ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.4217.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 4217/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně Ekologické a inženýrské stavby, spol. s r.o., zkratka EKIS, spol. s r.o. , se sídlem v Praze 9, Náchodská 2421, identifikační číslo osoby 186 26 084, zastoupené Stanislavou Olšanskou, advokátkou se sídlem v Praze 7, V Závětří 1478/6, proti žalované Městské části Praha 20, se sídlem úřadu v Praze 9, Jívanská 647, identifikační číslo osoby 002 40 192, zastoupené Mgr. Petrem Vacířem, advokátem se sídlem v Praze 2, náměstí Jiřího z Poděbrad 1382/2, o určení ceny díla a o zaplacení 418.499 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 196/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. března 2016, č. j. 72 Co 18/2016-63, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.464 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Vacíře, advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudek ze dne 8. října 2015, č. j. 14 C 196/2015-39, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že cena díla výstavba pěti parkovacích stání (z toho jedno pro osoby se sníženou schopností pohybu), vybourání stávajících přístřešků pro kontejnery a úprava plochy pro umístění kontejnerů na stavbě „Parkování Mezilesí“ při ulici M., Praha 9 – H. P., sjednaného smlouvou o dílo č. S/2012014/0054, uzavřenou dne 24. 09. 2014, zhotovené žalobcem pro žalovanou, předaného žalované dne 16. 10. 2015, činí celkem částku 849.034 Kč + 21% DPH ve výši 178.297 Kč – celkem 1.027.331 Kč, tedy původní cena ve výši 503.167 Kč + 21% DPH ve výši 105.665 Kč – celkem 608.832 Kč, se zvyšuje o 345.867 Kč + 21% DPH ve výši 72.632 Kč, tj. o celkem 418.499 Kč (výrok I.). Dále zamítl žalobu požadující, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni 418.499 Kč včetně DPH jako zvýšení ceny díla (výrok II.). Výrokem III. rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. března 2016, č. j. 72 Co 18/2016-63, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Dovolání shora uvedený postulát nesplňuje, neboť v něm není uvedeno, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, resp. které ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání uvedených v §237 o. s. ř. má za splněné a ve vztahu k jaké otázce procesního nebo hmotného práva. Formulace, že „ přípustnost dovolání dovozuje z důvodů, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci“ není řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu §237 o. s. ř., neboť významově neodpovídá žádnému ze zde uvedených kritérií. V čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti svého dovolání pak nelze spolehlivě dovodit ani z jeho obsahu. Podstatnou část dovolání totiž tvoří rekapitulace skutkového stavu věci a reprodukce rozhodnutí soudů obou stupňů. Pokud je v části III. dovolání zmiňována otázka aplikovatelnosti §2620 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na smlouvy o zhotovení stavby upravené ustanoveními §2623 až 2650 uvedeného zákona, dovolatelka nespecifikuje, zda ji má za dosud dovolacím soudem neřešenou, případně řešenou jím rozdílně, nebo domnívá-li se, že odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, či má-li zato, že ji dovolací soud již řešil a požaduje, aby ji nyní posoudil jinak. Absence údaje o tom, v čem podle dovolatelky spočívá naplnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2017
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu