ECLI:CZ:NS:2017:4.TZ.37.2017.1
sp. zn. 4 Tz 37/2017 -24
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 3. 7. 2017 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné S. P. , proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. 5 T 244/2014, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. 5 T 244/2014, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku a v řízení předcházejícím v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §9 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněné S. P.
Napadený rozsudek se zrušuje v části týkající se obviněné S. P.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Olomouci se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. 5 T 244/2014, byla obviněná S. P. uznána vinnou přečinem krádeže spáchaným ve spolupachatelství podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, §23 tr. zákoníku, kterého se dopustila tím, že:
„dne 28. 8. 2014 v době kolem 15.00 hodin v OD LIDL v ulici L., O., po předchozí vzájemné dohodě s obviněným J. L., v úmyslu odcizit kabelku, využili chvilkové nepozornosti poškozené E. T. a z jejího nákupního košíku obviněná S. P. odcizila její tašku šedé barvy s nápisem A3 sport obsahující peněženku v hodnotě 200 Kč s finanční hotovostí ve výši 500 Kč, 15 ks jízdenek MHD, nákupní tašku v hodnotě 100 Kč, přičemž spoluobviněný J. L. ji dělal tzv. zeď, aby nebyla spatřena, což se však nepodařilo, a proto obviněná S. P. i s odcizenými věcmi utekla z prodejny, a tímto společným jednáním způsobili jmenované poškozené škodu ve výši 1410 Kč, přičemž tohoto jednání se obviněná S. P. dopustila přesto, že byla rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 15 T 266/2009, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzena mimo jiné za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb. k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu 4 roků, na který se vztahuje amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013, dále k trestu zákazu pobytu na území města Hodonína na dobu 2 let, který vykonala dne 28. 4. 2012.“
Za uvedené jednání byla obviněná odsouzena podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §62 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.
Proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. 5 T 244/2014, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné S. P. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku a v řízení předcházejícím v §2 odst. 5 tr. ř. a §9 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §105 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, v neprospěch obviněné S. P.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti shrnul dosavadní průběh trestního řízení a uvedl, že vadami, které jdou k tíži obviněné, trpí rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. 5 T 244/2014. Řízení u soudu prvního stupně bylo provedeno v souladu se zákonem, právo obviněné P. na obhajobu bylo respektováno, avšak důkazní řízení nebylo provedeno v dostatečném rozsahu pro posouzení otázky viny, a proto rozsudek spočívá i na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku. Uvádí, že samosoudce Okresního soudu v Olomouci svým rozhodnutím ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. 5 T 244/2014, porušil zákon tím, že jako předběžnou otázku neposoudil, zda u obviněné S. P. nebyly splněny podmínky pro zahlazení jí uloženého trestu zákazu pobytu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 4. 2010, č. j. 15 T 266/2009-289, a to přesto, že se jednalo o okolnost důležitou pro posouzení viny. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že obviněná trest zákazu pobytu vykonala dne 28. 4. 2012. Lze tak učinit závěr, že podmínky pro zahlazení odsouzení podle §105 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku byly splněny, neboť po výkonu trestu zákazu pobytu vedla obviněná nepřetržitě po dobu jednoho roku řádný život a její další odsouzení za skutek, který spáchala dne 19. 2. 2014, je datováno až dnem 4. 4. 2014. Jestliže tedy bylo odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 4. 2010 použito ve skutkové větě výroku rozsudku pro popis znaku zpětnosti, což vyústilo v chybnou právní kvalifikaci odsuzovaného protiprávního jednání obviněné a uložení trestu podle nesprávného odstavce ustanovení §205 tr. zákoníku, je třeba pokládat napadené rozhodnutí za nezákonné. V této souvislosti poukázal ministr spravedlnosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 213/2015, z něhož vyplývá, že jako předběžnou otázku lze posoudit, zda dospělý obviněný splnil podmínky pro zahlazení odsouzení, aniž o zahlazení odsouzení sám požádal.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. 5 T 244/2014, byl porušen zákon v neprospěch obviněné S. P. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obviněné S. P. a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku spáchá ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a spáchá čin na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, a byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
Nejvyšší soud se ztotožnil s námitkou uvedenou ve stížnosti pro porušení zákona ohledně nezákonnosti rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. 5 T 244/2014 a řízení předcházejícího, jelikož v předmětné trestní věci nebyly prokázány okolnosti pro právní kvalifikaci skutku dle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 15 T 266/2009, byla obviněná odsouzena za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb., a to k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu 4 roků, na který dopadala amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013, dále k trestu zákazu pobytu na území města Hodonína na dobu 2 let, který vykonala dne 28. 4. 2012 a na který se amnestie nevztahovala. Odsouzení k trestu odnětí svobody podmíněně odloženého na zkušební dobu 4 roků bylo zahlazeno amnestií prezidenta republiky, přičemž zahlazení trestu zákazu pobytu mělo být vyřešeno Okresním soudem v Olomouci jako předběžná otázka podle §9 odst. 1 tr. ř.
Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Hodoníně, sp. zn. 15 T 266/2009, vyplývá, že usnesením tamního soudu ze dne 26. 3. 2013 bylo rozhodnuto o tom, že obviněná S. P. byla pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb. podle §368 tr. ř. účastna amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013. Podle č. IV odst. 1 písm. b) rozhodnutí prezidenta republiky o této amnestii jí byl prominut zmíněný trest odnětí svobody.
Podle §105 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku soud zahladí odsouzení, vedl-li odsouzený po výkonu nebo prominutí trestu anebo po promlčení jeho výkonu řádný život nepřetržitě po dobu jednoho roku, jde-li o odsouzení k trestu domácího vězení, k trestu propadnutí majetku, k trestu propadnutí věci, k trestu zákazu pobytu, k trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce nebo k peněžitému trestu za úmyslný trestný čin. Podmínky pro zahlazení odsouzení jsou následující: 1) trest, jehož se odsouzení týká, byl vykonán, prominut nebo jeho výkon byl promlčen, 2) uplynula stanovená doba podle druhu a výměry uloženého trestu, 3) odsouzený v té době nepřetržitě vedl řádný život. Z obsahu spisu vyplývá, že obviněná trest zákazu pobytu vykonala dne 28. 4. 2012, o zahlazení tohoto trestu nebylo rozhodnuto.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §9 odst. 1 tr. ř. orgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se v řízení vyskytnou, samostatně; je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném případě Okresní soud v Olomouci pochybil, když se otázkou zahlazení obviněné uloženého trestu zákazu pobytu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 4. 2010, č. j. 15 T 266/2009-289, jako otázkou předběžnou ve smyslu §9 odst.1 tr. ř. nezabýval, ač tak měl učinit, neboť jde i o posouzení viny a správnosti použité právní kvalifikace. Právní kvalifikace skutku podle §205 odst. 2 tr. zákoníku bez vyřešení této předběžné otázky nemůže obstát.
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. 5 T 244/2014, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku a v řízení předcházejícím v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §9 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněné S. P.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. 5 T 244/2014, v části týkající se obviněné S. P. Zrušena byla též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž tento soud je podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem a je povinen provést procesní úkony, které Nejvyšší soud nařídil. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněné S. P., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněné (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 7. 2017
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu