ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.3961.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 3961/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně LONDON LEGAL SOLUTIONS (UK) LTD , se sídlem v Londýně, Farringdon Street 32, EC 4A 4 HJ, Spojené království Velké Britanie a Severního Irska, zastoupené Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Lipová alej 3205/6, proti žalované JUDr. J. H. , o zaplacení 8.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 5 C 103/2013, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2015, č. j. 97 Co 18/2015-80, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalovaná spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak. Jak vyplývá z celého obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.), žalovaná shora uvedenému požadavku nedostála (pravděpodobně proto, že vycházela z již neúčinného znění občanského soudního řádu, o čemž svědčí její odkaz na „§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.“ a tvrzení, že „napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam“).
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 51/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Pouze pro úplnost považuje za vhodné připomenout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění skutkového stavu věci ( „odvolací soud nedostatečně zjistil skutkový stav věci“ ) ani námitka, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhoduje, neboť dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a řízení nebylo doposud skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2017
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu