ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.5475.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 5475/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně Wüstenrot - stavební spořitelna a.s., se sídlem v Praze 4, Na hřebenech II 1718/8, identifikační číslo osoby 471 15 289, proti žalovaným 1) L. B. a 2) M. B. , zastoupeným JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Dvořákova 937/26, o zaplacení 175.986,08 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 17/2013, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. března 2016, č. j. 15 Co 120/2015-211, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 20. června 2014, č. j. 17 C 17/2013-125, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni 316.104,15 Kč se specifikovaným příslušenstvím (sjednanými úroky a úroky z prodlení), zastavil řízení v části, jíž bylo žádáno zaplacení 9.005,01 Kč a požadovány úroky z prodlení z částky 295.164,18 Kč od 12. 7. 2012 do 29. 5. 2014, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. března 2016, č. j. 15 Co 120/2015-211, rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve vyhovujícím výroku, co do částky 20.939 Kč a příslušenství z částky 295.164,18 Kč, a to úroků z prodlení od 30. 5. 2014 do 29. 2. 2016 ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí převyšující 19.400,27 Kč a úroku ve výši sazby 4,8 % ročně od 12. 7. 2012 do 29. 2. 2016 převyšující 70.140,94 Kč, přičemž v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I.). Odvolání žalovaných proti výroku o částečném zastavení řízení odmítl (výrok II.). Výrokem III. rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku
a) co do povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 119.178,10 Kč s úrokem ve výši 34.344,16 Kč, s 4,8 % úrokem ročně z částky 119.178,10 Kč od 1. 3. 2016 do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 119.178,10 Kč od 1. 3. 2016 do zaplacení, ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve věstníku České národní banky platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, změnil tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá;
b) co do povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku částku 175.986,08 Kč s úrokem ve výši 35.796,78 Kč, s 4,8 % úrokem ročně z částky 175.986,08 Kč od 1. 3. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 19.400,27 Kč a úrokem z prodlení z částky 175.986,08 od 1. 3. 2016 do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve věstníku České národní banky platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, potvrdil.
Výroky IV. a V. rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení.
Proti výroku III. odst. b) rozsudku odvolacího soudu podaly žalované dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Způsob, jakým je v dovolání vymezena jeho přípustnost, totiž že „ rozhodnutí odvolacího soudu bylo založeno na řešení právní otázky, která dovolacím soudem doposud řešena nebyla a zčásti také na právní otázce, která byla dovolacím soudem řešena odchylně “ shora uvedený postulát nesplňuje. Žalované totiž nespecifikují, jakou otázku hmotného nebo procesního práva mají za dosud neřešenou v rozhodování dovolacího soudu a stejně tak neozřejmují, při řešení které otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud od rozhodovací praxe dovolacího soudu podle jejich názoru odchýlil, ani neodkazují na konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, z něhož by to bylo seznatelné. V čem spatřují žalované splnění předpokladů přípustnosti dovolání pak nelze dovodit ani z obsahu dovolání; jeho podstatu totiž tvoří rekapitulace dosavadního průběhu řízení, výhrady k provedeným důkazům a kritika procesního postupu odvolacího soudu i kvality odůvodnění jeho rozhodnutí. Z použité argumentace je zřejmé, že žalované v dovolání ani neuplatnily jediný způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř., nýbrž odvolacímu soudu vytýkají, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, případně že vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Nesprávná či neúplná skutková zjištění nejsou podle stávající právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem a k případným vadám řízení dovolací soud přihlíží pouze (za zde nenaplněného) předpokladu, že dovolání je přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Absence správného vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř. zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2017
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu