ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.3816.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 3816/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. K. H. , zastoupeného Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované M. H. , zastoupené JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 344/23, o vrácení daru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 53/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2016, č. j. 22 Co 353/2015-295, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Viktora Pavlíka, advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 4. 2015, č. j. 38 C 53/2011-189, určil, že žalobce je členem bytového družstva Správní bytové družstvo Nový domov, IČ 00033456, se sídlem v Praze 4, Maroldova 1449/8, a nositelem členských práv a povinností, s nimiž je spojeno zejména právo nájmu blíže specifikované bytové jednotky; zároveň rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 3. 2016, č. j. 22 Co 353/2015-295, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je dílem založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolací soudu a dílem na řešení otázek hmotného a procesního práva, které nebyly dovolacím soudem dosud řešeny. Má za to, že v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu odvolací soud posoudil otázku provádění a hodnocení důkazů, přičemž za dosud dovolacím soudem nevyřešené považuje otázky:
a) „zda převod členských práv a povinností v bytovém družstvu se dá považovat za dar, resp. zda členská práva v bytovém družstvu lze darovat?“
b) „zda není vyloučeno vrácení daru v situaci, kdy žalobce daroval členská práva a povinnosti v bytovém družstvu, jejichž byl výlučným vlastníkem své manželce, přičemž se tak darováním žalobkyni nestal též spoluvlastníkem z titulu „manželství se žalobkyní a SJM?“
c) „zda je zákonné a spravedlivé požadovat vrácení daru, jestliže všechna řízení vůči obdarované za skutky údajně jí spáchané vůči dárci či jeho rodině byla zastavena nebo obdarovaná byla viny zproštěna, ale naopak za jeden skutek byl uznán vinným člen rodiny dárce?“
Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a zda je tedy dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (§239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Argument, podle kterého se odvolací soud „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání patrno, o kterou takovou právní otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované jako R 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Přestože žalovaná ohlašuje tento případ přípustnosti dovolání a namítá, že „soudy obou stupňů porušily rozhodovací praxi NS ČR ohledně prokazování rozhodných skutečností potřebných pro správné a spravedlivé rozhodnutí a to tím, že včas navržené a odůvodněné důkazy k prokázání rozhodných skutečností dílem bezdůvodně odmítly jako nadbytečné a dílem ignorovaly, čímž došlo k hrubému zkreslení skutkového stavu a následně jeho výkladu v neprospěch žalované“, nepředkládá dovolacímu soudu žádnou právní otázku, kterou by odvolací soud vyřešil odlišně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) namítá vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k vadám řízení však – pokud by jimi bylo řízení skutečně postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.); protože tento předpoklad v dané věci splněn není, dovolací soud se touto argumentací nezabýval.
K vymezení předpokladu přípustnosti dovolání pro řešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, nutno uvést následující:
1) otázku, zda se bezúplatný převod členských práv a povinností v bytovém družstvu považuje za darování a zda se lze domáhat jejich vrácení postupem podle §630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), Nejvyšší soud vyřešil již ve svém rozsudku ze dne 21. 3. 2008, sp. zn. 29 Odo 266/2005, publikovaném pod R 9/2008 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož platí, že „je-li smlouva o převodu členských práv a povinností v družstvu bezúplatná, může se převodce domáhat vrácení daru analogicky podle ustanovení §630 obč. zák.“
2) otázka, zda se žalobce „darováním členských práv a povinností v družstvu, jejichž byl dosud výlučným nositelem“ žalované nestal současně společným členem družstva a jejich spoluvlastníkem z titulu existence SJM, a proto uvedený „dar“ nejde vrátit, nebyla z hlediska ustanovení §630 obč. zák. určující, neboť v řízení o vrácení daru jde o navracení majetkové hodnoty, kterou žalovaná bezúplatným převodem od žalobce získala (viz opět R 9/2008); ostatně odpověď na ni dává přímo znění §143 odst. 1 písm. a) obč. zák., podle něhož společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.
3) přípustnost dovolání nezakládá ani řešení poslední otázky, neboť ji dovolatelka formuluje na základě vlastního úsudku o nenaplnění skutkových okolností pro vrácení daru, tedy procesně neregulérním způsobem.
Pro úplnost - mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání – nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl [§243c odst. 1 o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2017
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu