ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.599.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 599/2017-160
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně I. S. , zastoupené JUDr. Kateřinou Husákovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Dvořákova 3538/10, proti žalované Intrum Justitia Czech, s. r. o. se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, identifikační číslo 272 21 971, zastoupené JUDr. Jaroslavem Beránkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Lazarská 1718/3 (adresa pro doručování: Pardubice, Za Pasáží 1609), o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 27 C 10/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 1. 2. 2016, č. j. 18 Co 638/2015-118, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaroslava Beránka, advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 1. 2. 2016, č. j. 18 Co 638/2015-118, potvrdil rozsudek ze dne 24. 8. 2015, č. j. 27 C 10/2015-95, jímž Okresní soud v Pardubicích zamítl návrh žalobkyně na zrušení rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Mgr. Janem Fišerem v Pardubicích dne 21. 8. 2014, č. j. 403 Rozh 4688/2014-7, a rozhodl o nákladech řízení; odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., článek II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalovaná navrhla dovolání žalobkyně jako nedůvodné zamítnout. Tříměsíční lhůta pro podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu se uplatní rovněž v případě ustanovení §32 odst. 1 věty druhé zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, tj. před novelou provedenou zákonem č. 258/2016 Sb. (dále jen ZRŘ), neboť v opačném případě by došlo k neúměrnému poškozování právní jistoty věřitelů (spotřebitel by mohl podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu de facto kdykoliv).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Dovolání shora uvedený postulát nesplňuje v části, v níž žalobkyně zpochybnila závěr odvolacího soudu o zmeškání lhůty k podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Žalobkyně sice obsáhle argumentuje ve prospěch svého názoru, že spotřebitel není ve smyslu ustanovení §32 odst. 1 věty druhé ZRŘ vázán tříměsíční lhůtou pro podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu podle §32 odst. 1 věty první ZRŘ, avšak nespecifikuje, který ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání (§237 o. s. ř.) má v tomto směru za naplněný. Absence tohoto údaje zatěžuje podání v této části kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit. Nad rámec své přezkumné činnosti považuje dovolací soud v této souvislosti za vhodné připomenout, že k výkladu §32 odst. 1 věty druhé ZRŘ se vyjadřoval již např. ve svém usnesení ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4487/2015, v němž - s poukazem na rozsudek Soudního dvora /prvního senátu/ ze dne 29. 10. 2015 ve věci C-8/14, BBVA SA a Pedro Peñalva López, a rozsudek Soudního dvora ze dne 6. 10. 2009 ve věci C-40/08, Asturcom Telecomunicacion SL a Cristina Rodrigez Nogueira - dovodil, že druhá věta §32 odst. 1 ZRŘ se nevztahuje ke lhůtě tří měsíců k podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu, nýbrž ukládá soudu rozhodujícímu o takové (včasné) žalobě zkoumat, zda nejsou dány ve sporu ze spotřebitelské smlouvy důvody pro zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. a/ až d/ nebo h/ ZRŘ; v zájmu právní jistoty totiž není přijatelné, aby bylo možno podat žalobu o zrušení rozhodčího nálezu v neomezené lhůtě. Ani v případě spotřebitelských sporů totiž nedochází k průlomu přiměřených propadných lhůt, neboť zásada efektivity, resp. poskytnutí efektivní ochrany spotřebiteli, nesmí vést k tomu, že by bylo po soudu požadováno, aby nejen vyvážil procesní opomenutí spotřebitele, který byl seznámen se svými právy, nýbrž aby také substituoval naprostou nečinnost dotyčného spotřebitele; takový případ by již hraničil se zneužitím práva.
Rozhodnutí odvolacího soudu (stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně) je založeno na závěru, že žalobkyně podala návrh na zrušení rozhodčího nálezu po uplynutí k tomu určené lhůty (§32 odst. 1 ZRŘ). Proto se soudy výhradami žalobkyně vůči rozhodčí smlouvě a postupu rozhodce v rozhodčím řízení nezabývaly. Z hlediska přípustnosti dovolání jsou tudíž irelevantní veškeré námitky, jimiž žalobkyně opětovně zpochybňuje platnost rozhodčí smlouvy a vytýká vadný postup rozhodce v rozhodčím řízení („ rozhodce věc řádně neprojednal, nerespektoval důvody, které jí bránily vyjádřit se ve věci, a bez dalšího vyšel z předpokladu, že uplatněný nárok uznala “). Dovolacímu přezkumu mohou být podrobeny jen právní závěry, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž jeho rozhodnutí spočívá; jestliže se odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) v dané věci otázkou platnosti rozhodčí smlouvy nezabýval a procesní postup rozhodce nerevidoval (své rozhodnutí na těchto otázkách nezaložil), nemohou být tyto otázky – logicky vzato – ani podrobeny přezkumu v dovolacím řízení, resp. dovolání pro jejich řešení nemůže být podle §237 o. s. ř. přípustné.
Žalobkyně sice v dovolání výslovně napadla rozsudek odvolacího soudu „v celém rozsahu“ , ve vztahu k nákladovému výroku však žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v §241b odst. 3 o. s. ř. – nevznesla.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 26. října 2017
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu