ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.849.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 849/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobkyně V. Z., zastoupené opatrovnicí Alžbětou Horváthovou, bytem v Medveďove 57, Slovenská republika, zastoupené JUDr. Martinem Klímou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Václava Klementa 203/9, proti žalovanému M. P. , zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5, J. Plachty 28, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 15 C 23/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soud v Praze ze dne 10. 11. 2016, č. j. 24 Co 485/2016-341, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 1. 2017, č. j. 24 Co 485/2016-360, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Martina Klímy, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalovaný (dále též „dovolatel“) spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“); o tuto náležitost dovolání (nebylo a) již nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud nepřehlédl, že Krajský soud v Praze vydal dne 19. 1. 2017 pod č. j. 24 Co 485/2016-360, opravné usnesení, jímž opravil údaj o datu narození žalovaného, přičemž tento údaj má vztah k výroku rozsudku. Aby se však prosadilo ustanovení §240 odst. 1 věta druhá o. s. ř., tj. že od okamžiku doručení opravného usnesení běží nová dvouměsíční lhůta, muselo by opravným usnesením dojít k obsahové změně výroku rozhodnutí odvolacího soudu. Již v usnesení ze dne 2. června 2004, sp. zn. 29 Odo 310/2002, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 46/2005, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, podle něhož ne každá oprava chyby v psaní ve výroku soudního rozhodnutí má (musí mít) za následek nové otevření lhůty k podání odvolání proti opravenému rozhodnutí, jak je předjímá ustanovení §204 odst. 1 věty druhé o. s. ř. Opačný výklad (jakkoli se opírající o text zákona, který v daném směru příslušné procesní postupy nerozlišuje) – totiž ten, že možnost podání odvolání otevírá každá oprava výroku rozhodnutí, bez zřetele k tomu, o jakou chybu v psaní jde - by ve své podstatě vedl k popření smyslu institutu opravného usnesení, sloužícího k ochraně účastníků před obsahovými změnami výroků vydaného rozhodnutí (jakkoli opodstatněnými), provedenými soudem v době po uplynulí lhůty k podání odvolání proti opravovanému rozhodnutí. Jinak řečeno, lhůta k podání odvolání proti výroku rozhodnutí opravenému opravným usnesením soudu (a proti výrokům na něm závislým) se účastníku řízení nově otevírá jen tehdy, je-li důsledkem takové (byť i nevýznamné) opravy obsahová změna výroku z hlediska práv a povinností, jež po opravě vymezuje (v porovnání se stavem před opravou), nebo nebylo-li rozhodnutí ve znění před opravou v důsledku takové chyby v psaní materiálně vykonatelné. Ze shora uvedeného důvodu tak nemohl Nejvyšší soud přihlédnout k obsahu podání dovolatele ze dne 15. 3. 2017 označenému za „upřesnění dovolání“, neboť není doplněním či rozvinutím dovolání ze dne 27. 1. 2017, nýbrž nově vymezuje předpoklady přípustnosti dovolání tak, že přednáší (nové) tvrzení o přípustnosti dovolání založené na odchýlení se odvolacího soudu od blíže citované ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (§239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Argument dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného, ale i procesního práva, která „by měla být posouzena jinak“, není řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu §237 o. s. ř., neboť významově neodpovídá tomu, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena (opětovně, ale) jinak“ (shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, která jsou dostupná veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu ); ostatně dovolatel ani žádnou takovou právní otázku k dovolacímu přezkumu neformuluje. Obsahově pouze polemizuje s tím, jak soudy ve věci rozhodly.
Dovolatel požadavku §241a odst. 2 o. s. ř. tak nedostál. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Pro úplnost - mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání – nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. dubna 2017
JUDr. Václav Duda
předseda senátu