ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.4581.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 4581/2017-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce B. M., zastoupeného JUDr. Ing. Andrejem Štaňkem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 3, Vinohradská 89/90, proti žalovanému P. D., o 3.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 289/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2016, č. j. 30 Co 462, 463/2016-41, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 11. 2016, č. j. 30 Co 462, 463/2016-41, potvrdil usnesení ze dne 29. 5. 2015, č. j. 42 C 289/2014-17, a ze dne 30. 5. 2016, č. j. 42 C 289/2014-29, jimiž Obvodní soud pro Prahu 4 nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů. Přisvědčil soudu prvního stupně, že žalobce žalobou podanou u soudu dne 1. 9. 2014 uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo na úhradu žalované částky z titulu dohody o narovnání, neboť proti žalovanému bylo dne 19. 5. 2011 zahájeno insolvenční řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 76 INS 8540/2011, v rámci něhož byl dne 22. 9. 2011 zjištěn úpadek dlužníka a usnesením ze dne 3. 11. 2011 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs s účinky ke dni 4. 11. 2011 od 8:47 hodin; řízení není dosud skončeno. Odvolací soud dovodil, že za této situace nezbývá než řízení zastavit (§103 a násl. o. s. ř., §109 odst. 1 písm. a/ a §141a zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona). Podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení tak žalobce nesplňuje (§138 odst. 1, §30 odst. 1, 2 o. s. ř.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není přípustné ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud se při posouzení otázky výkladu pojmu „zřejmě bezúspěšné uplatnění práva“, na níž napadené rozhodnutí závisí, neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 67/2014, a ze dne 18. 4. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1050/2017, jež obstálo i v ústavní rovině; ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 25. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 2261/17, dále pak rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5749/2016), a není důvod, aby nastolená otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§243b ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. října 2017
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu