ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.2851.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 2851/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Ing. M. R. CSc., zastoupeného JUDr. Boženou Montagovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Michalská 432/12, proti žalovanému L. M. , o zaplacení částky 40.738,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 6 C 296/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. října 2016, č. j. 11 Co 14/2016-67, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 40.738,- Kč (s příslušenstvím) z titulu náhrady škody, která mu vznikla tím, že na vlastní náklady nechal „převložkovat“ komínový průchod k bytu č. 4 v objektu čp. 1766/13 v P. Učinil tak poté, kdy zjistil, že žalovaný v roce 2008 provedl na objednávku jeho právního předchůdce práce spočívající ve vyvložkování komínového průchodu k předmětnému bytu, dopojení ke kotli a revizi vadně (instaloval nevhodnou komínovou vložku, která neodpovídala ČSN).
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 27. října 2016, č. j. 11 Co 14/2016-67, potvrdil rozsudek ze dne 12. června 2015, č. j. 6 C 296/2014-48, kterým Okresní soud v Děčíně zamítl žalobu o zaplacení 40.738,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 22. 2. 2014 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Současně odvolací soudu rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že odvolací soud „ v návaznosti na učiněná skutková zjištění náležitě neposoudil, zda a v jakém rozsahu se mohl domáhat náhrady nákladů vynaložených z titulu náhrady škody “, čímž se „ odchýlil od dosavadní soudní judikatury “.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že do 12. 12. 2008 byl členem Lidového bytového družstva v Praze 3 a uživatelem družstevního bytu č. 4 v přízemí domu čp. 1766/13 v P. (dále jen „předmětný byt“) JUDr. P. P., který práva a povinnosti spojená s členstvím v bytovém družstvu a nájmem předmětného bytu převedl na základě dohody ze dne 12. 12. 2008 na žalobce. Dohodou ze dne 17. 4. 2009 pak JUDr. P. převedl na žalobce všechna práva a povinnosti ze smluv o provedení úprav a oprav v předmětném bytě. Na podzim roku 2008 provedl žalovaný v domě čp. 1766/13 v Praze 3 práce spočívající ve vyvložkování komínového průchodu k předmětnému bytu, napojení na plynový kotel v bytě a revizi; za tyto práce převzal od JUDr. P. 26.400 Kč. Žalobce, jakožto nájemce předmětného bytu uhradil firmě Jikoterm s.r.o., která dne 20. 12. 2013 „převložkovala“ komín (stávající nevyhovující vložku o průměru 100 mm nahradila vložkou o průměru 110 mm), částku 33.744 Kč. V souvislosti s novým vyvložkováním komína dále zaplatil v listopadu 2013 Ing. Z. H. částky 3.945 Kč a 3.049 Kč. Na podkladě těchto zjištění přisvědčil soudu prvního stupně, že nároku, který vyplývá z odpovědnosti za vady, se nelze domáhat z titulu náhrady škody, jak učinil v dané věci žalobce, který požaduje, aby mu žalovaný refundoval (nahradil) výdaje, které vynaložil na odstranění vad poskytnutého plnění.
Vymezením práva z odpovědnosti za vady prodané (popř. zhotovené, opravené či upravené) věci a práva na náhradu škody způsobené v souvislosti s vadným plněním, jakožto vzájemným vztahem těchto nároků se Nejvyšší soud zabýval opakovaně v řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí, na která odkazuje v napadeném rozsudku odvolací soud), v nichž přijal a odůvodnil závěr, že odpovědnost za vady je třeba odlišit od odpovědnosti za škodu, neboť tyto závazkové právní instituty mají jiný účel, jsou založeny na rozdílných zásadách a předpokladech vzniku odpovědnosti, i když porušení povinnosti splnit řádně závazek je předpokladem jak odpovědnosti za vady, tak odpovědnosti za škodu. Za nedostatky vlastního plnění je dána odpovědnost za vady. Teprve jiná újma, která vznikla jako následek vadného plnění, je škodou; jde o újmu vyvolanou vadou poskytnutého plnění, nikoli o újmu spočívající ve vadnosti poskytnutého předmětu plnění. Odpovědnost za vady sleduje, aby se nabyvateli dostalo ze závazkového právního vztahu smluvené plnění bez vad; nelze-li tohoto dosáhnout například výměnou věci nebo její opravou, slouží k finančnímu vyrovnání snížení hodnoty věci vzhledem k její vadě či chybějící vlastnosti (sleva). Odpovědnost za škodu sleduje oproti tomu účel, aby byla nahrazena majetková újma vzniklá následkem porušení právní povinnosti nebo v důsledku jiné právem uznané skutečnosti (události). Z titulu náhrady škody se nelze domáhat nároků, jež vyplývají ze závazků z odpovědnosti za vady. Nelze požadovat náhradu újmy za vadně poskytnuté plnění z titulu náhrady škody a naopak.
Odvolací soud z intencí uvedeného výkladu nevybočil a jeho rozhodnutí není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Namítá-li žalobce nepřezkoumatelnost a nedostatečnost odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, a soudy viní, že porušily jeho právo na spravedlivý proces garantovaný Listinou základních práv a svobod, vytýká tím vady řízení. K těmto vadám však – pokud by jimi bylo řízení skutečně postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); protože tento předpoklad v dané věci splněn není, dovolací soud se touto argumentací nezabýval.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. července 2017
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu