ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.674.2017.1
sp. zn. 5 Tdo 674/2017-66
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 7. 2017 o dovolání, které podal obviněný D. S . proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 9 To 40/2016, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 10/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného D. S. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2016, sp. zn. 1 T 10/2015, byl obviněný D. S. uznán vinným zločinem padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 alinea 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“) ve spojení s §238 tr. zákoníku a přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku [skutek pod bodem 1) výroku o vině], dále zločinem padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku ve spojení s §238 tr. zákoníku a zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku [skutek pod bodem 2) téhož výroku]. Za tyto trestné činy a za další trestné činy, za něž byl odsouzen jednak trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 6. 2015, sp. zn. 67 T 33/2015, který nabyl právní moci dne 30. 9. 2015, a jednak rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 46 T 119/2013, jenž nabyl právní moci dne 10. 11. 2015, mu byl podle §209 odst. 5 a §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních korporací na dobu pěti let. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku soud dále vyslovil zabrání věcí, konkrétně 102 ks nepravých akcií založených v trestním spise Městského soudu v Praze sp. zn. 1 T 10/2015 (svazek č. 5). Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 6. 2015, sp. zn. 67 T 33/2015, a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 46 T 119/2013, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozeným obchodním společnostem Cashdirect, s. r. o., ve výši 5 000 000 Kč a Autic, a. s., ve výši 464 824 Kč.
2. Trestné činnosti popsané v bodě 1) výroku o vině se obviněný dopustil ve stručnosti tím, že z pozice předsedy představenstva ARIANA CAPITAL, a. s., uzavřel s obchodní společností E - INVEST, a. s., Smlouvu o úvěru znějící na částku 4 000 000 Kč a Smlouvu o zajišťovacím převodu cenných papírů, v rámci níž nepravdivě prohlásil, že ARIANA CAPITAL, a. s., je výlučným vlastníkem 102 ks akcií emitovaných obchodní společností Autic, a. s., o celkové jmenovité hodnotě 30 600 000 Kč, představujících 51 % podíl základního kapitálu Autic, a. s. Poté uvedené akcie obviněný předal jako pravé do zástavy, na základě čehož mu byl úvěr v celé výši poskytnut. Úvěr byl splacen 25. 5. 2012. V bodě 2) téhož výroku pak obviněný z pozice předsedy představenstva ARIANA CAPITAL, a. s., uzavřel s Cashdirect, s. r. o., Smlouvu o převodu cenných papírů s možností zpětného odkupu, kdy opět nepravdivě prohlásil, že jmenovaná akciová společnost je výlučným a neomezeným vlastníkem 102 ks akcií emitovaných Autic, a. s., (o jmenovité hodnotě 30 600 000 Kč, představující 51 % podíl na základním kapitálu Autic, a. s.). Nabytí cenných papírů obviněný doložil Smlouvou o převodu akcií ze dne 25. 7. 2011 uzavřenou mezi prodávajícím ˗ svědkem K. E., a obchodní společností ARIANA CAPITAL, a. s., zastoupené obviněným. Jakmile obviněný předal akcie jako pravé oproti kupní ceně 5 000 000 Kč zástupci Cashdirect, s. r. o., tato částku vyplatila po částech, a to 2 100 000 Kč na účet třetí osoby E - INVEST, a. s., a 2 900 000 Kč poukázala na bankovní účet ARIANA CAPITAL, a. s. Jelikož obviněný nevyužil smluvené možnosti zpětného odkupu akcií, Cashdirect, s. r. o., (ve snaze ovládnout Autic, a. s.) uplatnila práva majoritního akcionáře. Rovněž bylo rozhodnuto o odvolání původních členů představenstva, zamezeno disponovat s firemními účty a vyvinuta snaha obsadit kancelářské prostory Autic, a. s. Po zjištění, že Cashdirect, s. r. o., drží nepravé akcie, od smlouvy odstoupila. Autic, a. s., byla až po intervencích oprávněných akcionářů opět ovládána oprávněnými držiteli těchto akcií. Obviněný svým jednáním Cashdirect, s. r. o., způsobil škodu ve výši 5 000 000 Kč.
3. Proti shora označenému rozsudku podali odvolání jak obviněný D. S. tak v jeho neprospěch též státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, který je omezil na výrok o trestu. Vrchní soud v Praze o nich rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 5. 10. 2016 rozsudkem, sp. zn. 9 To 40/2016, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání státního zástupce zrušil ve výroku o trestu a ve výroku o zabrání věci. Při nezměněném výroku o vině sám rozhodl podle §259 odst. 3 tr. řádu tak, že obviněného odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let podle §209 odst. 5 a §43 odst. 2 tr. zákoníku, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Současně mu uložil trest zákazu činnosti podle §73 odst. 1 tr. zákoníku spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních korporací na dobu pěti let a trest propadnutí věci podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [nyní §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku], a to 102 ks nepravých akcií založených ve svazku č. 5 trestního spisu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 10/2015 . Soud rovněž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výroky o trestech vyslovené trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 6. 2015, sp. zn. 67 T 33/2015, a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 46 T 119/2013, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo, pozbyla podkladu. Odvolání obviněného Vrchní soud v Praze zamítl jako nedůvodné podle §256 tr. řádu.
II. Dovolání a vyjádření k němu
a) Dovolání obviněného
4. Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním prostřednictvím svého obhájce JUDr. Karla Brücklera. Tento mimořádný opravný prostředek založil na dovolacích důvodech uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu.
5. Poté, co dovolatel nejprve v krátkosti zrekapituloval skutkový stav a dosavadní průběh řízení, zdůraznil, že prostřednictvím svého mimořádného opravného prostředku brojí nejenom proti rozhodnutí odvolacího soudu, ale i proti rozsudku soudu prvního stupně. Dovolatel se nejprve vyjadřoval k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v jehož rámci namítl absenci svého úmyslu udat cenné papíry jako pravé. Podle jeho přesvědčení nebyla provedeným dokazováním Vrchního soudu v Praze prokázána jeho vědomost o tom, že předložené akcie obchodní společnosti Autic, a. s., nebyly pravými cennými papíry. Své přesvědčení opřel o skutečnost, že mu akcie jako pravé předal sám svědek K. E., který ovšem tvrdí, že tak nikdy neučinil. Aby vyvrátil tvrzení svědka, obviněný předložil soudu údajně uskutečněnou e-mailovou komunikaci mezi nimi. Vypracovaný znalecký posudek navíc existenci, resp. pravost e-mailové korespondence podle obviněného nevyloučil. Rovněž se ohradil proti tomu, že Vrchní soud v Praze nevyhověl jeho návrhu na doplnění dokazování, a to v podobě výslechů svědků B. K., R. V. a O. Š.; které přitom mohly mít podstatný vliv na rozhodnutí o jeho vině. Přílohou dovolání učinil prohlášení všech tří jmenovaných s tím, že jsou připraveni vypovídat.
6. Ve vztahu k druhému uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný vytkl, že mu byl uložen nepřípustný druh trestu v podobě propadnutí věci podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [nyní §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku], protože nebyl majitelem předmětných akcií Autic, a. s., neboť je na Cashdirect, s. r. o., převedl Smlouvou o převodu cenných papírů s možností zpětného odkupu ze dne 30. 5. 2012. Jejich vlastníkem se tak stala právě tato obchodní společnost. Naopak za správný považuje obviněný výrok Městského soudu v Praze, jímž bylo vysloveno zabrání věci podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
7. Další dovolací výhrada obviněného směřovala proti části výroku o náhradě škody, neboť je přesvědčen, že škoda ve výši 464 824 Kč nevznikla poškozené Autic, a. s., v souvislosti s uzavřením Smlouvy o převodu cenných papírů s možností zpětného odkupu ze dne 30. 5. 2012, ale až v důsledku následného jednání obchodní společnosti Cashdirect, s. r. o. Nesouhlasil ani se soudy stanovenou výší škody, která je „v extrémním nesouladu mezi zjištěným skutkovým stavem a právním hodnocením, v dopadu hmotněprávního vztahu“.
8. Závěrem svého dovolání obviněný D. S. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí v plném rozsahu a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, aniž by však specifikoval kterému ze soudů ve věci rozhodujících.
b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Ingrid Záhorové Nedbálkové (dále jen „státní zástupkyně“). Podle jejího názoru soudy v dané věci zjistily skutkový stav způsobem zcela vyhovujícím §2 odst. 5, 6 tr. řádu; shromáždily rovněž dostatek důkazů pro to, aby mohly považovat za zcela účelovou jeho obhajobu spočívající v tvrzení, že předmětné akcie obdržel od svědka K. E., a nevěděl (ani vědět nemohl), že se jedná o nepravé cenné papíry. Vrchní soud navíc doplnil dokazování ke zjištění charakteru e-mailů, když přibral znalce Ing. Mariána Svetlíka. Dalším důkazním návrhům obviněného tento soud důvodně nevyhověl, neboť provádění dalšího dokazování považoval za nadbytečné (bez vlivu na objasnění věci) vedené snahou obviněného prodlužovat trestní řízení. Protože důkazní návrhy obviněného byly s odpovídajícím odůvodněním odmítnuty, nelze v posuzované věci shledat ani existenci tzv. opomenutých důkazů. Státní zástupkyně proto vyslovila přesvědčení, že velká část podaného dovolání opírající se o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pouze zpochybňuje skutková zjištění soudů, resp. hodnocení důkazů a úplnost provedeného dokazování. Dovolatel tudíž nezaložil v této části svůj mimořádný opravný prostředek na hmotněprávních argumentech předpokládaných §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale výlučně na procesním základě, což však nelze akceptovat. Za relevantní (byť nedůvodnou) pokládá státní zástupkyně tu část dovolání, v níž obviněný zpochybnil naplnění subjektivní stránky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Vědomost obviněného o tom, že nepravé cenné papíry udal jako pravé, byla přitom provedenými důkazy jednoznačně potvrzena. Soudy se navíc veškerými okolnostmi majícími vliv na posouzení naplnění subjektivní stránky všech trestných činů podrobně zabývaly, a proto závěru, že se obviněný všech trestných činů dopustil v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nelze nic vytknout.
10. Jedná-li se o další část argumentace obviněného týkající se uložení nepřípustného druhu trestu, uplatněnou ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, poukázala státní zástupkyně na podmínky pro uložení trestu propadnutí věci podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [nyní §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku], z nichž je zřejmé, že uložení tohoto druhu trestu není podmíněno existencí vlastnického vztahu pachatele k věci, jelikož pojem „náleží pachateli“ zahrnuje nejen vlastnictví věci, ale např. i stav, kdy pachatel s věcí fakticky nakládá a její skutečný vlastník není znám. V posuzovaném případě navíc nedošlo k platnému převodu cenných papírů na obchodní společnost Cashdirect, s. r. o., protože předmětem obchodu byly akcie bez hodnoty; proto Cashdirect, s. r. o., k předmětným cenným papírům nemůže uplatňovat žádná práva. Státní zástupkyně proto uzavřela, že trest propadnutí věci byl obviněnému uložen zcela v souladu se zákonem. Odmítla i námitku obviněného směřující proti výroku o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. řádu, neboť příčinná souvislost mezi jeho jednáním (předáním padělaných cenných papírů Autic, a. s.) a škodou vzniklou v důsledku výdajů za právní služby a zajištění ostrahy jejích objektů, je jednoznačná. Nebýt podvodného jednání obviněného spočívajícího v dispozicích s nepravými akciemi, obchodní společnost Cashdirect, s. r. o., by se nesnažila ovládnout Autic, a. s., a tato by nemusela investovat finanční prostředky za účelem své ochrany.
11. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, za podmínek podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, tj. v neveřejném zasedání.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
12. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
13. Ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je určeno k nápravě vad napadeného rozhodnutí či jemu předcházejícího řízení, které mají svůj podklad v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jedná se tak o případy, kdy skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, měl být posouzen jako jiný trestný čin, než jak určily soudy, event. se vůbec nejedná o žádný trestný čin. Totéž platí pro jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Zásadně je však nutné správnost použití norem hmotného práva hodnotit ve vazbě na skutek, jaký zjistily soudy ve věci rozhodující a který má podklad v provedených důkazech. Je vyloučeno, aby se dovolatel domáhal změny právní kvalifikace na takové skutkové závěry, které sám předkládá (po případném vlastním hodnocení dokazování) a které jsou odlišné od skutkových zjištění soudů. Dovolání z tohoto důvodu nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Jedná se totiž o mimořádný opravný prostředek, jehož prostřednictvím lze napravit závažné právní vady pravomocných rozhodnutí, a to jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly.
14. Obviněný dále uplatnil druhý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Směřoval jej proti výroku o trestu propadnutí věci podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [nyní §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku] s tím, že v jeho případě byla naplněna první z uvedených alternativ.
b) K dovolání obviněného
1) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
15. Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale v příslušné části odůvodnění jeho mimořádného opravného prostředku jsou obsaženy takové argumenty, které věcně neodpovídají výkladu tohoto důvodu, jak je stručně připomenut shora. Dovolatel nepředložil tvrzení o porušení hmotného práva ve vztahu k takovému skutku, který je popsán ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku.
16. V daném případě se totiž obviněný předně domáhal přezkumu dovolacím soudem, přičemž žádal aplikovat normy hmotného práva na jiný, než soudy prvního a druhého stupně zjištěný skutkový stav věci, a to v závislosti na odlišném hodnocení provedených důkazů. Dovolatel sice formálně vytýkal, že nebyl naplněn znak zavinění ve formě úmyslu, tato výtka ovšem měla jednoznačně skutkový základ, neboť obviněný přes odlišná zjištění soudů nižších stupňů ji odůvodňoval tím, že nevěděl o tom, že akcie (údajně) emitované obchodní společností Autic, a. s., (bez jejichž „vlastnictví“ by nemohl uzavřít smlouvy s obchodními společnostmi E - INVEST, a. s., a Cashdirect, s. r. o.) jsou padělané. Tyto jeho úvahy jsou však v přímém rozporu se zjištěními soudů vyjádřenými v tzv. skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedenými v odůvodnění obou rozhodnutí. Obviněný se tak domáhal odlišného hodnocení důkazů, jež by vedlo k opačnému skutkovému zjištění ve vztahu ke znaku subjektivní stránky trestných činů, za něž byl odsouzen. Místo konkrétních výhrad, jimiž by poukazoval na vadné právní posouzení těch skutkových závěrů, o něž soudy opřely svá rozhodnutí, předložil vlastní interpretaci výsledku provedeného dokazování a vlastní úvahy o možné hmotněprávní subsumpci jím prezentovaného děje, který by fakticky svědčil o tom, že nemohlo dojít ke spáchání žádného trestného činu. Takové námitky však dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídají.
17. V tomto směru je třeba připomenout, že provádění dokazování je doménou především soudu prvního stupně jako soudu nalézacího, a to s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu – zejména samotnou vyslýchanou osobou). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů.
18. Městský soud v Praze se otázce posouzení naplnění subjektivní stránky všech trestných činů [jednání popsané v bodech 1) a 2) tzv. skutkové věty výroku o vině], které v jednání obviněného spatřoval, vyjádřil poměrně obsáhle a své úvahy vyložil zejména na stranách 18 až 20 svého rozsudku. K této verzi soudu prvního stupně se přiklonil i soud odvolací, a to zejména na straně 5 svého rozsudku. Městskému soudu přitom vytkl pouze to, že se nevypořádal s e-mailovou komunikací, kterou obviněný předložil u hlavního líčení dne 18. 3. 2016, jež měla potvrzovat pravdivost jeho obhajoby v tom směru, že nepravé cenné papíry skutečně od svědka K. E. obdržel. Vyjma této výhrady vrchní soud postup hodnocení důkazů soudem prvního stupně shrnul tak, že „Městský soud se v odůvodnění napadeného rozsudku s obhajobou obviněného vypořádal, vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení.“ , proto odvolací soud na „toto přiléhavé, podrobné a logické odůvodnění napadeného rozsudku, se kterým se plně ztotožňuje, odkazuje…“ (viz str. 4-5 rozsudku odvolacího soudu).
19. Argumentace obviněného ohledně jeho zavinění je založena na výlučně skutkovém podkladě a současně se jedná o opakování jeho obhajoby z předcházejících stadií trestního řízení, jíž se soudy nižších stupňů dostatečným způsobem zabývaly a přesvědčivě se s ní vypořádaly. Nejvyšší soud neshledal v jejich procesním postupu žádnou snahu o tendenční či dokonce jednostranné uvažování v neprospěch obviněného, naopak je třeba zdůraznit, že se pečlivě zabývaly všemi okolnostmi rozhodnými jak pro objasnění věci v nezbytném rozsahu, tak těmi, které jsou významné pro právní posouzení skutkového stavu, a to včetně zásadní obrany obviněného, tj. že se předmětné akcie dostaly do jeho dispozice v souladu s právem a že se tudíž důvodně mohl domnívat, že jsou skutečné (pravé). Ze souhrnu provedených důkazních prostředků bylo najisto postaveno, že obviněný věděl o tom, že v obou případech, jak jsou popsány ve výroku o vině, uplatňuje nepravé cenné papíry údajně emitované obchodní společností Autic, a. s. Verzi obviněného, podle níž akcie nabyl od K. E., tento svědek jednoznačně vyloučil, shodně se vyjádřili i další svědci PaedDr. S. S. a Ing. M. L. (v době činu 100 % akcionář Autic, a. s.), kteří potvrdili, že pravé akcie emitované obchodní společností Autic, a. s., byly v rozhodné době uloženy v trezoru u právníka této obchodní společnosti. Za další skutečnost vyvracející obhajobu lze považovat to, že „Smlouvou o převodu akcií“ ze dne 25. 7. 2011 se obviněný z pozice předsedy představenstva ARIANA CAPITAL, a. s., (kupující), zavázal uhradit 17 000 000 Kč K. E. (prodávající), a to za 42 ks akcií emitovaných Autic, a. s. Podle znění čl. III. odst. 2 této smlouvy si strany navíc sjednaly, že dohodnutá částka bude kupujícím uhrazena neprodleně po podpisu smlouvy bankovním převodem na účet prodávajícího (viz č. l. 251 verte trestního spisu). Avšak, jak je zřejmé z výpovědi svědkyně ˗ tehdejší účetní ARIANA CAPITAL, a. s., M. H., peněžní suma v takové výši nebyla v účetních dokumentech obchodní společnosti zaznamenána. Samotný nákup akcií svědkyně zpochybnila i tím, že obchodní společnost ARIANA CAPITAL, a. s., provázela špatná ekonomická situace. Absenci dostatečného množství disponibilních finančních prostředků ARIANA CAPITAL, a. s., naznačuje i doplacení úvěru sjednaného s E - INVEST, a. s., až po splatnosti (namísto v březnu 2012 až v květnu 2012), přičemž částka 2 100 000 Kč byla zaplacena až obchodní společností Cashdirect, s. r. o., která předmětné cenné papíry zakoupila od obviněného na základě Smlouvy o převodu cenných papírů s možností zpětného odkupu ze dne 30. 5. 2012. Značné pochybnosti o pravdivosti tvrzení obviněného rovněž vyvolává skutečnost, že v květnu 2012, navzdory tomu, že 42 ks cenných papírů měl nabýt za 17 000 000 Kč, převedl 102 ks akcií obchodní společnosti Cashdirect, s. r. o., za „pouhých“ 5 000 000 Kč (což se v podstatě rovná výši úvěru, na jehož pořízení použil tytéž cenné papíry jako zajišťovací institut). Se zřetelem k tomu, že svědek K. E. uvedl, že listinu nazvanou „Smlouva o převodu cenných papírů“, na níž vystupoval jako jedna ze stran, viděl poprvé až po jejím předložení policií, je rovněž zpochybněna i věrohodnost tvrzení obviněného, že k veškerým dohodám mezi ním a svědkem K. E. mělo docházet ústně, nikoli v písemné podobě. Pravost podpisů svědka K. E. na předmětných listinách vyloučily (a to i při zohlednění jeho pozdějšího onemocnění Parkinsonovou chorobou) jak závěry vyplývající z písemně vypracovaného znaleckého posudku PhDr. Jiřího Valešky, znalce z oboru písmoznalectví, specializace ruční a strojové písmo, tak i samotná výpověď tohoto znalce u hlavního líčení dne 18. 3. 2016 (viz č. l. 951 trestního spisu).
20. K návrhu obviněného odvolací soud doplnil dokazování o jím předloženou e-mailovou komunikaci, jejíž forma i obsah nevyzněly jednoznačně ve prospěch obhajoby, čehož se evidentně snažil odvolatel dosáhnout. Nad rámec naprosto logických úvah, které k této otázce uvedl vrchní soud v napadeném rozsudku, je možné podtrhnout, že obviněný si každou z těchto zpráv přeposlal na svůj tzv. e-mailový účet, tj. žádná mu nebyla doručena přímo „odesílatelem“ ˗ svědkem K. E. Vrchní soud v Praze proto zadal vypracování znaleckého posudku Ing. Mariánu Svetlíkovi, znalci z oboru kriminalistika, specializace kriminalistická počítačová expertíza. V návaznosti na uskutečněné znalecké zkoumání Ing. Marián Svetlík sdělil, že ani jednu z obviněným předložených zpráv nenalezl v e-mailové schránce svědka K. E. Podezření o manipulaci s těmito e-maily umocňuje i to, že obviněný jejich elektronickou podobu zpřístupnil znalci až s výrazným časovým odstupem, čímž byla podle slov znalce objektivně snížena hodnověrnost digitálních dat, neboť se zvýšila možnost zásahu do jejich originality (viz č. l. 1112 trestního spisu). Ing. Marián Svetlík navíc doplnil, že jediný e-mail, který byl pod jeho dohledem zajištěn přímo z emailového serveru ariana-capital.com, neodpovídá zprávě, kterou v tištěné podobě obviněný předložil u soudu. Soudní znalec proto uzavřel, že pravost e-mailové komunikace nelze sice jednoznačně potvrdit, nicméně mnoho okolností, které na sebe navazují a navzájem se doplňují, ji značně zpochybňuje (viz č. l. 1112 trestního spisu). Ve zbývající části lze odkázat na stranu 6 rozsudku Vrchního soudu v Praze, kde odvolací soud pečlivě vysvětil veškeré pochybnosti o tom, že jím předložená komunikace se svědkem K. E. reálně proběhla. Dovolací soud se proto ztotožnil se správnými závěry soudů obou stupňů, že obviněný D. S. disponoval v obou případech s akciemi obchodní společnosti Autic, a. s., při vědomí jejich zfalšování a veden záměrem využít je jako pravé ve svůj prospěch (k obohacení), resp. ve prospěch jiného. Za této důkazní situace pak vrchní soud důvodně odmítl další doplnění dokazování podle návrhu obviněného, neboť výslechy svědků genmaj. Š., O. Š. a R. V. byly nadbytečné, když žalované skutky byly objasněny v dostatečném rozsahu nezbytném pro rozhodnutí ve věci (viz č. l. 1143 trestního spisu).
2) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu
21. Pokud jde o přípustnost uložení trestu propadnutí věci podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku rozsudkem Vrchního soudu v Praze, Nejvyšší soud nejprve obecně připomíná, že uložení trestu propadnutí věci podle §70 tr. zákoníku [do novely trestního zákoníku provedené zákonem č. 86/2015 Sb., účinné od 1. 6. 2015, trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty; nyní §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku] není podmíněno existencí vlastnického práva k věci ve smyslu občanskoprávním. Podle §135 tr. zákoníku zahrnuje „vlastnictví“ věci i takový stav, kdy pachatel trestného činu s věcí fakticky nakládá (jako vlastník), a to v případě, kdy její vlastník není znám. Podle výkladu znění §135 tr. zákoníku se dikcí, že „pachatel s věcí fakticky jako vlastník nebo majitel nakládá“, míní faktický výkon práv v podstatě ve stejném rozsahu, jako při vymezení obsahu vlastnictví a majetku; nejde tedy jen o nakládání ve smyslu věc převést na jiného nebo ji pronajmout, ale vzhledem ke smyslu tohoto ustanovení a také s přihlédnutím k tomu, že se zde myslí faktické nakládání, může jít i o její držení, užívání a požívání. Další zákonnou podmínkou pro to, aby věc pachateli nebo jiné osobě náležela, je, že oprávněný vlastník, majitel nebo držitel takové věci není znám (srov. Šámal. P. a kol. Trestní zákoník I. Komentář §1-139. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1405.).
22. Při zohlednění nastíněných teoretických východisek je zřejmé, že Vrchní soud v Praze tento druh trestu obviněnému, na rozdíl od soudu prvního stupně, uložil správně. Ze spisového materiálu jednoznačně vyplývá, že Cashdirect, s. r. o., od Smlouvy o převodu cenných papírů s možností zpětného odkupu sjednané v režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „obch. zák.“), poté co se o nepravosti 102 ks cenných papírů dozvěděla, oprávněně odstoupila, a to zcela v souladu s čl. IV. této smlouvy, resp. §345 odst. 1 obch. zák. O odstoupení od kontraktu přitom vyrozuměla ARIANA CAPITAL, a. s., jako druhou smluvní stranu, resp. její představenstvo, současně s žádostí o vrácení celé kupní ceny 5 000 000 Kč (viz č. l. 261 trestního spisu). Smlouva tímto podle §349 obch. zák. s účinky ex nunc zanikla, v důsledku čehož si byly strany povinny navzájem vrátit vše, co bylo plněno. Vlastníkem akcií ve smyslu §135 tr. zákoníku tudíž zůstal i nadále obviněný D. S., nikoli obchodní společnost Cashdirect, s. r. o. Podmínka, aby cenné papíry obviněnému náležely i v době vyhlašování rozsudku soudu prvního, resp. druhého stupně, tak byla zachována (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 46/1967-II., č. 12/1969-II. a č. 29/1972 Sb. rozh. tr.). Lze proto uzavřít, že tuto námitku obviněného nelze považovat za opodstatněnou, byť formálně ji lze podřadit pod první alternativu uplatněného dovolacího důvodu.
23. Také poslední námitku obviněného týkající se příčinné souvislosti mezi vznikem škody, kterou utrpěla poškozená Autic, a. s. a protiprávním jednáním obviněného shledal Nejvyšší soud neopodstatněnou. Je totiž zcela zjevné, že povinnost obviněného k náhradě škody, která představuje náklady na obranu této poškozené proti poměrně razantnímu přístupu „nového“ držitele akcií (Cashdirect, s. r. o.), bezprostředně souvisí s podvodným jednáním obviněného. Při respektování soudy přijatého skutkového stavu nelze vůbec pochybovat o tom, že obviněný vědom si převodu falešných akcií, mohl důvodně očekávat, že jejich nový „vlastník“ bude uplatňovat svá práva vůči původním (a oprávněným) držitelům těchto cenných papírů. Vznik škodlivého následku vůči napadené obchodní společnosti tak byl primárně důsledkem protiprávního počínání obviněného, který tak mohl mít alespoň hrubou představu o reálném poškození práv a majetku obchodní společnosti Autic, a. s. Před soudem byla prokázána výše výdajů, které tato poškozená byla nucena vynaložit, aby hájila svá práva proti neoprávněnému převzetí nejen akcií, ale fakticky celé obchodní společnosti s veškerým jejím vybavením nezbytným k pokračování v podnikatelské činnosti proti konkrétním krokům představitelů Cashdirect, s. r. o. Škoda ve výši 464 824 Kč představuje vyčíslení uhrazených cen za právní služby a ostrahu, které poškozená obchodní společnost skutečně vynaložila, aby odolala nátlaku ze strany Cashdirect, s. r. o. Celková výše škody byla navíc stanovena na základě faktur, které odvolacímu soudu předložila zmocněnkyně poškozené Autic, a. s., její vypočtení tak má oporu v trestním spise, což vyloučilo i poněkud nezřetelně formulovanou a obviněným tvrzenou existenci „extrémního nesouladu mezi zjištěným skutkovým stavem a právním hodnocením“ (viz č. l. 1070-1073 trestního spisu). Dovolací soud proto může uzavřít, že ani tato námitka obviněného nemůže pro svoji nedůvodnost obstát, obviněný ji navíc uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku, a odvolací soud na ni dostatečně a správně reagoval na straně 8 svého rozsudku.
IV. Závěrečné shrnutí
24. Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že výhrady obviněného D. S. uvedené v jeho mimořádném opravném prostředku a podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tomuto důvodu neodpovídají, neboť směřovaly výlučně proti skutkovým zjištěním, způsobu hodnocení důkazů a rozsahu dokazování, nikoli proti hmotněprávnímu posouzení trestných činů. Pokud jde o námitky, které podřadil pod důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, posoudil je Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněné. O dovolání obviněného mohl Nejvyšší soud rozhodnout na podkladě trestního spisu bez věcného přezkumu napadeného rozsudku a jemu předcházejícího řízení. Podle §265i odst. 1 písm. e) tř. řádu tedy dovolací soud odmítl mimořádný opravný prostředek obviněného jako zjevně neopodstatněné a učinil tak v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. 7. 2017
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu