ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.5857.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 5857/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně B. V. , zastoupené Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem Děčín III., U Starého mostu 111/4, proti žalované L. L. , zastoupené JUDr. Vladimírou Kolaříkovou, advokátkou se sídlem Děčín I, Masarykovo nám. 3/3, o zaplacení 148.444 Kč, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 18 C 150/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2015, č. j. 9 Co 633/2015-74, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně rozsudkem pro zmeškání ze dne 22. 5. 2014, č. j. 18 C 150/2012-41, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 148.444 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o poplatkové povinnosti žalované.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. 11. 2015, č. j. 9 Co 633/2015-74, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil až na výrok o poplatkové povinnosti.
Dovolání, jímž žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu, není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.; dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalovaná spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena, a to na posouzení jejího podání ze dne 7. 7. 2014 směřujícího proti rozsudku pro zmeškání podle jeho obsahu jako návrhu na jeho zrušení nebo jako odvolání. Tuto otázku však již dovolací soud vyřešil a odvolací soud se neodchýlil od závěrů prezentovaných např. v usneseních ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1857/98, ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4361/2013, nebo ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1079/2008; v nich Nejvyšší soud zastává konstantně právní názor, podle něhož to, že účastník jako důvody odvolání uplatnil okolnosti, jež by omlouvaly zmeškání jednání, ještě z tohoto podání návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání podle §153b odst. 4 o. s. ř. nečiní.
V daném případě je z obsahu podání žalované ze dne 7. 7. 2014 směřujícího proti rozsudku pro zmeškání (označeného jako odvolání) zřejmé, že v něm polemizuje se závěrem soudu prvního stupně, že se bez včasné omluvy nedostavila k jednání soudu dne 22. 5. 2014. Popisuje totiž, jakým způsobem se k jednání omlouvala a z jakých důvodů se její elektronická podání vrátila jako nedoručitelná. Nemoc, coby důvod své neúčasti, zmiňuje pouze okrajově, blíže jej nekonkretizuje a nerozvádí, natož aby jej dokládala. Lze mít tudíž za to, že žalovaná ve svém podání zpochybnila splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu §205b o. s. ř. Ostatně i v dovolání argumentuje tím, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání.
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2017
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu