ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.2872.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 2872/2017
sp. zn. 33 Cdo 3590/2017
sp. zn. 33 Cdo 3591/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně Tessile ditta a.s. , se sídlem v Praze 1, Rytířská 411/4, identifikační číslo 278 22 117, zastoupené Mgr. Peterem Olejárem, advokátem se sídlem v Brně, Vinohrady 794/45, proti žalovanému J. K. , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 12 EC 447/2009, o zaplacení 968 Kč s příslušenstvím, o dovoláních žalovaného proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2012, č. j. 16 Co 390/2012-68, ze dne 9. 3. 2016, č. j. 16 Co 49/2016-233, a ze dne 17. 10. 2016, č. j. 16 Co 377/2016-254, takto:
I. Dovolací řízení se zastavují.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacích řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 968 Kč z titulu neuhrazeného jízdného a přirážky podle smlouvy o přepravě osob s odůvodněním, že se při revizi jízdenek na lince metra A v Praze dne 26. 2. 2009 neprokázal platnou jízdenkou.
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 30. 6. 2010, č. j. 12 EC 447/2009-25, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 968 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o nákladech řízení; tento rozsudek nabyl právní moci dne 25. 9. 2010.
Usnesením ze dne 16. 7. 2012, č. j. 12 EC 447/2009-52, Obvodní soud pro Prahu 3 zamítl návrh žalovaného, aby vyslovil, že je neúčinné doručení usnesení ze dne 23. 3. 2010, č. j. 12 EC 447/2009-14, jímž Obvodní soud pro Prahu 3 zrušil elektronický platební rozkaz a účastníky řízení vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 10. 2012, č. j. 16 Co 390/2012-68, usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 19. 10. 2012 podal žalovaný /blanketní/ dovolání a podáním došlým soudu 13. 12. 2012 požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení „ k ochraně práv “. Tuto žádost zopakoval v podání ze dne 9. 4. 2013.
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 20. 5. 2014, č. j. 12 EC 447/2009-147, návrh žalovaného na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zamítl. Uvedl, že žalovaný svůj návrh „žádným způsobem neodůvodnil“, a podal-li dovolání proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek (objektivně) přípustný, jedná se o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Proti tomuto usnesení podal žalovaný dne 17. 6. 2014 odvolání, v němž současně znovu požádal o ustanovení zástupce „ k ochraně práv “.
Usnesením ze dne 6. 10. 2014, č. j. 12 EC 447/2009-169, Obvodní soud pro Prahu 3 zamítl návrh žalovaného na ustanovení zástupce z řad advokátů podaný dne 17. 6. 2014; konstatoval, že žalovaný tento návrh řádně nezdůvodnil, ani neprokázal, jaké jsou jeho osobní a majetkové poměry, přestože k tomu byl soudem řádně vyzván; toto usnesení nabylo právní moci dne 8. 11. 2014.
Podáním ze dne 18. 5. 2015 v souvislosti s odvoláním proti usnesení ze dne 11. 11. 2014, č. j. 12 EC 447/2009-172, jímž ho Obvodní soud pro Prahu 3 vyzval, aby odstranil vady svého odvolání proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 5. 2014, č. j. 12 EC 447/2009-147, žalovaný znovu požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů „ k ochraně práv “.
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 24. 7. 2015, č. j. 12 EC 447/2009-215, řízení o návrhu žalovaného z 18. 5. 2015 zastavil pro překážku věci rozhodnuté.
V podání ze dne 21. 9. 2015 žalovaný uplatnil námitky proti usnesení ze dne 2. 9. 2015, č. j. 12 EC 447/2009-2019, jímž byl Obvodním soudem pro Prahu 3 vyzván, aby odstranil vady svého odvolání směřujícího proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 7. 2015, č. j. 12 EC 447/2009-215. Současně znovu požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů „ k ochraně svých zájmů “.
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 22. 12. 2015, č. j. 12 EC 447/2009-224 řízení o návrhu o ustanovení zástupce z řad advokátů, který žalovaný podal dne 21. 9. 2015, zastavil pro překážku věci rozhodnuté; rozhodnutí, jímž asistent soudce žalovaného vyzval k odstranění vad odvolání, potvrdil.
Podáním z 2. 2. 2016 vznesl žalovaný námitku podjatosti všech soudců Městského soudu v Praze; námitku odůvodnil obecně jejich „ zjevně nepřátelským poměrem vůči své osobě “. Poté, co byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2016, č. j. 16 co 49/2016-229, vyzván, aby námitku podjatosti doplnil o specifikované náležitosti, žalovaný požádal, aby mu ke splnění této povinnosti byl ustanoven zástupce.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 3. 2016, č. j. 16 Cp 49/2016-233, výrokem I. návrh žalovaného na ustanovení zástupce pro řízení o námitce podjatosti zamítl. Neshledal, že by bylo třeba žalovanému ustanovit zástupce, jenž by odůvodnil námitku podjatosti soudců Městského soudu v Praze. Akcentoval, že podstatou námitky je sdělení, ke kterému soudci (popř. kterým soudcům) senátu, jež má ve věci rozhodnout, má žalovaný poznatky zakládající pochybnost o soudcově nepodjatosti. Takové skutkové okolnosti jsou známy právě jen žalovanému a není mu tak třeba služeb kvalifikovaného právního zástupce (nevyžaduje to ochrana jeho zájmů). Výrokem II. odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 24. 7. 2015, č. j. 12 EC 447/2009-215, i usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 5. 2014, č. j. 12 EC 447/2009-147. Pokud jde o prvně zmíněné usnesení, přisvědčil soudu prvního stupně, že za situace, kdy o návrhu žalovaného na ustanovení zástupce bylo rozhodnuto usnesením ze dne 6. 10. 2014, které nabylo právní moci, jde o překážku věci pravomocně rozsouzené ve smyslu §159a odst. 4 ve spojení s §167 odst. 2 o. s. ř., která zakládá neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. V návrzích, které podal 18. 5. 2015 a 21. 9. 2015, totiž žalovaný neuvedl žádné nové (jiné) skutečnosti vztahující se k důvodům pro osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce, než v předchozí žádosti, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto (rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 10. 2014, č. j. 12 EC 447/2009-169, nabylo právní moci dne 8. 11. 2014). Na tom nic nemění ani okolnost, že žalovaný ve svých žádostech navrhuje ustanovit zástupce vždy v souvislosti s novým procesním podáním, resp. opravným prostředkem, má-li jít o zastupování v témže řízení. Pokud jde o usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 5. 2014, přisvědčil závěru, že nejsou splněny podmínky §30 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §138 odst. 1 o. s. ř. pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení, neboť jde o zřejmě bezúspěšné uplatnění práva; proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení rozhodnutí, totiž není podle §236 a násl. občanského soudního řádu v rozhodném znění dovolání objektivně přípustné.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 9. 3. 2016, č. j. 16 Co 49/2016-233, podal žalovaný dovolání , v němž současně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 28. 7. 2016, č. j. 12 EC 44/2009-239, řízení o návrhu žalovaného na ustanovení zástupce ze dne 9. 3. 2016 zastavil (výrok I.) a žalovaného současně vyzval, aby si pro dovolací řízení zvolil zástupcem advokáta (výrok II.). Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání, v němž vznesl námitku podjatosti všech soudců Městského soudu v Praze pro jejich „ zjevně nepřátelský poměr vůči jeho osobě “, námitku nepříslušnosti Městského soudu v Praze, kterou nikterak nezdůvodnil, a opětovně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů s tím, že mu jsou soudem zasílány „ samé bláboly “.
Usnesením ze dne 17. 10. 2016, č. j. 16 Co 377/2016-254, Městský soud v Praze zastavil řízení o návrhu žalovaného na ustanovení zástupce pro doplnění námitky podjatosti všech soudců Městského soudu v Praze a doplnění odvolání ze dne 28. 7. 2016 (výrok I.), zamítl námitku nepříslušnosti Městského soudu v Praze (výrok II.) a potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. 7. 2016 ve výroku o zastavení řízení o návrhu na ustanovení zástupce.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 17. 10. 2016, č. j. 16 Co 377/2016-254, podal žalovaný dovolání , v němž současně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 2. 1. 2017, č. j. 12 EC 447/2009-262, řízení o návrhu žalovaného na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení podaný dne 17. 10. 2016 zastavil a žalovaného vyzval, aby si pro dovolací řízení zvolil zástupce z řad advokátů. Proti tomuto usnesení soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání, v němž požádal o ustanovení právního zástupce pro doplnění tohoto jeho podání. Usnesením ze dne 14. 3. 2017, č. j. 16 Co 73/2017-277, Městský soud v Praze změnil toto usnesení soudu prvního stupně tak, že se nevydává. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v dané procesní situaci již není třeba rozhodovat o návrhu žalovaného na ustanovení advokáta pro dovolací řízení, nýbrž je namístě předložit věc Nejvyššímu soudu, aby sám rozhodl, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovoláních proti napadeným usnesením odvolacího soudu.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovoláních rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zák. č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zák. č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – dále jen „o. s. ř.“).
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovoláních proti napadeným usnesením odvolacího soudu, zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolací soud sdílí názor, který odvolací soud přijal v rozhodnutích, které žalovaný napadl dovoláními, totiž, že pro to, aby mu byl pro řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nebyly splněny předpoklady.
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, jestliže již ze samotných údajů účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti, anebo je obecně známé, je bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak - mimo jiné - jedná tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 67/2014). Podal-li žalovaný dne 19. 10. 2012 dovolání proti rozhodnutí, proti němuž nebyl tento mimořádný opravný prostředek objektivně přípustný (viz §236 a násl. tehdy platného občanského soudního řádu), o čemž byl soudem řádně poučen, jedná se o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Ustanovení zástupce z řad advokátů by v takovém případě představovalo neekonomické vynakládání prostředků státu. Nadto nelze přehlížet, že v době podání návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (tj. ke dni 13. 12. 2012) nebyly dány předpoklady pro osvobození dovolatele od soudních poplatků, neboť - přestože k tomu byl soudem řádně vyzván - neosvědčil svoje osobní a majetkové poměry; na výzvu, která mu byla doručena 28. 4. 2013, nereagoval a formulář s označením „Potvrzení o majetkových, výdělkových a osobních poměrech“ nevyplnil. Za zřejmě bezúspěšné uplatnění práva lze označit i dovolání proti rozhodnutí ze dne 9. 3. 2016, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí, kterým soud prvního stupně zastavil řízení o návrzích na ustanovení zástupce z řad advokátů, které žalovaný podal 18. 5. 2014 a 21. 9. 2015. Jak správně uzavřel odvolací soud, v těchto opakovaných návrzích žalovaný neuvedl žádné nové (jiné) skutečnosti vztahující se k důvodům pro osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce, než v předchozí žádosti, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 10. 2014, č. j. 12 EC 447/2009-169, které nabylo právní moci 8. 11. 2014); otázka překážky věci pravomocně rozhodnuté tudíž byla odvolacím soudem vyřešena zcela konformně. Pokud jde o dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 17. 10. 2016, s přihlédnutím k obsahu spisu lze přisvědčit odvolacímu soudu, že opakované (obsahem totožné) žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů, které žalovaný podává ryze formálně vždy spolu s každým dalším procesním rozhodnutím soudů, které byly vydány po rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 19. 10. 2012 (proti němuž není dovolání objektivně přípustné), nelze než pokládat za obstrukční a výkon práva žalovaného jako příčící se dobrým mravům. Žalovaný svými záměrnými procesními obstrukcemi (podáváním četných, mnohdy nepřípustných, řádných i mimořádných opravných prostředků, které zpravidla blíže ani nezdůvodňuje) dlouhodobě zneužívá svá procesní práva nikoliv za účelem soudní ochrany, způsobuje bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a jeho postup nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu ve shodě s §41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nebude přihlížet (k tomu srov. Lavický, Petr. §2 /Předmět právní úpravy; zákaz zneužití/. In: Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád /§1 až 250l/., Řízení sporné. Praktický komentář . 1. vydání. Praha: Wolters Kliwer. 2016. 1116 s. ISBN 978-80-7478-986-1. str. 9n. marg. č. 6., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016).
V situaci, kdy dovolací soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalovanému advokáta pro řízení o dovoláních proti rozhodnutím odvolacího soudu a kdy žalovaný neodstranil nedostatek povinného zastoupení - ač byl o následcích nečinnosti poučen – dovolací soud řízení o dovoláních proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2012, č. j. 16 Co 390/2012-68, ze dne 9. 3. 2016, č. j. 16 Cp 49/2016-233, a ze dne 17. 10. 2016, č. j. 16 Co 377/2016-254, zastavil (§241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů řízení dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2017
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu