ECLI:CZ:NS:2017:4.TZ.88.2017.1
sp. zn. 4 Tz 88/2017 -21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. 11. 2017 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného Z. P. , proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 1. 3. 2017 č. j. 2 T 15/2008-371 a podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost pro porušení zákona se zamítá .
Odůvodnění:
Dne 23. 10. 2017 byla u Nejvyššího soudu podána ministrem spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného Z. P. Tato stížnost pro porušení zákona napadá usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 1. 3. 2017 sp. zn. 2 T 15/2008, jímž bylo podle §368 tr. ř. a podle čl. IV odst. 1 písm. b) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013 rozhodnuto o tom, že obviněný Z. P. je účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 3. 2017.
Ministr spravedlnosti dále konstatuje, že obviněný Z. P. byl rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 27. 3. 2008 sp. zn. 2 T 15/2008, který nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným jednáním popsaným v bodech 1 až 8, jímž se dopustil trestných činů pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zák.), svádění k pohlavnímu styku podle §217a odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zák. a podávání alkoholických nápojů mládeži podle §218 tr. zák., za což byl podle §242 odst. 1 tr. zák. za užití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v délce 4 roků. Zároveň bylo obviněnému uloženo podle §72 odst. 2 písm. a) tr. zák. ochranné sexuologické léčení v ústavní formě a podle §72 odst. 2 písm. b) tr. zák. ochranné protialkoholní léčení v ambulantní formě.
S ohledem na skutečnost, že se obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení, která trvala od 27. 3. 2008 do 27. 3. 2012, dopustil dne 28. 1. 2011 přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku, a v době od 8. 9. 2011 do 10. 7. 2012 přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. i) tr. zákoníku, za které byl pravomocně odsouzen, rozhodl Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 6. 12. 2012 sp. zn. 2 T 15/2008 podle §83 odst. 1 tr. zákoníku o tom, že obviněný P. vykoná původně podmíněně odložený trest odnětí svobody v trvání 2 roků. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dnem 1. 1. 2013.
Dne 10. 1. 2014 pak Okresní soud Brno-venkov obviněného k jeho dotazu stran aplikovatelnosti amnestijního rozhodnutí vyrozuměl o tom, že se na jeho věc amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 nevztahuje, když mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 roků za zločin proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, což je případ, v němž Čl. III odst. 2 písm. b) amnestijního rozhodnutí prominutí trestu výslovně vylučuje.
Následně Okresní soud v Třebíči obviněného Z. P. z výkonu trestu odnětí svobody usnesením ze dne 26. 11. 2014 č. j. 3 PP 256/2014-24, v právní moci téhož dne, podmíněně propustil, za stanovení zkušební doby v trvání 15 měsíců, která začala běžet dne 26. 11. 2014 a měla uplynout dne 26. 2. 2016, za současného vyslovení dohledu a uložení přiměřené povinnosti podrobit se ve zkušební době léčení závislosti na návykových látkách.
Usnesením ze dne 22. 10. 2015 č. j. 3 PP 256/2014-56 Okresní soud v Třebíči rozhodl o výkonu zbytku trestu z trestu odnětí svobody uloženého ve věci Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 2 T 15/2008, a to s ohledem na zjištění, že obviněný Z. P. za situace, kdy byly na jeho chování kladeny zvýšené nároky a kdy měl vedením řádného života a tedy i spoluprací s probačním úředníkem prokázat, že na něho již není třeba působit dalším výkonem trestu odnětí svobody spojeným s pobytem ve věznici, přestal ve zkušební době docházet nejen k probačnímu úředníkovi, ale také na sexuologii, kde se měl podrobovat soudem stanovené ochranné léčbě.
Obviněný Z. P. trest odnětí svobody v trvání 2 roků uložený mu v trestní věci Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 2 T 15/2008 vykonal dne 14. 7. 2016.
Teprve dne 1. 3. 2017, kdy již byl obviněným kompletně předmětný trest odnětí svobody vykonán, rozhodl předseda senátu Okresního soudu Brno-venkov usnesením pod č. j. 2 T 15/2008-371 o tom, že je obviněný Z. P. účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 podle Čl. IV odst. 1 písm. b) tohoto rozhodnutí, a to vzhledem k tomu, že obviněnému byl v dané věci před 1. 1. 2013 uložen podmíněný trest odnětí svobody nepřevyšující 2 roky. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 3. 2017.
Stěžovatel poukázal na znění Čl. III odst. 2 písm. b) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013, podle nějž se promíjí nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nebo jejich zbytky, pokud byly tyto tresty pravomocně uloženy před 1. 1. 2013, pokud byl uložen trest nepřevyšující 24 měsíců a zároveň nebyl trest uložen za zločin proti životu a zdraví, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, anebo proti rodině a dětem a současně citoval i ustanovení čl. IV odst. 1 písm. b) téhož rozhodnutí o amnestii a dále i znění §368 tr. ř.
Podle ministra spravedlnosti ze shora uvedeného vyplývá, že obviněnému Z. P. byl ve věci Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 2 T 15/2008 uložen původně úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v délce 4 roků. Jelikož se obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení dopustil trestné činnosti, za kterou byl pravomocně odsouzen, rozhodl Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 6. 12. 2012 o tom, že obviněný původně podmíněně odložený trest odnětí svobody v trvání 2 roků vykoná. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dnem 1. 1. 2013.
Po posouzení všech relevantních skutečností má stěžovatel za to, že správný právní názor k věci původně vyslovil předseda senátu Okresního soudu Brno-venkov, podle nějž bylo třeba na danou věc aplikovat Čl. III odst. 1, 2 písm. b) amnestijního rozhodnutí, jenž upravuje podmínky pro podmíněné prominutí nepodmíněného trestu odnětí svobody nepřevyšujícího 24 měsíců [oproti Čl. IV odst. 1 písm. b) amnestijního rozhodnutí, jenž naopak normuje prominutí podmíněného trestu odnětí svobody]. Dnem 1. 1. 2013 (tj. nástupem dne po uplynutí 24 hodin za situace, kdy nebyl podán procesními stranami opravný prostředek) byl totiž Z. P. pravomocně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 let, přičemž s ohledem na znění Čl. III odst. 1, 2 písm. b) amnestijního rozhodnutí, který nabyl účinnosti 1. 1. 2013, kdy prezident republiky vyhlásil amnestii, a který prominutí nepodmíněného trestu odnětí svobody nepřevyšujícího 24 měsíců vylučuje v případech odsouzení za zločin proti životu a zdraví, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, anebo proti rodině a dětem, nelze než dojít k závěru, že se na obviněného Z. P. odsouzeného v dané věci pro trestné činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., svádění k pohlavnímu styku podle §217a odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zák. a podávání alkoholických nápojů mládeži podle §218 tr. zák., toto amnestijní rozhodnutí nevztahuje.
Okresní soud Brno-venkov však ve věci nakonec rozhodl tak, že nesprávně aplikoval Čl. IV odst. 1 písm. b) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013, jenž sice žádné aplikační výluky, tak jako Čl. III odst. 2 písm. b) nestanoví, avšak zároveň upravuje prominutí podmíněně odložených trestů odnětí svobody, a tedy s ohledem na shora uvedené na posuzovaný případ nedopadá.
Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 1. 3. 2017 č. j. 2 T 15/2008-371, byl ve prospěch obviněného Z. P. porušen zákon v ustanovení §368 tr. ř. ve vztahu k Čl. IV odst. 1 písm. b) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013.
K podané stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství i obhájce obviněného. Oba shodně poukázali na skutečnost, že ke dni 31. 12. 2012, což bylo rozhodující datum z hlediska aplikace amnestijního rozhodnutí prezidenta republiky z 1. 1. 2013, byl obviněný pravomocně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. To znamenalo, že nemohl být z této amnestie vyloučen s poukazem na její Čl. III odst. 2 písm. b), ale podléhal pod její Čl. IV odst. 1 písm. b), který také měl být na jeho osobu aplikován. Pokud se tak dodatečně stalo, nemohlo k porušení zákona v naznačeném směru dojít. Navrhli proto oba, aby podaná stížnost pro porušení zákona byla zamítnuta podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl ke konstatování, že stížnost pro porušení zákona byla podána nedůvodně.
V prvé řadě je třeba uvést, že Nejvyšší soud prostudoval předložený spis Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 2 T 15/2008, zejména pak tu jeho část zahrnující řízení před vyhlášením rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013, přičemž zjistil, že skutečnosti vyplývající z jednotlivých soudních rozhodnutí a uváděné ve stížnosti pro porušení zákona plně odpovídají obsahu tohoto trestního spisu.
Podle Čl. III odst. 1, 2 písm. b) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013 se [podmíněně, viz odst. 1)] promíjí nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nebo jejich zbytky, pokud byly tyto tresty pravomocně uloženy před 1. 1. 2013, pokud byl uložen trest nepřevyšující 24 měsíců a zároveň nebyl trest uložen za zločin proti životu a zdraví, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, anebo proti rodině a dětem.
Podle Čl. IV odst. 1 písm. b) téhož rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii se promíjí podmíněně odložené tresty odnětí svobody pravomocně uložené před 1. 1. 2013 osobám, kterým byl trest uložen ve výměře nepřevyšující 2 roky.
Podle §368 tr. ř. učiní rozhodnutí o tom, zda a do jaké míry je osoba, jíž byl pravomocně uložen trest, účastna amnestie, soud, který rozhodl v prvním stupni. Odpykává-li si taková osoba v době rozhodování trest odnětí svobody, učiní rozhodnutí soud, v jehož obvodu se trest vykonává. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
K námitkám obsaženým v podané stížnosti pro porušení zákona je pak třeba uvést následující.
Nelze souhlasit s názorem stěžovatele, že správný právní názor k věci vyslovil předseda senátu Okresního soudu Brno-venkov, podle nějž zde bylo třeba aplikovat Čl. III odst. 1, 2 písm. b) amnestijního rozhodnutí, jenž upravuje podmínky pro podmíněné prominutí nepodmíněného trestu odnětí svobody nepřevyšujícího 2 roky [oproti Čl. IV odst. 1 písm. b) téhož amnestijního rozhodnutí, jenž naopak normuje prominutí podmíněného trestu odnětí svobody].
Stěžejní pro rozhodnutí o tom, zda obviněný je (byl) účasten agraciační části amnestijního rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 a v jakém rozsahu, je samotné znění tohoto rozhodnutí o amnestii, zejména pak to, kdy a k jakému trestu, případně za jaký (jaké) trestné činy byl obviněný v rozhodující době pravomocně odsouzen, event. další v něm obsažené skutečnosti.
Z toho vyplývá, že výše zmíněný právní názor akceptovaný i v podané stížnosti pro porušení zákona by bylo možné označit za správný pouze tehdy, pokud by usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. 12. 2012 sp. zn. 2 T 15/2008, jímž bylo rozhodnuto o tom, že obviněný vykoná původně podmíněně odložený trest odnětí svobody v trvání 2 roků ve věznici s dozorem, jelikož se neosvědčil ve čtyřleté zkušební době podmíněného odsouzení, nabylo právní moci kdykoli před dnem 1. 1. 2013 . To se ale nestalo. Zmíněné usnesení nabylo právní moci až dnem 1. 1. 2013 , jelikož obviněný (se svým výslovným souhlasem) nebyl jeho vyhlášení ve veřejném zasedání přítomen a jeho opis mu byl doručen dne 27. 12. 2012. (Státní zástupce se ihned po vyhlášení usnesení ve veřejném zasedání svého práva stížnosti vzdal). Poslední den lhůty k podání stížnosti tak obviněnému marně uplynul dnem 31. 12. 2012 a tudíž dne následujícího, t. j. 1. 1. 2013, nabylo cit. usnesení právní moci.
To jinými slovy znamená, že z hlediska aplikace následně vyhlášeného rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013, konkrétně jeho agraciační části, je stěžejní datum 31. 12. 2012 a zároveň znění (podoba) pravomocného soudního rozhodnutí u té které konkrétní odsouzené osoby k tomuto dni. Takže je evidentní, že ke dni 31. 12. 2012 nebyl obviněný Z. P. pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jenž mu byl uložen za trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti a proti rodině a dětem. Pokud by tomu tak bylo, byl by zajisté ve smyslu Čl. III odst. 2 písm. b) z aplikace amnestijního rozhodnutí prezidenta republiky z 1. 1. 2013 vyloučen. Ke dni 31. 12. 2012 mu ale byl pravomocně uložen za předmětné trestné činy „pouze“ podmíněný trest odnětí svobody v délce 2 roků. V důsledku toho se na něj vztahoval Čl. IV odst. 1 písm. b) amnestie prezidenta republiky z 1. 1. 2013, podle nějž byly prominuty podmíněně odložené tresty odnětí svobody pravomocně uložené před 1. 1. 2013 osobám, kterým byl trest uložen ve výměře nepřevyšující 2 roky. Podle odst. 3 téhož článku pak je na tyto osoby třeba hledět, jako by odsouzeny nebyly. Obviněnému tak byl v důsledku vyhlášené amnestie prezidenta republiky z 1. 1. 2013 soudem uložený podmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 roků prominut s účinky zahlazení. Tak měl také rozhodnout soud, jenž byl v té době podle §368 tr. ř. věcně a místně příslušný k rozhodnutí o použití amnestie.
Na základě shora uvedeného je tak zřejmé, že předmětná stížnost pro porušení zákona byla podána nedůvodně, jelikož napadeným usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 1. 3. 2017 č. j. 2 T 15/2008-371 nebyl v naznačených směrech zákon porušen, naopak, jmenovaný soud z formálního hlediska dodatečně napravil pochybení, k němuž v předchozí době došlo. S ohledem na toto konstatování Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona, kterou ministr spravedlnosti podal v neprospěch obviněného Z. P., zamítl podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř., a to v neveřejném zasedání (viz §274 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 11. 2017
JUDr. František Hrabec
předseda senátu