Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.01.2017, sp. zn. 33 Cdo 2893/2016 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.2893.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.2893.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 2893/2016 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně K. J. , zastoupené Mgr. Janem Vargou, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti žalované I. H. , zastoupené JUDr. Petrem Knapem, advokátem se sídlem v Kladně, Saskova 1625, o 1.500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 120 C 64/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2015, č.j. 19 Co 248/2015-514, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 17.666,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Petra Knapa, advokáta. Odůvodnění: Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 15. 10. 2014, č.j. 120 C 64/2012-315, kterým Okresní soud v Kladně zamítl její žalobu o 1.500.000,- Kč s příslušenstvím a uložil jí zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 132.677,- Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné (§237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jeno.s.ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.). Spojuje-li žalobkyně přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Jestliže rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na dovolatelkou vymezených právních otázkách, pak dovolání pro jejich řešení nemůže být podle §237 o.s.ř. přípustné. Žalobkyní předložené otázky: 1) „zda má disponent přímou pohledávku na výplatu finančních prostředků složených na bankovním účtu vůči bance, nebo zda má pouze a toliko právo nakládat s pohledávkou majitele účtu na výplatu finančních prostředků složených na bankovním účtu vůči bance“ a 2) zda mohl M. H. darovat žalované peněžní prostředky z bankovního účtu, s nímž mohl disponovat, se dotýkají právního vztahu majitelky bankovního účtu (L. E.) a toho, kdo je vybaven dispozičním oprávněním k prostředkům na účtu (M. H.), případně právního vztahu banky vůči těmto osobám; na jejich řešení napadené rozhodnutí nespočívá. V projednávaném případě totiž odvolací soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně (L. E.) nebyla věřitelkou žalované z ústní smlouvy o půjčce (§657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jenobč. zák.“), a že se žalovaná na její úkor bezdůvodně neobohatila tím, že přijala plnění bez právního důvodu, z neplatného právního úkonu nebo z právního důvodu, který odpadl (§451 odst. 1, 2 obč. zák.). Dovolatelka sice výslovně podala dovolání i proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, ve vztahu k nim však žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu §241a odst. 2 o.s.ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v §241b odst. 3 o.s.ř. – nevznesla. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1, věta první, o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 31. ledna 2017 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/31/2017
Spisová značka:33 Cdo 2893/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.2893.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV. ÚS 1114/17
Staženo pro jurilogie.cz:2017-04-05