ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.3045.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 3045/2016-323
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) V. N. , a b) D. N. , zastoupených JUDr. Evou Janíkovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku - Místku, Farní 19, proti žalované Ekonomické stavby s.r.o. , se sídlem ve Zruči - Senci, Ke Křižovatce 466 (identifikační číslo 252 24 476), zastoupené Mgr. Danielem Kapitánem, advokátem se sídlem v Plzni, Sady 5. května 296/36, o 81.900,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 3 C 95/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 3. 2016, č.j. 64 Co 27/2016-294, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 27. 10. 2015, č.j. 3 C 95/2012-259, kterým Okresní soud Plzeň - sever uložil žalované zaplatit žalobcům 81.900 Kč s 7,75% úroky z prodlení od 26. 4. 2012 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že článek IV body 1 a 5 smlouvy o dílo, týkající se splatnosti záloh, je určitým a srozumitelným ujednáním (§37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“), které nepředstavuje k újmě žalobců (spotřebitelů) značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (§55 odst. 2, §56 odst. 1 obč. zák.). Sjednané zálohy sice žalobci hradili opožděně, ovšem k prodlení došlo proto, že žalovaná jim neposkytla součinnost spočívající v zabezpečení bezproblémového financování nákupu pozemku a stavby domu (§520 obč. zák.). Nárok žalobců na zaplacení smluvní pokuty za celkem 182 dny prodlení s předáním díla (od 26. 11. 2009 do 26. 5. 2010) měl odvolací soud za oprávněný. Ujednání článku VIII bodu 1 a/ smlouvy, podle něhož měl být pro žalobce počátek nároku na smluvní pokutu určen třicátým prvním dnem po prodlení, tj. po sjednaném termínu dokončení díla, na rozdíl od žalované, která byla oprávněna požadovat smluvní pokutu již od prvního dne prodlení žalobců s úhradou záloh, je podle odvolacího soudu absolutně neplatné (§55 odst. 2 ve spojení s §56 odst. 3 písm. b/ obč. zák.).
Dovolání, jímž žalovaná rozhodnutí odvolacího soudu napadla, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel – zejména – z toho, že žalovaná (zhotovitelka) se smlouvou z 10. 12. 2008 (ve znění dodatku z 18. 3. 2010) zavázala pro žalobce (objednatele) zhotovit do třiatřiceti týdnů ode dne úhrady první zálohy stavbu domu; cena byla sjednána částkou 2.618.524 Kč. Strany se dohodly, že předmět díla žalovaná provede v etapách, které budou zároveň kontrolními termíny pro objednatele. Podle článku IV bodu 1 smlouvy měla být cena placena formou záloh se splatností vázanou na dokončení určité etapy výstavby. Účastníci se výslovně dohodli, že splatnost jednotlivých záloh nebude dotčena splatností dílčích faktur, které zhotovitelka vystaví pouze na žádost objednatelů z důvodu čerpání hypotečního úvěru. Pro případ prodlení zhotovitelky s dokončením díla o více než třicet dnů byla v článku VIII bodu 1 písm. a/ smlouvy stanovena pokuta 450,- Kč za každý den prodlení s tím, že se platí od třicátého prvního dne prodlení až do doby řádného dokončení díla. Podle písm. c/ téhož článku smlouvy v případě prodlení objednatelů s úhradou zálohy a konečné faktury činí smluvní pokuta 450,- Kč za každý den prodlení. V případě prodlení objednatelů s úhradou záloh se měl automaticky prodloužit termín plnění díla; po dobu prodlení žalobců s platbou neměla podle článku IV bodu 4 smlouvy být v prodlení se svým závazkem ani zhotovitelka. První zálohu zaplatili objednatelé 8. 4. 2009, dílo tedy mělo být předáno 25. 11. 2009; skutečně se tak stalo až 26. 5. 2010.
Dovolací námitkou, že skutkové závěry, na kterých stojí právní posouzení věci odvolacím soudem, nemají oporu v provedeném dokazování, žalovaná zpochybňuje výsledek hodnocení důkazů, zejména výpovědi svědkyně R. N.. Způsob ani výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, však nelze regulérně zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - §132 ve spojení s §211 o.s.ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost. Odkazy žalované na rozsudky z 24. 7. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3337/2010, a z 22. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 205/2013, nejsou přiléhavé; v obou případech totiž Nejvyšší soud dovolání projednával podle občanského soudního řádu účinného do 31. 12. 2012, kdy dovolání bylo možné odůvodnit tím, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Platí, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Namítá-li žalovaná, že ke splnění peněžitých závazků žalobců platit sjednané zálohy nebylo zapotřebí žádného jejího úkonu a že nedostatek solventnosti žalobců jako objednatelů díla nelze klást k její tíži, zpochybňuje sice právní posouzení věci ústící v závěr, podle něhož se žalobci nedostali do prodlení z důvodu neposkytnutí součinnosti potřebné k plnění (§520, věta první, obč. zák.), ale na základě vlastní verze skutku. Odvolací soud vyšel z toho, že se žalovaná zavázala zajistit financování stavby a nákupu pozemků, „ať už prostřednictvím půjček od jednatele D. M., které zprostředkovávala zaměstnankyně žalované L. M., nebo z hypotečního úvěru, který zprostředkovávala R. N..“ Přestože úvěr zajistil subjekt od žalované odlišný, vše probíhalo pod její záštitou, takže si byla vědoma, že žalobci nemají žádné prostředky k financování stavby a ke koupi pozemku, a že v případě zaplacení ceny za pozemek, částky 170.000 Kč podle smlouvy o smlouvě budoucí a první zálohy podle ujednání ve smlouvě o dílo nebudou moci dostát svým povinnostem, uzavřeli-li hypoteční smlouvu až 10. 3. 2009. Kritika právních závěrů ve vztahu ke skutku předestřenému žalovanou způsobuje, že její odkazy na rozhodnutí, v nichž se Nejvyšší soud zabýval otázkami prodlení dlužníků, nejsou akceptovatelné.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Žalovaná sice napadla rozhodnutí odvolacího soudu ve všech jeho výrocích, ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci nevznesla.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. 5. 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu