ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.4992.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 4992/2017-159
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně J. F. , zastoupené Mgr. MUDr. Jaroslavem Maršíkem, advokátem se sídlem v Teplicích, náměstí Svobody 1, proti žalované Centrum estetické medicíny s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Krakovská 8, identifikační číslo 257 22 433, zastoupené JUDr. Milanem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 1302/18, o 93.560 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 68/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2017, č. j. 53 Co 56/2017-129, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 27. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 51/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak. Jak vyplývá z celého obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.), dovolatelka shora uvedenému požadavku nedostála, neboť neuvedla, které ze čtyř kritérií přípustnosti uvedených v §237 o. s. ř. má ve vztahu k otázce hmotného (nebo procesního) práva, na níž podle jejího názoru závisí napadené rozhodnutí , za splněné. Formulací, že napadené rozhodnutí „ závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, není přípustnost dovolání v režimu §237 o. s. ř. řádně vymezena, neboť z dovolání se nepodává, od kterého (kterých) rozhodnutí dovolacího soudu se odvolací soud podle dovolatelky při svém rozhodování odchýlil, případně v jaké otázce (otázkách) hmotného práva . Podstatu dovolání nadto tvoří výhrady ke správnosti, popř. úplnosti skutkových zjištění, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel. Sluší se připomenout, že skutkový základ sporu ani výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit (§241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ); dovolací soud je skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem vázán.
Absence údaje o tom, v čem podle dovolatelky spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 7. listopadu 2017
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu