ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1005.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 1005/2017-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2017 o dovolání, které podal obviněný J. L. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 5 To 618/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 29 T 260/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. L. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 29 T 260/2012, byl podle §45 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 3 T 11/2014, zrušen výrok o vině o pokračujícím přečinu, celý výrok o trestu a další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný J. L. (dále jen „obviněný“) byl uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se dopustil způsobem blíže popsaným ve výroku citovaného rozsudku.
2. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 4. 2013, sp. zn. 25 T 55/2012, a dále za sbíhající se dílem dokonaný, dílem nedokonaný, ve stadiu pokusu, zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, §21 odst. 1, §209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 25 T 89/2012, byl odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 4. 2013, sp. zn. 25 T 55/2012, a z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 25 T 89/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti nahradit ve výroku rozsudku specifikovanou škodu.
3. Odvolání obviněného a státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Chomutově byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 5 To 618/2016, podle §256 tr. ř. zamítuta.
II.
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadl výrok o trestu (rozsudku soudu prvního stupně).
5. Napadenému rozhodnutí vytknul porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy a čl. 36 Listiny. Vyjádřil své přesvědčení, že soudy nižších stupňů při ukládání trestu nedostatečně zohlednily skutečnost, že od spáchání souzeného jednání do vyhlášení rozsudku nalézacího soudu uplynula doba více než pěti let, a zejména skutečnost, že rozsudky Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 5 T 102/2014, sp. zn. 25 T 89/2012 a sp. zn. 25 T 75/2015 mu byly za v podstatě identickou trestnou činnost, jíž se však dopustil až po spáchání jednání, za které byl odsouzen v nyní vedeném řízení, uloženy tři samostatné tresty v celkové délce dvanácti roků, jež vysoce převyšuje horní hranici zákonné trestní sazby, která v tomto případě činí osm let. Soudy nižších stupňů podle jeho názoru žádným způsobem nezohlednily ani skutečnost, že před uložením trestů shora citovanými rozsudky nebyl nikdy ve výkonu trestu odnětí svobody. Namítl proto, že mu byl uložen trest zjevně nepřiměřený, a že bylo naopak namístě od uložení trestu upustit.
6. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 5 To 618/2016, a ve výroku o vině rovněž rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 29 T 260/2012, a postupem podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Chomutově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaného dovolání sdělil, že s ohledem na povahu uplatněných námitek se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovil svůj souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání v neveřejném zasedání.
III.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
9. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 5 To 618/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
12. Obecně pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
13 . Obviněný v podaném dovolání poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá, že mu byl rozsudkem nalézacího soudu uložen zjevně nepřiměřený trest, resp. že od uložení trestu mělo být upuštěno.
14. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání relevantně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39, §41 a §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno (pokud jde o výrok o trestu) považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
15. Vzhledem k výše uvedenému tak nutno konstatovat, že výhrady obviněného vůči nepřiměřenosti uloženého trestu nelze podřadit pod jím uplatněný, ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. Nad rámec toho Nejvyšší soud pouze ve stručnosti uvádí, že soudy obou stupňů se skutečnostmi, na něž obviněný poukazuje v dovolání (prodleva od spáchání činu a výměra předtím uloženého trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let), náležitě zabývaly, když předchozí trest uložený rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 3 T 11/2014, byl navýšen pouze minimálně o výměru šesti měsíců (viz str. 9 rozsudku nalézacího soudu, str. 6 usnesení odvolacího soudu). Navíc nutno podotknout, že upuštění od uložení společného trestu za pokračování v trestném činu (na rozdíl od upuštění od uložení souhrnného trestu) zákon neumožňuje.
16. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 8. 2017
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu