ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.4632.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 4632/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyň a) VIDEN plus a.s. , se sídlem v Jeseníku, Lipovská 633/102 (identifikační číslo osoby 253 86 662), a b) VIDEN v.o.s. , se sídlem v Jeseníku, Lipovská 633/102 (identifikační číslo osoby 479 84 465), zastoupených Mgr. Pavlem Piňosem, advokátem se sídlem v Praze, Vodičkova 710/31, proti žalovanému P. K. , zastoupenému JUDr. Jaroslavem Holoušem, advokátem se sídlem v Jeseníku, Dukelská 456/13, o 3.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 103 C 74/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 23. 2. 2016, č.j. 69 Co 361/2015-332, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud – mimo jiné – potvrdil rozsudek ze dne 4. 12. 2014, č.j. 103 C 74/2011-231, jímž Okresní soud v Jeseníku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni VIDEN plus a.s. 1.369.959,04 Kč s příslušenstvím a žalobkyni VIDEN v.o.s. 1.630.040,96 Kč s příslušenstvím; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání, kterým rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Spojuje-li žalovaný přípustnost dovolání s otázkou způsobu hodnocení důkazů a namítá-li, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu tím, že hodnotil svědecké výpovědi a listinné důkazy v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů (§132, §211 o.s.ř.), nejde o způsobilé uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. Bezcenné jsou námitky proti skutkovým zjištěním týkajícím se okolností půjček; pro dovolací soud je závazný skutkový stav, na němž odvolací soud založil rozhodnutí o věci, a dovolacímu přezkumu jeho správnost (úplnost) nepodléhá.
Nepředložil-li žalovaný k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu