Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.07.2017, sp. zn. 33 Cdo 2841/2017 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.2841.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.2841.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 2841/2017 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce M. Ž. , zastoupeného Mgr. Josefem Liscem, advokátem se sídlem v Ostrově, Klínovecká 1407, proti žalovanému L. K. , o zaplacení 340.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 18 C 49/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. května 2017, č. j. 15 Co 122/2017-37, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 18. května 2017, č. j. 15 Co 122/2017-37, potvrdil usnesení ze dne 29. března 2017, č. j. 18 C 49/2017-26, jímž Okresní soud v Karlových Varech zamítl žádost žalobce o osvobození od placení soudních poplatků. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jeno. s. ř.“), přípustné. Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). Dovolání uvedený postulát nesplňuje, neboť přípustnost dovolání je v něm vymezena pouhým odkazem na ustanovení §237 o. s. ř., aniž žalobce specifikuje, které ze čtyř zde uvedených rozdílných kritérií přípustnosti dovolání má za splněné. V čem žalobce spatřuje splnění předpokladů přípustnosti svého dovolání, se pak nepodává ani z obsahu tohoto podání. Podstatou zde použité argumentace jsou totiž výtky skutkového charakteru. Žalobce s odkazem na rozhodnutí ústavního soudu namítá, že „ postup obecných soudů, které při rozhodování o jeho osvobození od soudních poplatků nevycházely z jeho aktuálních majetkových poměrů, ale z hypotetické možnosti našetřit si na soudní poplatek za dobu od splatnosti žalované částky, je v rozporu s principem spravedlivého procesu garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod .“ Takové námitky nejen že nejsou řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu §237 o. s. ř., ale navíc ani nevystihují způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. Absence vylíčení předpokladů přípustnosti zatěžuje dovolání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit; Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 3. července 2017 JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/10/2017
Spisová značka:33 Cdo 2841/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.2841.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§241a odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2017-09-23