ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.5614.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 5614/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Ing. L. M., Ph.D. , zastoupeného JUDr. Danou Ondrejovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Břeclav, Fintajslova 27, proti žalované HOKR STAVBY, s. r. o. se sídlem Uherský Brod, Babí Louka 2503, identifikační číslo 255 93 056, zastoupené JUDr. Rudolfem Danielem, advokátem se sídlem Zlín, Kvítková 6965, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 128/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2016, č. j. 29 Co 193/2016-53, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 20. 1. 2016, č. j. 65 C 128/2015-21, odložil vykonatelnost rozhodčího nálezu ze dne 8. 6. 2015, sp. zn. Rps 187/15 vydaného Rozhodčím soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, a to do právní moci rozhodnutí o návrhu na zrušení tohoto rozhodčího nálezu.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 5. 2016, č. j. 29 Co 193/2016-53, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se vykonatelnost rozhodčího nálezu vydaného Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 8. 6. 2015 pod sp. zn. Rps 187/15 neodkládá.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není přípustné ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
V posuzovaném případě Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky rozhodčím nálezem ze dne 8. 6. 2015, sp. zn. Rps 187/15, zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhá určení neplatnosti odstoupení žalované od smlouvy o dílo č. 011005/2013-G-Hokr (výrok I.), dále zamítl žalobu v částech, v nichž se žalobce domáhá uložení povinností žalované pokračovat v plnění ze smlouvy o dílo č. 011005/2013-G-Hokr, prodloužit platnost pojistné smlouvy ze dne 24. 5. 2013, předložit kvalitní, o podstatné činnosti doplněný aktualizovaný smluvní harmonogram prací s přiměřeně krátkým termínem dokončení díla, dále zrušení čl. XIII. 1a/, slova: maximálně však do 5 %; současně rozhodl o nákladech rozhodčího řízení.
Žalobce současně s podanou žalobou o zrušení rozhodčího nálezu navrhl, aby soud odložil jeho vykonatelnost. Návrh odůvodnil tím, že neprodleným výkonem rozhodčího nálezu mu hrozí závažná újma hmotného i nehmotného charakteru a že z návrhu na zrušení rozhodčího nálezu lze usuzovat, že je důvodný.
Odvolací soud napadené usnesení založil především na právním názoru, podle něhož lze odložit vykonatelnost rozhodčího nálezu - z povahy věci (i dikce zákona) - jen tehdy, hrozí-li neprodleným nuceným výkonem rozhodčím nálezem uložené povinnosti závažná újma. Jestliže v dané věci byla rozhodčím nálezem zamítnuta žaloba ve všech jejích částech a jedinou jím uloženou povinnost zaplatit náklady řízení žalované již žalobce dobrovolně splnil, nelze z povahy věci vykonatelnost rozhodčího nálezu odložit.
Žalobce ve vztahu k tomuto závěru, který byl zásadní pro právní posouzení věci odvolacím soudem, přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nevylíčil a jeho správnost nezpochybňuje.
Spojuje-li žalobce přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva (jednotlivě specifikovaných), které v rozhodovací praxi dovolacího nebyly dosud vyřešeny, resp. při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Za takové nelze považovat otázky naplněnosti podmínek pro odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu ve smyslu §32 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v rozhodném znění (dále jen „zákon č. 216/1994 Sb“)., jež žalobce k dovolacímu přezkumu vytyčil, a k nimž se odvolací soud nadbytečně (vzhledem k nosnému závěru, na němž především založil právní posouzení věci) negativně vymezoval.
Protože žalobcem předložené procesní otázky nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.). Sluší se poznamenat, že námitky, jimiž žalobce argumentoval ve prospěch svého názoru o neplatnosti rozhodčí doložky, jsou uplatnitelné v samotném řízení o zrušení rozhodčího nálezu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§243b o. s. ř. ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2017
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu