ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.5349.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 5349/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Y. D., zastoupeného JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 1535/4, proti žalované H & M Hennes & Mauritz CZ, s.r.o. se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 832/19, identifikační číslo osoby: 267 55 475, zastoupené JUDr. Ing. Richardem Myslilem, advokátem se sídlem Praha 1, Národní 58/32, o 954 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 135/2015, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2016, č. j. 64 Co 5/2016-49, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 16. 11. 2015, č. j. 39 C 135/2015-31, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 12. 2015, č. j. 39 C 135/2015-43, zastavil řízení a JUDr. Jiřímu Voršilkovi uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 3. 2016, č. j. 64 Co 5/2016-49, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), přípustné. Odvolací soud se při řešení otázky tzv. zprostředkovaného zastoupení, na níž záviselo napadené usnesení, neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. usnesení ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3334/2016, ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3115/2016, ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3991/2016, a ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3158/2016, jakož i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 93 Co 111/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 50/2014, jehož závěry převzal Nejvyšší soud v usnesení ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4165/2014), přičemž není důvodu posoudit uvedenou otázku jinak.
Ne jinak je tomu s otázkou požadavku na úřední ověření podpisu na plné moci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1593/2014, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 44/2017, usnesení ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3158/2016).
Spojuje-li žalovaná přípustnost dovolání i s tím, že jednotlivé senáty odvolacího soudu posuzují označenou právní otázku odlišně, pak touto námitkou nevystihuje žádnou z podmínek přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že žalovaná nepředložila k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Jelikož se tímto rozhodnutím řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. června 2017
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu