ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.383.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 383/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce Ing. F. K. , zastoupeného JUDr. Milošem Pleštilem, advokátem se sídlem Liberec, Vlčí vrch 672/28, proti žalované FEDERAL CARS, spol. s. r. o. se sídlem Liberec XXIII - Doubí, Doubská 424, identifikační číslo osoby: 006 71 843, zastoupené JUDr. Martinem Havelkou, advokátem se sídlem Liberec, Gorkého 658/15, o výměnu autorádia, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 158/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 19. 8. 2015, č. j. 29 Co 88/2015-58, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.178 kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Martina Havelky, advokáta se sídlem Liberec, Gorkého 658/15.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 21. 11. 2014, č. j. 18 C 158/2014-48, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované, aby v osobním automobilu žalobce značky Toyota Avensis, RZ 3L5 9452 bezplatně provedla výměnu vadného autorádia s CD přehrávačem za autorádio s CD přehrávačem téhož typu bez vady (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 19. 8. 2015, č. j. 29 Co 88/2015-58, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. o nákladech řízení jej změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež žalovaná navrhla odmítnout pro existenci vad, jež brání pokračování v dovolacím řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).
Dovolání žalobce shora uvedený postulát nesplňuje. Žalobce k otázce přípustnosti dovolání uvádí, že dovolání je přípustné „ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.“, a dále že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud podle přesvědčení žalobce odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, event., která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena.“ Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) však není patrno, jakou otázku žalobce považuje za dosud neřešenou dovolacím soudem, ani zde neuvádí žádnou judikaturu dovolacího soudu, od které se měl odvolací soud případně odchýlit. Navíc, odkazuje-li žalobce při vymezení přípustnosti dovolání na „§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.“, zjevně přehlíží, že občanský soud řád ve znění vztahujícím se na daný případ uvedené ustanovení neobsahuje.
Protože dovolání proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje náležitost vyžadovanou §241a odst. 2 o. s. ř., a žalobce včas (tj. po dobu trvání lhůty k dovolání - srov. §241b odst. 3 o. s. ř.) tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, neodstranil, dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 24. ledna 2017
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu