ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.5442.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 5442/2017-79
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce J. K. , zastoupeného Mgr. Petrem Pazderou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 4/1535, proti žalovanému Z. K. , zastoupenému Mgr. Tomášem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, o zaplacení 5.615.847 Kč, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 3 C 42/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. května 2017, č. j. 27 Co 171/2017-52, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 51/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak. Jak vyplývá z celého obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.), dovolatel shora uvedenému požadavku nedostál. Formulací, že napadené rozhodnutí „ závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího“, není přípustnost dovolání v režimu §237 o. s. ř. řádně vymezena, neboť z dovolání se nepodává, od kterého (kterých) rozhodnutí dovolacího soudu se odvolací soud podle názoru dovolatele při svém rozhodování odchýlil , a v které otázce hmotného nebo procesního práva. Podstatu dovolání nadto tvoří pouze výhrady ke správnosti, popř. úplnosti skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vycházel při posouzení oprávněnosti žádosti žalobce o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. S kutkový základ ani výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, však nelze v dovolacím řízení regulérně zpochybnit (§241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ); dovolací soud je skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem vázán.
Protože absence údaje o tom, v čem podle dovolatele spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhoduje, neboť dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a řízení nebylo doposud skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. listopadu 2017
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu