ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.3269.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 3269/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobkyně L. K. , zastoupené Mgr. Pavlem Šedivým, advokátem se sídlem v Táboře, Údolní 2997, proti žalované Czech Invest Group s.r.o. , se sídlem v Pardubicích, Bílé Předměstí, Štrossova 272 (identifikační číslo 259 42 395), zastoupené JUDr. Radomilem Mackem, advokátem se sídlem v Lanškrouně, nám. J. M. Marků 92, o 23.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 126 C 19/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 12. 2016, č.j. 18 Co 418/2016-119, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud dovolání proti v záhlaví citovanému rozhodnutí, jímž krajský soud – mimo jiné – potvrdil rozsudek ze dne 22. 3. 2016, č.j. 126 C 19/2014-74, kterým Okresní soud v Pardubicích uložil žalované zaplatit žalobkyni 23.500 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 11. 3. 2014 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, odmítl (§243c odst. 1, věta první, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014, srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“); dovolání neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.), o tuto obligatorní náležitost již dovolání nemůže být doplněno (srov. §241b odst. 3 o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání definovat, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o.s.ř. či jeho části. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Rovněž Ústavní soud potvrdil, že „náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (…) v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků.“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II ÚS 2716/13, příp. ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14).
Dovolatelka k otázce přípustnosti dovolání pouze uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, „kterou by měl dovolací soud posoudit jinak . “ Tím však výše uvedené náležitosti vymezení přípustnosti dovolání nenaplnila.
Otázku přípustnosti pak žalovaná zcela pominula v případě nákladových výroků rozsudku odvolacího soudu, proti kterým dovolání taktéž směřovalo. Naplněním kritérií uvedených v §237 o.s.ř. se v tomto případě vůbec nezabývala a vymezení přípustnosti nelze dovodit ani z obsahu dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. srpna 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu