ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.4420.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 4420/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce D. F., zastoupeného JUDr. Filipem Sojákem, advokátem se sídlem v Praze 10, Košická 63/30, proti žalovanému Ing. A. F., zastoupenému Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Rokoskou 1228/38, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného Ing. Z. F., zastoupené Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Rokoskou 1228/38, o zaplacení 506.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 3 C 304/2015, o dovolání žalovaného a vedlejší účastnice proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2016, č. j. 22 Co 173/2016-85, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 5. 2. 2016, č. j. 3 C 304/2015-56, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 506.000 Kč s úrokem z prodlení z částky 253.000 Kč od 18. 4. 2013 do zaplacení ve výši 7,05% ročně a s úrokem z prodlení z částky 253.000 Kč od 18. 6. 2013 do zaplacení ve výši 7,05% ročně, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 8. 2016, č. j. 22 Co 173/2016-85, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 506.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 253.000 Kč od 18. 4. 2013 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 253.000 Kč od 18. 6. 2013 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného dne 12. 12. 2016 blanketní dovolání, které ve lhůtě pro podání dovolání nedoplnili.
Podle §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání . Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
V posuzovaném případě byl rozsudek Krajského soud v Praze ze dne 30. 8. 2016, č. j. 22 Co 173/2016-85, žalovanému a vedlejší účastnici na jeho straně Ing. Z. F. doručen dne 21. 10. 2016 a toho dne nabyl právní moci. Dovolání, které proti němu dne 12. 12. 2016 podali prostřednictvím svého zástupce Mgr. Zdeňka Burdy, advokáta se sídlem v Praze 8, Nad Rokoskou 1228/38, trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat .
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání definovat, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 25 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Dovolání žalovaného a vedlejší účastnice neobsahuje údaj o tom, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (omezili se na pouhou citaci ustanovení §237 o. s. ř.). Protože uplatněný dovolací důvod posuzuje soud nejen podle toho, jak byl označen, ale především podle jeho obsahu, musí být v dovolání řádně vylíčen (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003). Žalovaný a vedlejší účastnice v dovolání rovněž nevymezili dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., neboť nevyložili, v čem spočívá nesprávnost právního závěru odvolacího soudu (že smlouva o postoupení pohledávky uzavřená 10. 4. 2013 je platným právním úkonem), s nímž „nesouhlasí“.
Sluší se připomenout, že Ústavní soud potvrdil, že „ náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (…) v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků “ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13, příp. ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14).
V posuzované věci nebylo dovolání o chybějící obligatorní údaje ve lhůtě k podání dovolání doplněno (lhůta k podání dovolání skončila dne 21. 12. 2016) a jeho vady se staly neodstranitelnými (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 738/2001). Vyzýval-li soud prvního stupně žalovaného (dovolatele) k odstranění vytčených vad dovolání usnesením ze dne 23. 1. 2017, činil tak nadbytečně, neboť v době výzvy již uplynula lhůta k podání dovolání; skutečnost, že k odstranění vad dovolání stanovil žalovanému lhůtu 15 dnů od doručení výzvy, je za dané procesní situace irelevantní. Vedlejší účastnice vyzývána nebyla pravděpodobně proto, že Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3/2004, dovodil - a tento výklad pomocí argumentu e silentio legis je zastáván i v právní teorii - že zákon vedlejšímu účastníku oprávnění podat dovolání nedává.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. října 2017
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu