ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.334.2017.1
sp. zn. 5 Tdo 334/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 5. 2017 v řízení o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného Mgr. J. T. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 11 To 90/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 7/2014, o vyloučení soudce, takto:
Podle §31 odst. 1 tr. řádu není soudce JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D., vyloučen z důvodu §30 odst. 1 tr. řádu z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného Mgr. J. T. vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 5 Tdo 334/2014.
Odůvodnění:
U Nejvyššího soudu je pod sp. zn. 5 Tdo 334/2017 vedeno řízení o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného Mgr. J. T. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 11 To 90/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 7/2014. Věc byla podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu přidělena k rozhodnutí senátu 5 Tdo ve složení předsedkyně senátu JUDr. Blanky Roušalové a soudců JUDr. Františka Púryho, Ph.D., a JUDr. Bc. Jiřího Říhy, Ph.D.
V tomto řízení obviněného Mgr. J. T. na základě plné moci obhajuje doc. JUDr. Bc. Tomáš Gřivna, Ph.D. Člena senátu 5 Tdo JUDr. Bc. Jiřího Říhu, Ph.D., pojí s tímto obhájcem úzké přátelské vazby, proto podal podnět ve smyslu §30 odst. 1 tr. řádu s tím, aby senát rozhodl podle §31 odst. 1 tr. řádu o jeho vyloučení z projednávání této věci.
Senát Nejvyššího soudu projednal podnět JUDr. Bc. Jiřího Říhy, Ph.D., v neveřejném zasedání a dospěl k závěru, že není dán důvod pro jeho vyloučení.
Podle §30 odst. 1 tr. řádu z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
Podnět od člena senátu k rozhodnutí o jeho vyloučení byl založen na jeho přátelském vztahu k obhájci obviněného. Musí jít ale o tak výjimečný úzký osobní vztah k obhájci, který by zakládal pochybnost o tom, že by byl schopen nestranně rozhodovat.
Vyloučení soudce pro pochybnost o jeho podjatosti je zcela výjimečným institutem zasahujícím do práva účastníků na zákonného soudce, jak vyplývá zejména z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod znovu vyhlášené jako usnesení Předsednictva České národní rady pod č. 2/1993 Sb. (dále jen „Listina“), podle nějž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Na druhou stranu mají účastníci soudního řízení právo na nestranného soudce, které je integrální součástí práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. (dále jen „Úmluva“). Dochází tak ke kolizi dvou základních lidských práv. Na jedné straně stojí právo účastníků na zákonného soudce určeného podle předem daných pravidel vyplývajících z příslušných ustanovení procesních předpisů o příslušnosti soudů a jejich obsazení, jakož i z rozvrhu práce daného soudu, na straně druhé musí jít o soud nestranný a nezávislý, tedy i nepodjatý, ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, jedině tak lze naplnit požadavky práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy.
Nestrannost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát – srov. k tomu bohatou judikaturu Ústavního soudu, např. nález ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1965/15, nález ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04, nález ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. II. ÚS 551/03. Podobně na nestrannost jako základní předpoklad důvěry veřejnosti v nezávislé a nestranné rozhodování soudů, jíž je třeba rozumět absenci předsudku či zaujatosti soudce, nahlíží i judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) - tak např. rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Morice proti Francii ze dne 23. 4. 2015, stížnost č. 29369/10. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nálezu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 722/05, uveřejněného ve svazku 44 pod č. 42/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) a ESLP (např. rozsudku Saraiva de Carvalho proti Portugalsku, ze dne 22. 4. 1994, stížnost č. 15651/89) se nestrannost posuzuje ve dvou krocích, a to prostřednictvím jednak testu subjektivního (z pohledu soudce samotného), jednak objektivního, kterým se sleduje existence dostatečných záruk, že je možno v tomto ohledu vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost. Subjektivním testem se zjišťuje, jaké je osobní přesvědčení nebo zájem soudce v daném konkrétním případě, jde tak o subjektivní psychickou kategorii vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu. Vychází se přitom z vyvratitelné domněnky nestrannosti soudce, neboli soudce je považován za nestranného, dokud není prokázán opak (rozsudek Velkého senátu ESLP ve věci Micallef proti Maltě, ze dne 15. 10. 2009, stížnost č. 17056/06). V rámci objektivního testu se zkoumá, zda existují skutečnosti vzbuzující pochybnost o nestrannosti soudce, zda objektivně nahlíženo jsou vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti (nakolik by podjatý být mohl). Je třeba zkoumat též v daném konkrétním případě, nakolik jednání soudce může vzbuzovat důvodnou a oprávněnou pochybnost o jeho nestrannosti (objektivní test), nakolik vypovídá o osobním přesvědčení soudce, že nakonec vede k vyvrácení domněnky jeho nestrannosti (v rámci subjektivního testu).
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, je subjektivní hledisko soudce podnětem rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat. Vztah soudce k věci nebo účastníkům, příp. jejich zástupcům, je třeba v daném případě posoudit ze dvou vzájemně se prolínajících hledisek, a to jaká je povaha tohoto vztahu a zda se jedná o zjevně intenzivní (např. bezprostřední, určitým způsobem individualizovaný) vztah. Ústavní soud v uvedené věci v této spojitosti též připomněl, že princip nezávislého, nestranného a spravedlivého rozhodování je vůbec zásadním principem fungování soudní moci a je zákonnou, resp. ústavní, jakož i morální povinností soudců tento princip dodržovat (a nepodléhat vnějším vlivům, jakým byla v daném případě třeba i neoprávněná mediální kritika jeho postupů).
V projednávaném případě dal sice člen senátu podnět k rozhodnutí o jeho vyloučení pro pochybnost o nepodjatosti vzhledem k přátelskému vztahu k obhájci obviněného, nicméně je třeba připomenout, že soudce musí být integrovanou osobností, která s ohledem na svou odbornou úroveň i osobní povahové vlastnosti se musí oprostit od možných vnějších vlivů a rozhodovat nestranně a nezávisle. Nebylo zjištěno, že by v daném konkrétním případě člen senátu s obhájcem obviněného jakkoliv probíral projednávanou věc či jiným způsobem se v dané věci angažoval, že by k projednávané věci měl osobní vztah, že by byl na věci jakkoliv osobně zainteresován a měl tendenci rozhodovat nestranně. Známost s obhájcem ani samotný přátelský vztah k němu nemohou bez dalšího založit pochybnost o nepodjatosti soudce a vést k jeho vyloučení z projednávání věci.
Z uvedených důvodů senát Nejvyššího soudu rozhodl z podnětu člena senátu tak, jak je uvedeno ve výroku uvedeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 24. 5. 2017
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu