ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.19.2017.1
sp. zn. 5 Tdo 19/2017-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2017 o dovolání, které podal obviněný J. D. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. 4 To 329/2016, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 171/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. D. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. 3 T 171/2014, byl obviněný J. D. uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku. Za tento trestný čin a za další trestnou činnost, kterou byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 3. 2013, sp. zn. 8 T 9/2013, jenž nabyl právní moci dne 9. 4. 2013, byl odsouzen podle §254 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců. Dále byl obviněnému podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti či prokuristy obchodní společnosti na dobu 36 měsíců. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 3. 2013, sp. zn. 8 T 9/2013, který nabyl právní moci dne 9. 4. 2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Skutek (zjednodušeně uvedeno) spočíval v tom, že obviněný jako jediný jednatel a jediný společník obchodní společnosti REDRUM s. r. o., IČ: 28136454, se sídlem Nemanická 2713, České Budějovice (dále jen „REDRUM“), se záměrem zatajit účetní evidenci této obchodní společnosti a znemožnit tak zjištění jejího majetku a odpovědnosti za její finanční závazky převedl svůj obchodní podíl v této společnosti na obchodní společnost FRIML STAVBY s. r. o., IČ: 26483751, se sídlem Hedvikovská 88, Třemošnice (dále jen „FRIML STAVBY“), za kterou jednal jako tzv. bílý kůň F. K., jemuž nepředal účetní evidenci obchodní společnosti REDRUM, kterou si ponechal a naložil s ní nezjištěným způsobem, nepředal ji ani jiné pověřené osobě, čímž ohrozil majetková práva nejméně 25 věřitelů obchodní společnosti REDRUM, konkrétně uvedených ve výroku rozsudku, kteří měli pohledávky v souhrnné výši 4 311 651 Kč, ohrozil tak i řádné a včasné vyměření daně z příjmů této obchodní společnosti.
2. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný J. D. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích ve veřejném zasedání usnesením ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. 4 To 329/2016, tak, že jej podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
3. Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný J. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.
4. Obviněný nejprve obsáhle reprodukoval obsah rozhodnutí soudů nižších stupňů, a to jak jejich výrokovou část, tak i podstatné pasáže odůvodnění. Poté obviněný ve svém dovolání polemizoval s odůvodněním těchto rozhodnutí, především s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně. Uvedená rozhodnutí jsou podle jeho přesvědčení založena na subjektivních dojmech a spekulacích soudů nižších stupňů, skutkové závěry soudů jsou přitom v příkrém rozporu se skutečným skutkovým průběhem a nejsou podloženy žádnými důkazy. Obviněný především nesouhlasil se závěrem, že převod obchodního podílu v obchodní společnosti REDRUM byl formální, neboť obviněný dále na tuto obchodní společnost nevykonával žádný vliv, což ostatně ani nebylo obžalobou tvrzeno. Ničím není prokázáno ani to, že mělo být obviněnému v době převodu obchodního podílu zřejmé, že po tomto převodu nebude tato obchodní společnost již aktivně podnikat. Obchodní společnost REDRUM sice měla finanční potíže, ale ty měl nabyvatel obchodního podílu vyřešit. Obviněný za převod obchodního podílu dostal zaplaceno. O žádný fiktivní převod se tak nejedná. Žádný důkaz neprokazuje, že by obviněný v době převodu obchodního podílu věděl, že F. K. měl za úplatu podepisovat dokumenty a přebírat problémové společnosti. Obviněný nesouhlasil ani s argumentací, že účetní nepřipravila pro nabyvatele obchodního podílu přehled pohledávek a dluhů, ač listinné důkazy svědčí o tom, že nabyvatel byl seznámen se závazky a pohledávkami. Oporu v provedených důkazech nemá ani další tvrzení soudu prvního stupně, že obviněný jednal s motivací zatajit účetnictví uvedené obchodní společnosti a znemožnit tak zjištění její ekonomické situace. Obviněný vždy vedl účetnictví řádně, stejně tak řádně podával daňová přiznání a odváděl příslušné daně. Pokud by obviněný chtěl zatajit účetnictví, byly mnohem jednodušší způsoby, jak to provést. Převodem obchodního podílu se ani nemohl zprostit své odpovědnosti jednatele, takže i v tomto ohledu se podle obviněného soudy nižších stupňů mýlí. Dále obviněný polemizoval se závěry soudů nižších stupňů o rozsahu účetnictví obchodní společnosti REDRUM a o možnosti předat jej v igelitové tašce nabyvateli obchodního podílu. Celou argumentaci soudů nižších stupňů považoval za spekulativní bez ověření jediným důkazem. Nakonec obviněný vytýkal soudům nižších stupňů nezákonné postupy při dokazování a porušení práva na spravedlivý proces, především jde-li o opomenuté důkazy a svévolné hodnocení provedených důkazů. Pokud by totiž soudy provedly řádně všechny nezbytné důkazy, náležitě je vyhodnotily, nemohly by dospět k závěru, že obviněný je vinen. Skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou podle něj v příkrém rozporu s provedenými důkazy a jsou výsledkem jejich dezinterpretace. Obviněný má za to, že obsah ve věci provedených důkazů neskýtá dostatečný podklad pro závěr, že se stal skutek, pro který byl obviněný stíhán, a že tento skutek vykazuje všechny zákonné znaky přečinu podle §254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil jak napadené usnesení soudu druhého stupně, tak i rozsudek soudu prvního stupně, jakož i rozhodnutí na uvedená rozhodnutí obsahově navazující, a aby Okresnímu soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Nejvyššímu státnímu zastupitelství bylo dovolání obviněného zasláno k vyjádření, které soudu následně zaslal státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ve svém vyjádření upozornil, že obviněný se dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu domáhal jen formálně, ve skutečnosti přes značnou obsáhlost podání neuvedl jedinou námitku nesprávné aplikace trestního zákoníku, případně jiných norem hmotného práva, ale pouze vyjadřoval svůj nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů prvního a druhého stupně. Své dovolání stavěl na zcela jiné skutkové verzi, že obviněný předal účetnictví F. K., k níž soudy nižších stupňů nedospěly. Takové nápravy se však podle uvedeného dovolacího důvodu domáhat nelze, námitky obviněného nenaplňují ani žádný jiný dovolací důvod. Dovolání obviněného je koncipováno jako další řádný opravný prostředek, dokonce doslovně přebírá mnohé pasáže z odvolání. Z dovolacích námitek obviněného D. nelze dovodit ani existenci tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, když se dovolatel domáhá v podstatě pouze toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem. Poukázal také na to, že řadu faktů a skutečností, na které současně upozornil, obviněný záměrně pomíjel. Vzhledem k uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b trestního řádu. Zároveň i pro případ jiného rozhodnutí souhlasil s rozhodnutím v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
6. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
7. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.
8. Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.
9. Důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu má dvě alternativy, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obviněný uplatňoval druhou alternativu, neboť brojil proti usnesení soudu druhého stupně, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, ač z jeho pohledu v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v němž tak spočívá podstata podaného dovolání.
10. Důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možné uplatnit tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o aplikaci norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je aplikace hmotněprávních norem na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně, zásadně se nepřipouští posouzení aplikace těchto norem na skutek prezentovaný dovolatelem, případně na skutek, jehož se dovolatel domáhá vlastní interpretací provedených důkazních prostředků, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně. Dovolání z tohoto důvodu nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí. Nejvyšší soud jako soud dovolací není běžnou třetí soudní instancí povolanou k tomu, aby přezkoumával i skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně, pokud mají svůj podklad v provedeném dokazování.
11. Dovolání podané obviněným však nebylo podáno důvodně a užitá argumentace neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu.
12. V daném případě se obviněný v rámci svého dovolání domáhal přezkumu soudem dovolacím, přičemž výlučně své námitky směřoval proti skutkovým zjištěním soudů prvního a druhého stupně, avšak nevznesl vlastně žádnou námitku o nesprávné aplikaci konkrétního ustanovení hmotněprávního předpisu. Namítl, že zjištěný skutkový stav je neúplný, resp. že soudy nižších stupňů dospěly k nesprávným skutkovým závěrům, že záměrně účelově a formálně převedl obchodní podíl v obchodní společnosti REDRUM, aby zároveň zatajil účetnictví a tím ohrozil majetková práva poškozených věřitelů. To podle obviněného není pravda a nesvědčí tomu žádný důkaz. Naopak pravdou podle něj je, že šlo o běžný obchodní případ, nabyvatel obchodního podílu mu za něj zaplatil a bylo pak jeho věcí, jak dále naložil s účetnictvím, které mu obviněný předal. Obviněný tak vycházel ze zcela jiného než soudy prvního a druhého stupně zjištěného skutku, a sice že nebylo prokázáno, že by obviněný předal majetek a účetnictví uvedené obchodní společnosti nabyvateli obchodního podílu. Tím se ale dovolatel vlastně domáhal odlišného hodnocení provedených důkazů v podobě výpovědí obviněného a vyslechnutých svědků (Š. W. a JUDr. I. R.) a listin, na jejichž základě byla verze obviněného vyhodnocena jako nepravdivá. D ovolával se tak případné aplikace hmotného práva na jím prezentovanou verzi skutkového děje, ač se soudy prvního i druhého stupně přiklonily k verzi jiné, kterou podrobně a přesvědčivě ve svých rozhodnutích zdůvodnily, což samo o sobě nenaplňuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (podobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014) .
13. V tomto směru je třeba připomenout, že provádění dokazování je doménou především soudu prvního stupně, a to s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny, které mají vzájemnou spojitost. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu – zejm. samotnou vyslýchanou osobou), jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, str. 178 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu.
14. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a zásadně nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů, nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu (z mnohých rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2005, sp. zn. 11 Tdo 31/2005, publikované pod č. 40/2005 Sb. rozh. tr.; z poslední doby např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 432/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 11 Tdo 907/2014 ).
15. V daném případě obviněný sice tvrdil, že postupem soudů nižších stupňů při provádění dokazování bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod, nijak ale tento zásah nespecifikoval, neuvedl, v čem konkrétně mělo dojít k dezinterpretaci jednotlivých důkazů, resp. které důkazy soudy nižších stupňů opomněly.
16. Soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování, aby na jeho základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Proti právní kvalifikaci takto zjištěného skutku a naplnění jednotlivých znaků trestného činu, který byl soudy nižších stupňů v jednání obviněného shledán, obviněný v dovolání nevznesl žádnou námitku, kterou by se dovolací soud mohl zabývat.
17. Nejde o porušení zásad dokazování, pokud soud prvního stupně na základě bezprostředního vjemu z provedených důkazů vyhodnotil některé důkazní prostředky jako odpovídající realitě a jiné nikoli a své hodnocení náležitě zdůvodnil. Tak tomu bylo i v projednávaném případě, v němž soudy nižších stupňů vycházely zejména z výpovědi samotného obviněného, shora uvedených svědků a listinných důkazů. Důvodně považovaly výpověď obviněného za nevěrohodnou, neodpovídající skutečnosti, naopak důvodně F. K. označovaly za tzv. bílého koně, který veškeré kroky činil ve prospěch obviněného. Verze obviněného o předávání veškerého účetnictví neodpovídá verzi uváděné svědkyní Š. W. a plynoucí z listinných důkazů, jak na to přesvědčivě upozornil soud prvního stupně (F. K. měl převzít kompletní účetnictví dne 15. 11. 2012, ač ještě 10. 1. 2013 některé jeho části předávala Š. W. J. D., synovi obviněného). Nadto obviněný byl oprávněn jednat za obchodní společnost REDRUM i po převodu obchodního podílu, což plyne z udělené plné moci F. K., což též sám přiznával, dokonce se to mělo týkat bankovních převodů, což by muselo též nalézt svůj odraz v účetnictví (ovšem s F. K. se měl potkat pouze jedinkrát, kdy mu též měl předávat veškeré účetnictví a kdy byl též zmocněn k dalším úkonům). Takových nesrovnalostí mezi výpovědí obviněného a dalšími důkazy je více, důvodně proto soudy nižších stupňů na tyto rozpory poukazovaly a z verze uváděné obviněným nevycházely. Rozhodně pak nelze takový postup soudů nižších stupňů označit za svévolný, dezinterpretující provedené důkazní prostředky a porušující tak právo obviněného na spravedlivý proces, pokud se soudy nižších stupňů nepřiklonily k verzi uplatňované obviněným, ale naopak souhlasily s verzí prezentovanou obžalobou.
IV. Závěrečné shrnutí
18. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve spojitosti s dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu tak byl napadán jen formálně, ve skutečnosti nelze obsahově uplatněné dovolací námitky podřadit pod žádný dovolací důvod, neboť směřovaly výlučně proti skutkovým zjištěním, resp. proti údajným procesním chybám při dokazování, a nikoli proti právnímu posouzení činu.
19. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. řádu, učinil takové rozhodnutí v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 1. 2017
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu
Vyhotovil:
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph. D.