ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.1374.2017.1
sp. zn. 5 Tdo 1374/2017-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2017 o dovolání, které podal obviněný P. K. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2017, sp. zn. 8 To 146/2017, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 5/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. K. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 11. 2016, sp. zn. 2 T 5/2016, byl obviněný P. K. uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1 a §209 odst. 1, 4 písm. a), d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), v jednočinném souběhu s přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, a to ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku s dalšími spoluobviněnými P. H., M. K., P. H. a M. M. Za to byl obviněnému P. K. podle §209 odst. 4 a §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2,5 roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (v tehdy účinném znění) zařazen do věznice s ostrahou. Postupem podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 i 2 tr. řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Skutek (zjednodušeně uvedeno) spočíval v tom, že všichni obvinění se v době od ledna do června 2015 účastnili ve skupině organizované obviněným P. H., která se zabývala výrobou falešných zlatých cihliček o váze 250 g, jež měly z 24 karátového zlata pouze schránku, jinak byly naplněny tyčinkami z wolframu a byly označeny nepravými symboly ochranné známky švýcarské obchodní společnosti Argor Heraeus, SA, za jejíž produkt byly vydávány. Následně byly vloženy do luxusních dřevěných krabiček a spolu s padělanými certifikáty pravosti byly udávány v zastavárnách, které je přebíraly do zástavy oproti půjčce ve výši okolo 200 000 Kč. Přitom obviněný P. H. činnost celé organizované skupiny zosnoval a řídil, také opatřoval padělané certifikáty a dřevěné krabičky, obviněný M. K. nejprve opatřil potřebné stroje a nástroje na výrobu a pak padělky zlatých cihliček vyráběl, prováděl ražbu a gravírování, obviněný P. K. poskytoval prostředky na nákup zlata, které s obviněným P. H. také nakupoval v maloobchodním prodeji, obviněný M. M. s P. H. zajišťovali za užití cizích dokladů totožnosti odbyt padělků zlatých cihliček v zastavárnách. Takto uskutečnili 12 útoků podrobně popsaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, čímž podle tohoto rozsudku způsobili celkovou škodu 1 087 288 Kč a snažili se o způsobení další škody ve výši 560 702 Kč (výše škody byla přitom určena jako rozdíl mezi vylákanými částkami, resp. částkami, které se obvinění pokusili vylákat, a hodnotou zlata použitého na výrobu padělků zlatých slitků).
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění P. H., M. K., P. K. a M. M. odvoláními, která Městský soud v Praze podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná ve veřejném zasedání konaném dne 12 . 6. 2017 usnesením pod sp. zn. 8 To 146/2017.
II. Dovolání a v yjádření k němu
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný P. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. Uvedený dovolací důvod spatřoval obviněný především v tom, že učiněná skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou v tzv. extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Tím byla podle obviněného porušena jeho základní práva a svobody, zejména právo na obhajobu a na spravedlivý proces. Především namítl, že žádný z provedených „věrohodných“ důkazů neprokazuje, že by měl mít na starosti financování a nákup zlata. Soudy nižších stupňů se nevypořádaly s jeho námitkami, že na takovou činnost neměl žádné zdroje, byl nezaměstnaný a krátce po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Jeho majetkové poměry nebyly vůbec zjišťovány. Dále se věnoval obsahu výpovědí obviněných P. H. a jeho družky P. H., které nepovažoval za věrohodné, poukázal též na odchylky ve výpovědích obviněné P. H. z přípravného řízení a hlavního líčení. Ze skutečnosti, že jednou spolu s P. H. nakupoval zlaté mince za 10 000 Kč nelze dovozovat, že by věděl cokoliv o výrobě padělaných zlatých cihliček. Dále zpochybňoval skutkový závěr soudů, že by on zajišťoval certifikáty pravosti u svědka D. F. z obchodní společnosti PARTR, s. r. o., neboť z výpovědi tohoto svědka, ani ze žádného jiného důkazu taková skutečnost nevyplývá. Naopak občanský průkaz J. K., na něhož byla potvrzení vystavena, byl nalezen při domovní prohlídce u obviněného P. H. O účasti obviněného P. K. při páchání trestné činnosti nesvědčí ani poznatky z provedených odposlechů. Obviněný zpochybňoval i použitelnost rekognice podle fotografií se svědkem R. F. pro její nezákonnost. Zapojení obviněného do organizované skupiny nijak neprokazuje ani výpověď svědka R. F., nákup zlata v N Z. v jednom případě naopak sám obviněný přiznával. V bodě II. svého dovolání pak obviněný shrnul, že se nedopustil jednání kladeného mu za vinu (zajištění finančních prostředků na nákup zlata a zajištění falešného potvrzení o chemickém složení předmětných slitků), pouze nakupoval zlato, jak sám přiznával, v tom ale nelze spatřovat naplnění znaků objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu. V případě, že by skutečně financoval nákup zlata, rozhodně žádný z důkazů nesvědčí o naplnění znaku zavinění v jeho úmyslné formě, resp. že by věděl, jak s financemi či nakoupeným zlatým materiálem následně obviněný P. H. nakládal. Stejně tak obviněný zpochybnil názor soudů nižších stupňů, že reálně mohl posuzovanou trestnou činnost financovat. Odvolacímu soudu též vytkl změnu v hodnocení věrohodnosti svědka D. F. oproti soudu prvního stupně, ačkoli tento důkaz sám neprovedl.
6. Dovolání obviněného bylo zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření, přičemž státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství upozornil, že obviněný v podaném dovolání napadá výlučně skutková zjištění soudů nižších stupňů, aniž by vznášel námitky proti právní kvalifikaci, kterými by polemizoval s hmotněprávním posouzením skutku, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů. Takové dovolání neodpovídá uplatněnému ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. Poukázal též na to, že v převážné části jde vlastně o kopii odvolání, s argumentací obviněného ohledně nedostatků skutkových zjištění se již dostatečně vypořádaly soudy prvního i druhého stupně v odůvodněních vlastních rozhodnutí (str. 22-23 odsuzujícího rozsudku a str. 10-13 napadeného usnesení odvolacího soudu). S nimi se státní zástupce ztotožnil a v podrobnostech na ně odkázal. Jen ve stručnosti uvedl, že v dané věci není dán žádný, natožpak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními, naopak obviněný posuzuje jednotlivé důkazy přísně izolovaně a nikoli v jejich vzájemných souvislostech, jak to správně učinily soudy nižších stupňů. K tomu připomněl ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Současně souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
7. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
8. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly.
9. Obviněný P. K. sice uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti však měl poukázat spíše na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě. Obviněný se totiž domáhal přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu, který svým usnesením rozhodl o zamítnutí odvolání podaného proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože byl podle jeho názoru v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Toto pochybení spočívající v neuplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu však Nejvyšší soud nepovažoval za natolik významné, aby jen s poukazem na ně dovolání odmítl .
10. Důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu může být naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o aplikaci norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je aplikace hmotněprávních norem na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně, zásadně se nepřipouští použití těchto norem na skutek prezentovaný dovolatelem, případně na skutek, jehož se dovolatel domáhá vlastní interpretací provedených důkazních prostředků, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně. Dovolání z tohoto důvodu nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí. Nejvyšší soud jako soud dovolací není běžnou třetí soudní instancí povolanou k tomu, aby přezkoumával i skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně, pokud mají svůj podklad v provedeném dokazování.
11. I kdyby obviněný opřel své dovolání o správně konkretizovaný dovolací důvod, neodpovídala by argumentace použitá v jeho dovolání ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Svými námitkami totiž obviněný výlučně zpochybňoval správnost skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů a způsob, jakým hodnotily důkazy, aniž by vytkl vadu hmotněprávního posouzení ve shora vymezeném smyslu. Navíc se shodnými námitkami se řádně vypořádal jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud, neboť byly též součástí obhajoby obviněného a obsahem podaného odvolání. Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné takové dovolání, v němž obviněný pouze opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval (v tomto případě srov. zejména str. 10 až 13 jeho usnesení) a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002) .
12. V daném případě se obviněný domáhal přezkumu dovolacím soudem, přičemž primárně žádal aplikovat normy hmotného práva na jiný, než soudy prvního a druhého stupně zjištěný skutek, a to v závislosti na odlišném posouzení provedených důkazních prostředků. Dovolatel tak prosazoval jiný způsob hodnocení důkazů, než jaký provedly soudy prvního a druhého stupně. Jeho snaha o změnu v aplikaci hmotného práva je proto ryze formální, váže se výlučně na jím prezentovanou verzi průběhu skutkového děje, ač se soudy prvního i druhého stupně přiklonily k verzi jiné, kterou podrobně a přesvědčivě ve svých rozhodnutích zdůvodnily. To samo o sobě nenaplňuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (podobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014) .
13. V tomto směru je třeba připomenout, že dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů.
14. Bez možnosti přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení na podkladě takto koncipovaného dovolání může Nejvyšší soud pouze na základě znalosti trestního spisu dodat, že předložené výhrady obviněného (zčásti jen obecné povahy) proti postupu soudů nižších stupňů nemají žádné opodstatnění. Pokud jde o pokus zločinu podvodu, jímž byl obviněný uznán vinným, soudy nižších stupňů zcela důvodně dospěly k závěru, že obviněný se jako spolupachatel účastnil na činnosti organizované skupiny, která se zabývala sofistikovanou výrobou padělků zlatých slitků o váze 250 g, které měly pouze zlatý plášť, jinak byly plněny wolframem, a které byly označeny nepravou ochrannou známkou. Výrobu zajišťoval starší bratr obviněného M. K., s nímž již dříve páchal trestnou činnost podvodného charakteru (zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby), za kterou byl s bratrem odsouzen ke shodnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5,5 roku, z něhož byli oba propuštěni v témže roce v krátkém časovém rozestupu. Soudy nižších stupňů v souladu s obsahem dokazování učinily závěr, že obviněný P. K. skutečně nakupoval v maloobchodním prodeji zlato, a to buď sám, anebo spolu s obviněným P. H., což ostatně dovolatel ani nepopíral. Stejně tak sám připouštěl, že se s obviněným P. H. po svém podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody setkával, bavili se o možnostech obživy, pak i o nákupu zlata, seznámil ho i se svým bratrem, kterého označil za zručného člověka, jehož obviněný P. H. ve spojitosti se „zajímavými věcmi ohledně nějakého zlata“ sháněl. Obviněný P. K. doznal i časté telefonické kontakty s obviněným P. H., docházel i do domu svého bratra, v němž měl dílnu. Jedině on je též spojovacím článkem s obchodní společností PARTR, s. r. o., jejíž razítko bylo užito na nepravdivých certifikátech, a to prostřednictvím zaměstnance D. F., který z celé skupiny znal jedině obviněného P. K., jenž za ním také docházel do budovy obchodní společnosti PARTR, s. r. o. Zde je poněkud rozpor mezi skutkovou větou výroku rozsudku soudu prvního stupně a jeho odůvodněním, neboť podle skutkové věty to byl obviněný P. H., kdo opatřoval certifikáty, zatímco podle odůvodnění (na str. 22) to měl být P. K. I přes výhradu uvedeného rozporu soudy nižších stupňů důvodně dospěly k závěru, že obviněný P. K. byl zapojen do trestné činnosti této organizované skupiny, zcela logicky přitom vycházely i z informací od ostatních obviněných o předávání peněz získaných sledovanou trestnou činností obviněnému P. K. K tvrzené nemajetnosti obviněného se již vyjadřovaly soudy nižších stupňů, správně poukázaly na prospěch získaný předchozí trestnou činností, navíc další útoky celé skupiny byly financovány též z výnosů nyní stíhané trestné činnosti, které podle závěrů soudů nižších stupňů z velké části končily právě u obviněného P. K. Další dílčí pochybení soudů nižších stupňů by bylo možno spatřovat i v určení výše škody, která byla nedůvodně snížena o částku odpovídající hodnotě zlata použitého na výrobu padělků zlatých slitků, neboť škodou měla správně být celá obviněnými vylákaná částka, zatímco možnost částečného uspokojení z případného prodeje takového zlata obsaženého v padělcích zlatých slitků je otázkou jen uspokojení nároků poškozeného z bezdůvodného obohacení. Nicméně to nebylo a ani nemohlo být obviněným napadáno, nejvyšší státní zástupce dovolání nepodal, a proto ani touto otázkou se Nejvyšší soud nemohl zabývat, neboť jednak je vázán podaným dovoláním a v dovolacím řízení neplatí revizní princip, jednak se uplatňuje princip zákazu reformationis in peius, tedy z podnětu opravného prostředku podaného pouze obviněným nemůže být jeho postavení zhoršeno.
15. Je však třeba znovu zopakovat, že není úkolem dovolacího soudu přezkoumávat jednotlivé důkazní prostředky, výsledky dokazování a na jeho základech zjištěný skutkový stav soudy nižších stupňů. Nelze ani souhlasit s obviněným, že by soudy nižších stupňů v rámci hodnocení dokazování postupovaly svévolně, že by mezi provedenými důkazy a na jejich základě zjištěným skutkovým stavem byl dán rozpor, natožpak extrémní. Soudy nižších stupňů se o bhajobou obviněného v naznačených směrech pečlivě zabývaly, avšak vyhodnotily ji jako účelovou a jím předloženou verzi důvodně pokládaly za nepravdivou. Jen proto, že obviněný odmítá skutková zjištění soudů učiněná v souladu s obsahem důkazních prostředků, nelze uvažovat o porušení práva na obhajobu a na spravedlivý proces.
IV. Závěrečné shrnutí
16. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak byl obviněným uplatněn jen formálně, ve skutečnosti nelze jeho dovolací námitky podřadit pod žádný ze zákonem stanovených důvodů dovolání, neboť směřovaly výlučně proti skutkovým zjištěním a nikoli proti hmotněprávnímu posouzení činu.
17. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. řádu, mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 11. 2017
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu
Vyhotovil:
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph. D.