ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.544.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 544/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce V. F. , zastoupeného JUDr. Tomášem Jindrou, advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 678/9, proti žalovaným 1) PeadDr. M. G. , a 2) Ing. P. P. , zastoupeným Mgr. Vratislavem Urbáškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, o 800.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 18 C 274/2012, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2016, č.j. 11 Co 206/2016-266, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení každý 11.313,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Tomáše Jindry, advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 11. 12. 2015, č.j. 18 C 274/2012-229, uložil každému z žalovaných zaplatit žalobci 400.000 Kč se specifikovaným příslušenstvím, na náhradě nákladů řízení 131.078 Kč, resp. 168.104 Kč a zamítl návrh, jímž se druhý žalovaný domáhal zrušení předběžného opatření nařízeného usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 7. 2015, č.j. 18 C 274/2012-131, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2015, č.j. 11 Co 333/2015-163.
Rozsudkem ze dne 14. 9. 2016, č.j. 11 Co 206/2016-266, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (změnil jej jen ve výši náhrady nákladů řízení ve vztahu mezi druhým žalovaným a žalobcem) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že v dané věci nebylo mezi účastníky sporu o tom, že před uzavřením smluv o převodu obchodního podílu žalobce v únoru 2011 každému z žalovaných zaplatil 400.000 Kč, a ve shodě s názorem soudu prvního stupně kvalifikoval uskutečněné platby jako majetkový prospěch, který žalovaní získali bez právního důvodu (§451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb., (dále jen „obč. zák.“).
Dovolání, kterým žalovaní napadli rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Námitkou, že skutkové závěry odvolacího soudu neodpovídají tomu, co vyplývá z provedeného dokazování – dovolatelé prosazují, že platby 400.000 Kč byly prvními splátkami kupní ceny obchodních podílů –, zpochybnili správnost skutkových zjištění, k nimž odvolací soud dospěl hodnocením důkazů provedených v řízení před soudy obou stupňů. Dovolatelé pomíjejí, že samotné hodnocení důkazů soudem – opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů podle §132 o.s.ř., který platí i pro odvolací řízení (§211 o.s.ř.) – zásadně nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o.s.ř., že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a že nesprávná či neúplná skutková zjištění nejsou způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o.s.ř. a contrario ). Bezcenné jsou proto námitky týkající se „posuzování jednotlivých důkazů ve vzájemné souvislosti“ a „neprovedení posouzení pravdivosti zásadních důkazů, emailové komunikace ze dne 1. 2. 2011 a prohlášení o přijetí první splátky kupní ceny uvedené ve smlouvách o převodu obchodních podílů, neboť pravdivost prohlášení je nesporně vyvrácena.“
Žalovaní sice napadli rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ovšem ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení a k potvrzujícímu výroku ohledně návrhu na zrušení předběžného opatření žádnou relevantní argumentaci – natož tu, která by vymezovala přípustnost dovolání – nevznesli.
Nepředložili-li dovolatelé k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 24. 8. 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu