ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.4940.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 4940/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) Ing. M. S. , a b) Ing. D. S. , proti žalované BYTOVÉ DOMY LETŇANY a. s. , se sídlem v Praze 5-Stodůlkách, Bucharova 2641/14 (identifikační číslo 279 18 203), zastoupené JUDr. Gabrielem Achourem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 890/7, o 300.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 79/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2016, č.j. 64 Co 426/2015-269, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 5. 2016, č.j. 64 Co 426/2015-288, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 18.755 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Borise Brázdila, advokáta.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 18. 6. 2015, č.j. 5 C 79/2012-217, Obvodní soud pro Prahu 5 uložil žalované zaplatit žalobcům 300.000 Kč s úroky z prodlení „7,75% ročně z částky 300.000 Kč od 22. 4. 2011 do 30. 6. 2012, 7,5% ročně z částky 300.000 Kč od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, 7,05% ročně z částky 300.000 Kč od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2014 a s úrokem z prodlení ročně z částky 300.000 Kč ve výši repo sazby stanovené ČNB a platné vždy pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, zvýšené o sedm procentních bodů, od 1. 1. 2015 do zaplacení.“ Žalovanou zavázal k náhradě nákladů, které v řízení vznikly žalobcům (207.450 Kč).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 4. 2016, č.j. 64 Co 426/2015-269, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 5. 2016, č.j. 64 Co 426/2015-288, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že úroky z prodlení přiznal „ve výši 7,75% z částky 300.000 Kč od 22. 4. 2011 do 17. 6. 2015 a z částky 226.000 Kč od 18. 6. 2015 do zaplacení,“ jinak je ve věci samé i v nákladovém výroku potvrdil; žalované uložil zaplatit žalobcům „společně a nerozdílně“ na nákladech odvolacího řízení 37.510 Kč. Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a uzavřel, že žalobci (kupující) řádně v záruční době reklamovali vady a uplatnili právo z odpovědnosti za vady předmětu koupě (§616 odst. 1, §619 odst. 1, 621, věta první, §625, věta první, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále též jen „obč. zák.“), tj. specifikované bytové jednotky, že vytčené závady byly vadami odstranitelnými (§622 odst. 1 obč. zák.), a že žalovaná všechny vady do třiceti dnů od uplatnění reklamace neodstranila, takže žalobci (spotřebitelé) nabyli stejných práv, jako by se jednalo o vady, které nelze odstranit (§19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 31. 12. 2013, §622 odst. 3 obč. zák.). Výši slevy z kupní ceny považoval odvolací soud za přiměřenou.
Dovolání, kterým žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Podle §237 o.s.ř. je dovolání – není-li stanoveno jinak – přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Na práva a povinnosti z kupní smlouvy o prodeji nemovitosti (nebo bytové jednotky), kterou na straně prodávajícího uzavřela osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, se použijí též zvláštní ustanovení občanského zákoníku o prodeji zboží v obchodě (§612 a násl.). Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu vymezuje určení výše přiměřené slevy z kupní ceny ve vztahu k §597 odst. 1 obč. zák.; stejná hlediska pro určení slevy z ceny věci se uplatní analogicky i v případě aplikace ustanovení §622 odst. 1, 3 obč. zák.
Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (srov. rozsudky ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 33 Odo 557/2004, ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2641/2012, usnesení ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2889/2015, ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2889/2015, ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 1878/2010, ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 33 Cdo 558/2016) konstatoval, že pro určení výše slevy přiznávané z titulu odpovědnosti za vady zákon nestanoví žádné obecné pravidlo. Ustanovení §597 odst. 1 obč. zák. patří ve způsobu určení přiměřené slevy ze sjednané kupní ceny k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5236/2007). Rozsah snížení ceny musí být vždy posouzen s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu; výše slevy tak závisí především na povaze a rozsahu vad vzhledem k ceně, dále na snížení funkčních vlastností věci a její estetické hodnoty, na další upotřebitelnosti, ceně nutných oprav apod. Výše slevy by neměla vyjadřovat jen snížení směnné hodnoty věci a při jejím určení je třeba přihlédnout k tomu, jak se vytčená vada projevila při užívání věci, zda a jak toto užívání komplikuje či omezuje (nebo bude komplikovat a omezovat v době odstraňování) a zda snižuje její životnost. Z toho pak plyne, že dovolací soud je povolán učinit otázku přiměřenosti slevy předmětem dovolacího přezkumu jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení. V již zmíněném rozsudku ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 33 Odo 557/2004, Nejvyšší soud rovněž vysvětlil, že přiměřenost slevy z kupní ceny je otázkou právní nikoliv znaleckou. Ke stejným závěrům se přiklání i odborná literatura (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. §460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1737 s.).
Úvahy odvolacího soudu spjaté se stanovením výše slevy z kupní ceny plně korespondují s hledisky, na nichž se judikatura Nejvyššího soudu ustálila. Vycházeje ze znaleckého posudku Ing. Stanislava Tulpy a z dalších listinných důkazů zohlednil celkovou výši nákladů na opravy vad předmětu koupě, výši kupní ceny bytové jednotky (sleva odpovídá zhruba 5% sjednané ceny), nezbytnost osobní účasti žalobců při odstraňování vad, omezení, příp. vyloučení možnosti užívání bytu v průběhu oprav, včetně omezeného využití obvyklých užitných, funkčních, estetických a dalších vlastností bytové jednotky od jejího nabytí kupní smlouvou (tzv. „faktor pohody“). Je třeba poznamenat, že námitkou, podle níž odvolacím soudem stanovená částka potřebná k odstranění vad převyšuje minimálně o polovinu obvyklou cenu, za níž by bylo možno nutné opravy uskutečnit, žalovaná zpochybňuje skutkové zjištění, z něhož odvolací soud vycházel při právním posouzení přiměřenosti slevy z kupní ceny.
Zbylé výhrady dovolatelky vůči postupu odvolacího soudu v řízení k závěru o přípustnosti dovolání nevedou. Namítá-li, že se odvolací soud nevypořádal s jejími námitkami, že rozhodnutí řádně a přesvědčivě neodůvodnil, takže trpí nepřezkoumatelností, a že soudy obou stupňů neprovedly navržené důkazy, nenapadá žádný jeho právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K nim však – pokud by skutečně jimi řízení bylo postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není.
Pro úplnost je nutno uvést, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem, z něhož odvolací soud vycházel poté, co jej převzal z řízení před soudem prvního stupně, a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o.s.ř., nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
Žalovaná sice výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů však žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu §241a odst. 2 o.s.ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v §241b odst. 3 o.s.ř. – nevznesla.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 26. 7. 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu