ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.4541.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 4541/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobců a) E. M. , a b) M. M. , zastoupených Mgr. Petrem Pařilem, advokátem se sídlem v Brně, Škárova 809/16, proti žalované PM DEVELOP s.r.o. , se sídlem v Brně - Židenicích, Zábrdovická 15/16a (identifikační číslo 269 21 120), zastoupené JUDr. Janou Peclovou, advokátkou se sídlem v Brně, Zábrdovická 15/16, o 100.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 221 C 125/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2015, č.j. 15 Co 125/2015-379, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 22. 12. 2014, č.j. 221 C 125/2010-352 (ve znění opravného usnesení ze dne 21. 1. 2015, č.j. 221 C 125/2010-356), kterým Městský soud v Brně uložil žalované zaplatit žalobcům (k ruce společné a nerozdílné) 100.000 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím (úroky z prodlení), a v nákladových výrocích ho zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání, kterým rozhodnutí odvolacího soudu (vyjma kasačního výroku) napadla žalovaná, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že žalobci, kteří na základě kupní smlouvy nabyli specifikované nemovitosti, reklamovali u žalované (prodávající) 10. 1. 2010 vady předmětu koupě a uplatnili právo z odpovědnosti za vady, a to jejich odstranění. Žalovaná odpovědnost za vytčené vady neuznala, vady neodstranila a rovněž odmítla žalobcům poskytnout přiměřenou slevu z kupní ceny, na niž vznesli nárok dopisem z 6. 5. 2010.
Závěry, že předmět koupě vykazoval vady v právním slova smyslu a že žalobci (spotřebitelé) je řádně vytkli a včas uplatnili právo z odpovědnosti za vady, nebyly předmětem dovolacího přezkumu.
1) K námitce, že žalobcům svědčilo pouze právo na bezplatné, včasné a řádně odstranění vady [§622 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“), §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon č. 634/1992 Sb.“)].
Prodávající odpovídá nejen za to, že předmět koupě je ve shodě s kupní smlouvou v době převzetí kupujícím (§616 odst. 1 obč. zák.), ale i za to, že po určitou dobu po převzetí bude bez vad, jež představují rozpor s kupní smlouvou. Kupující si může vybrat některé z více práv z odpovědnosti za vady tam, kde takovou možnost zákon připouští (např. §622 odst. 2 obč. zák. spojuje s vadou, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady, právo na výměnu věci nebo právo odstoupit od smlouvy, stejné platí v případě odstranitelných vad opětovně se vyskytujících po opravě, anebo vyskytujících se ve větším počtu, které brání řádnému užívání věci; §622 odst. 3 obč. zák. u jiných neodstranitelných vad přiznává kupujícímu právo na slevu z ceny věci nebo právo odstoupit od smlouvy). Vykoná-li volbu a uplatní jedno z více možných práv, je projevem vůle vázán a nemůže jednostranně volbu práva z odpovědnosti za vady měnit. Ustanovení §622 odst. 1, první věta, obč. zák. nedává kupujícímu výběr nároků z titulu odpovědnosti za vadu, kterou lze odstranit; v takovém případě má jen právo na odstranění vady. Možnost žádat přiměřenou slevu z ceny věci nebo odstoupit od smlouvy připadá v úvahu pouze tehdy, je-li – vzhledem k povaze vady – neúměrné požadovat výměnu věci nebo její součásti (srov. §622 odst. 1, věty druhou a třetí, obč. zák.). Podle ustálené soudní praxe lze jiné než již v zákonné lhůtě u prodávajícího uplatněné právo z odpovědnosti za tutéž vadu požadovat, pokud by původně uplatněné právo zaniklo pro nemožnost plnění (§575 a násl. obč. zák.) anebo kdyby vada, pro kterou bylo uplatněné, nabyla nového charakteru, např. odstranitelná vada by se stala – objektivně nebo subjektivně (tj. tím, že prodávající neodstranil vadu „včas“, viz §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. ) – neodstranitelnou (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 33 Odo 357/2002 /týkající se obdobné problematiky v poměrech smlouvy o dílo/, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 89/2003, ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4513/2015, ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4540/2015, ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2914/2014). Protože podle skutkových zjištění soudů obou stupňů o reklamaci žalovaná rozhodla tak, že ji neuznala (viz §19 odst. 3, věta první, zákona č. 634/1992 Sb.), není její odkaz na rozsudek ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3228/2009, v němž se Nejvyšší soud zabýval otázkou vyřízení reklamace ve lhůtách stanovených v §19 odst. 3, věty třetí, zákona č. 634/1992 Sb., případný.
2) K námitkám proti výši slevy ze sjednané ceny.
Soudní praxe i komentářová literatura vychází z toho, že výše slevy závisí na povaze a rozsahu vady vzhledem ke sjednané kupní ceně věci, na snížení funkčních vlastností věci nebo její estetické hodnoty, na dalším možném způsobu a rozsahu užívání věci, na ceně nutných oprav věci a jiných obdobných hlediscích. Výše slevy by neměla vyjadřovat jen snížení směnné hodnoty věci; při jejím určení je třeba přihlédnout i k tomu, jak se vytčená vada projevuje při užívání věci, zda a jak toto užívání komplikuje či omezuje (nebo bude komplikovat a omezovat v době odstraňování) a zda snižuje její životnost (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 956/2002, ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 33 Odo 557/2004, a ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2641/2012, a dále odbornou literaturu - Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. §460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1737 s.).
Protože vyřešení otázek ( ut supra ) odvolacím soudem vykazuje kongruenci s judikaturou Nejvyššího soudu, bylo dovolání žalované odmítnuto (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. 5. 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu