ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.3010.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 3010/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce Ing. B. V. , zastoupeného Mgr. Václavem Láskou, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 1/65, proti žalovanému J. K. , zastoupenému Mgr. Vladimírem Pavlisem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, o 493.815 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 227/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2016, č.j. 30 Co 371/2015-128, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 1. 2015, č.j. 31 C 227/2014-81, tak, že zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 493.815 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud po právní stránce uzavřel, že smlouva o půjčce, na základě které žalobce po žalovaném požadoval vrácení předmětné částky, je předstíraným (simulovaným) právním úkonem, tudíž ve smyslu §37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“), neplatným pro absenci vážné vůle účastníků (žalobce peněžní prostředky žalovanému neposkytl, ve skutečnosti měla smlouva zajistit, že dluh P. Š. z peněžité pohledávky společnosti BENTU Trade s.r.o. bude vyplacen žalobci).
Dovolání, jímž žalobce rozhodnutí odvolacího soudu napadl, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 /čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb./, dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Námitkou, že skutkové závěry odvolacího soudu, podle nichž před uzavřením smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti Aerosol - Service s.r.o. vznesl žalobce požadavek vyrovnání pohledávky za P. Š. tak, aby peněžní prostředky získal pro sebe, a za tím účelem vypracoval smlouvu o půjčce a výdajové pokladní doklady, které žalovaný ve snaze ukončit jednání o koupi obchodního podílu za 57.500.000 Kč podepsal, aniž finanční prostředky převzal, neodpovídají tomu, co vyplývá z provedeného dokazování, žalobce zpochybnil správnost skutkových zjištění, k nimž odvolací soud dospěl hodnocením důkazů provedených v odvolacím řízení. Pomíjí, že samotné hodnocení důkazů soudem – opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů podle §132 o.s.ř., který platí i pro odvolací řízení (§211 o.s.ř.) – zásadně nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o.s.ř. a že nesprávná či neúplná skutková zjištění nejsou způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o.s.ř. a contrario ). Proti právnímu závěru odvolacího soudu prosazuje, že smlouva o půjčce je platným právním úkonem, protože byla uzavřena vážně, ovšem toto své právní posouzení staví na vlastní skutkové verzi, tedy způsobem procesně neregulérním. Důkazům, které odvolací soud provedl a následně zhodnotil, odpovídá skutkový závěr o nedostatku vážnosti vůle účastníků uzavřít (reálnou) smlouvu o půjčce (§657 a násl. obč. zák.); jinak řečeno, není zde extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a hodnocení důkazů není založeno na libovůli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13).
K vadám řízení ve smyslu §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; protože tato podmínka naplněna není, je bezcenná výtka, že odvolací soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce, který se z účasti na jednání omluvil pro náhlou zdravotní indispozici, stejně jako námitka zpochybňující předvídatelnost rozhodnutí odvolacího soudu.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Žalobce sice výslovně napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k výroku o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů však žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu §241a odst. 2 o.s.ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v §241b odst. 3 o.s.ř. – nevznesl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. dubna 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu