se sídlem České Budějovice, Lannova třída 1893/32, o uložení povinnosti vybudovat inženýrské sítě, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 339/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 12. 2016, č. j. 7 Co 2106/2016-102, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 20. 7. 2016, č. j. 30 C 339/2015-79, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zbudovat svým nákladem připojení inženýrských sítí na pozemky žalobce v k. ú. H. H. a to na inženýrské sítě zbudované v k. ú. H. H. v rámci realizace výstavby Obytného souboru Kodetka II. etapa tak, aby na pozemcích žalobce byly vybudovány vývody plynu, elektřiny, kanalizace, vodovodů a spojů způsobem blíže uvedeným (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 14. 12. 2016, č. j. 7 Co 2106/2016-102, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Dovolání žalobce shora uvedený postulát nesplňuje. K otázce přípustnosti dovolání uvádí pouze to, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a právní otázky, která má být dovolacím soudem posouzena“, tedy doslovně cituje znění ustanovení §237 o. s. ř. Žalobce nastoluje k dovolacímu přezkumu posouzení otázky (ne)platnosti dohody účastníků ze dne 20. 10. 2005 z hlediska její určitosti (§37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen „obč. zák.“), avšak ve vztahu k předestřené otázce nekonkretizuje, který z jím citovaných předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. považuje za naplněný. Ze znění ustanovení §237 o. s. ř. přitom vyplývá, že se jednotlivé předpoklady přípustnosti navzájem vylučují. Pokud se (např.) podle žalobce odvolací soud v napadeném rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nemůže být dovolání ve vztahu ke stejné právní otázce založeno na tom, že tato otázka nebyla dosud dovolacím soudem řešena. Žalobce ani nespecifikuje, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se odvolací soud při řešení vytyčené otázky odchýlil, a žádná rozhodnutí dovolacího soudu neuvádí ani ve vztahu k dalším dvěma případům přípustnosti dovolání. Z dovolání žalobce (posuzováno podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) se přitom nepodává, že by žalobce vylíčil předpoklady přípustnosti in eventum. Žalobce v dovolání předloženou právní otázku nepropojil s jedním z hledisek přípustnosti dovolání vymezených v §237 o. s. ř., což nepředstavuje náležité vymezení předpokladu přípustnosti dovolání.
Vytýká-li žalobce odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak k takovým případným vadám dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Tak tomu ovšem v dané věci není.
Bezcenné z hlediska přípustnosti (a důvodnosti) dovolání jsou námitky žalobce směřující proti správnosti zjištěného skutkového stavu věci, neboť nejsou uplatněním jediného způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Protože dovolání proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje náležitost vyžadovanou §241a odst. 2 o. s. ř. a žalobce včas (tj. po dobu trvání lhůty k dovolání - srov. §241b odst. 3 o. s. ř.) tuto kvalifikovanou vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, neodstranil, dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2017
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu