ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1038.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 1038/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2017 o dovolání, které podal obviněný J. O. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 4 To 426/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 188/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně (nalézací soud, soud prvního stupně) ze dne 7. 11. 2016, sp. zn. 5 T 188/2016, byl obviněný J. O. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (pod bodem 1) a přečiny vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem 2). Za tyto trestné činy a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odstavec 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 4 T 41/2016 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 4 To 314/2016, mu byl uložen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci - mobilního telefonu s paměťovou kartou a flashdisku (blíže specifikováno ve výroku rozsudku). Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z uvedené předchozí trestní věci, včetně rozhodnutí obsahově navazujících. Bylo také podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody.
2. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně (odvolací soud, soud druhého stupně) rozsudkem ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 4 To 426/2016, tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a nově rozhodl o vině, trestu i náhradě škody. Obviněného uznal vinným v bodě 1) zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a v bodě 2) pouze přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku. O trestu rozhodl odvolací soud shodně jako soud nalézací a dále rozhodl o náhradě škody s tou změnou, že celková částka 577 833 Kč, k jejímuž uhrazení byl obviněný zavázán, byla rozdělena na částku 534 800 Kč, kterou je obviněný povinen zaplatit poškozeným manželům P. B. a R. B., a částku 43 033 Kč, kterou je povinen zaplatit pouze poškozené P. B.
3. Podle výroku napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně se obviněný uvedených trestných činů dopustil tím, že
1) ačkoliv byl nemajetný a pobíral dávky pomoci v hmotné nouzi, v blíže neustanovené době od poloviny měsíce ledna 2016 do konce měsíce května 2016 na různých místech v B. a v bytě poškozených P. a R. B. v B., na ulici Ř., v rozporu se skutečností opakovaně poškozeným tvrdil, že je finančně zajištěný, vlastní nemovitost, bude v blízké době schopen dluh uhradit z prodeje nemovitosti, aby si mysleli, že jim půjčené peníze vrátí, i když to ve skutečnosti neměl v úmyslu a byl si dobře vědom své špatné finanční situace, kterou poškozeným zamlčel a podstatně zkreslil, a ačkoliv se poškozeným zavázal dluhy splatit nejpozději do 18. 5. 2016, resp. do 30. 5. 2016, pod smyšlenými legendami postupně vylákal:
- jednak od poškozené P. B., se kterou v dané době udržoval i milenecký poměr, výlučně z jejích soukromých prostředků,
v přesně nezjištěný den v únoru 2016 částku 28 000 Kč, které poškozená obviněnému poskytla z peněz, které jí vrátila kamarádka,
a v přesně nezjištěný den na počátku dubna 2016 částku 18 000 Kč z peněz, které získala poškozená z dědictví po babičce,
přičemž obviněný ve čtyřech splátkách od února do června 2016 poškozené uhradil pouze část tohoto dluhu ve výši 18 167 Kč, a to přesto, že se ústně zavázal, že dluh jí bude splácet od února 2016 v částkách 16 000 Kč měsíčně, čímž způsobil poškozené P. B. škodu ve výši 27 833 Kč
- jednak od poškozených R. B. a P. B. z jejich společných prostředků:
dne 29. 1. 2016 pod záminkou přestěhování z bytu na V. do bytu v K. vylákal částku 10 000 Kč, kterou mu předala P. B.,
dne 19. 2. 2016 pod záminkou zaplacení nájmu a školení v P. vylákal částku 18 000 Kč, kterou mu předala P. B. a
od ledna do konce května 2016 postupně různými smyšlenými záminkami vylákal od P. B. částku celkem 14 000 Kč.
Dne 8. 3. 2016 pod nepravdivou záminkou, že mu nepřišla výplata, a má složit splátku na byt, vylákal od R. B. a částku 50 000 Kč, kterou se zavázal vrátit do 30. 4. 2016, avšak v uvedeném termínu ani později obžalovaný tento slib nesplnil a peníze nevrátil,
počátkem března 2016 vylákal od R. B. částku 220 000 Kč pod smyšlenou legendou, že peníze potřebuje na získání stavebního povolení ke stavbě rodinného domu, který měli manželé B. v úmyslu postavit na svém pozemku, v k. ú.
B.-B., stavební povolení nezajistil, přičemž si byl dobře vědom toho, že tyto služby ani není schopen zařídit i s ohledem na skutečnost, že uvedená parcela nebyla stavebním pozemkem a nebyla napojena na dopravní komunikaci a inženýrské sítě,
dne 13. 3. 2016 pod záminkou zprostředkování koupě pozemku sousedícího s pozemkem, uživatelky M. L., vylákal od R. B. částku 20 000 Kč, aniž by koupi pozemku zprostředkoval,
dne 5. 4. 2016 pod záminkou opravy osobního automobilu vylákal od R. B. částku 30 000 Kč,
dne 12. 4. 2016 pod záminkou zakoupení 3 kusů zlatých mincí v celkové údajné hodnotě nejméně 700 000 Kč, které však měly hodnotu pouze celkem 1 500 Kč, vylákal od R. B. částku 100 000 Kč s příslibem vrácení peněz do 18. 5. 2016, což nesplnil,
dne 13. 5. 2016 převzal od R. B. zálohu ve výši 30 000 Kč na probíhající vyklizovací práce na pozemku poškozených, avšak práce nebyly provedeny,
dne 23. 5. 2016 pod záminkou složení jistiny k dražbě sousedního pozemku vylákal od R. B. částku 36 000 Kč, kterou obviněnému zaslala ze společného účtu poškozených P. B. na obviněným označený účet, který byl ve skutečnosti účtem R. S., který částku 36 000 Kč následně předal obviněnému, ačkoliv se dražba uvedeného pozemku nekonala,
dne 30. 5. 2016 pod záminkou úhrady výdajů na stěhování vylákal od R. B. částku 22 000 Kč,
a tyto částky poškozeným ve sjednaném termínu, ani později nevrátil a tímto pokračujícím podvodným jednáním způsobil poškozeným manželům R. a P. B. škodu v celkové výši 550 000 Kč a poškozené P. B. škodu ve výši 27 833 Kč,
a takto obžalovaný jednal přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 6 T 42/2013, který nabyl právní moci dne 11. 8. 2014, pravomocně odsouzen mimo jiné i pro zločin podvodu dle §209 odstavec 1, 4 písmeno d) tr. zákoníku a přečin podvodu dle §209 odstavec 1, 3 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků a deseti měsíců, který byl odložen na zkušební dobu v trvání tří a půl roku.
2) dne 6. 6. 2016 v době kolem 13:30 hodin v restauraci U L. v B. – B., ul. K., poté, co se setkal s poškozenou P. B. na předem smluvené schůzce, jí vyhrožoval, že pokud mu do dvou dnů nepřinese finanční hotovost ve výši 50 000 Kč a veškeré své zlaté šperky, zveřejní na internetu intimní videa a fotografie, které si bez vědomí poškozené pořizoval z jejich intimních schůzek a které zachycují poškozenou obnaženou nebo při pohlavním styku, a poškozené vyhrožoval, že tyto materiály předá jejímu manželovi a dalším osobám z okruhu její rodiny a jejích přátel, přičemž vyjma předmětné finanční hotovosti a zlata také po poškozené požadoval, aby s ním i nadále udržovala milostný poměr, a jelikož se poškozená obávala, že by mohl hrozby vyplnit, tak mu téhož dne kolem 15:30 hodin předala v restauraci M. v B. finanční hotovost 10 000 Kč a své šperky z bílého zlata v celkové hodnotě 15 200 Kč, před odchodem poškozené z této restaurace požadoval, aby se s ním poškozená následujícího dne 7. 6. 2016 v 09:00 hodin sešla v KFC Olympie a předala mu zde zbývajících 40 000 Kč, což poškozená nakonec neučinila a dne 7. 6. 2016 zatelefonovala ze svého mobilního telefonu na jeho mobilní telefon a oznámila mu, že mu již žádné peníze nepředá, na což reagoval rozčileně a opět začal během telefonního hovoru poškozené vyhrožovat zveřejněním videí na internetu a poskytnutím těchto materiálů jejímu manželovi a dále se neustále dožadoval schůzky s poškozenou, když tato okamžité osobní setkání odmítla, tak se ji snažil zastrašit slovy, že se jí něco může stát s jejím vozidlem, anebo že by mohla přijít o manžela či děti, a že jí někdo může trefit do hlavy, takže se bude muset začít ohlížet kolem sebe, přičemž zároveň odmítl vyhovět žádosti poškozené, aby jim vrátil peníze, které si od nich vypůjčil, včetně peněz a zlatých šperků, které od ní získal předchozího dne, neustále poškozené P. B. zasílal SMS a MMS zprávy, mezi kterými bylo i kompromitující video, kdy ji opakovaně urážel, že je děvka s náznaky, že o všem bude informovat její rodinu, což i učinil a téhož dne 7. 6. 2016 v dopoledních hodinách zaslal minimálně 1 video a několik fotografií s nahým ženským obnaženým tělem i na mobilní telefon manžela poškozené R. B. s tím, že mu v dalších SMS zprávách sdělil, že se jedná o fotografie jeho ženy, se kterou měl rovněž milenecký poměr, kdy v těchto SMS zprávách hovořil o tom, že tyto fotografie a videa se objeví na internetu a sociální síti Facebook s tím, že cena pro jeho ženu by byla 50 000 Kč.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný J. O. dovolání , v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že odvolací soud dospěl ke svým závěrům na základě jiných skutkových zjištění než soud prvního stupně, a to konkrétně v otázce převzatých 220 000 Kč na vyřízení stavebního povolení, k čemuž soud prvního stupně uvedl, že to nemohlo být projednáno, neboť se jedná o nestavební pozemek, zatímco odvolací soud uvedl, že obviněný žádost o vydání stavebního povolení nepodal a v této souvislosti neudělal ani jiné úkony. Přitom podstatou věci je podle odvolacího soudu právě to, že obviněný žádost nepodal ani jiné úkony neučinil, ačkoli k tomu byl zmocněn, a za tím účelem také zmíněnou částku převzal. Z rozhodnutí však podle dovolatele není zřejmé, z jakého důkazu odvolací soud čerpal informaci o nepodání žádosti o vydání stavebního povolení, pročež závěr odvolacího soudu zůstává nepřezkoumatelný. Ve výroku rozsudku odvolacího soudu se dále uvádí, že parcela není napojena na dopravní komunikaci, což nebere v potaz, že vedlejší parcela, která je rovněž ve vlastnictví poškozených, je napojena na dopravní komunikaci, přičemž koupi této parcely pro poškozené zprostředkoval obviněný.
5. K jednání pod bodem 2) napadeného rozsudku obviněný namítl, že své projevy adresované poškozené nemínil vážně a ona je také vážně nebrala, což vyplývá z dlouhodobosti jejich vztahu. S tím se odvolací soud podle obviněného nevypořádal a bral v úvahu pouze okolnosti svědčící v jeho neprospěch.
6. Skutková zjištění soudů jsou podle obviněného v příkrém rozporu s provedenými důkazy a se zásadou in dubio pro reo. Tento stav odůvodňuje zásah Nejvyššího soudu, neboť je třeba dát průchod právu obviněného na spravedlivý proces. Obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, tak jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že uplatněné dovolací námitky neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému zákonnému dovolacímu důvodu. Ve věci nelze shledat extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. Naopak, soudy zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností a v rozsahu stanoveném v §2 odst. 5 tr. ř. Nelze souhlasit s tvrzením, že skutková zjištění soudů obou stupňů se navzájem odlišují. Námitky obviněného jsou skutkové povahy, konkrétní hmotněprávně relevantní námitky neuplatnil. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného než v zákoně uvedeného důvodu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
9. Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudu při provádění důkazů, k rozsahu provedeného dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.
10. Obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají v zásadě pouze takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
11. Uplatněné dovolací námitky nezpochybňují závěr soudů, že jimi zjištěné jednání obviněného vyjádřené ve výroku napadeného rozsudku (ve spojení s jeho odůvodněním) naplňuje zákonné znaky skutkové podstaty uvedených trestných činů. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací námitky směřují výlučně do oblasti skutkové, tudíž obviněný založil podané dovolání na námitkách, které mají vyloženě skutkovou, respektive procesní povahu, a tím se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
12. Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
13. Mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, z nichž v napadeném rozsudku v zásadě vycházel také Krajský soud v Brně, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad ve svědeckých výpovědích poškozených P. a R. B. a dalších korespondujících důkazů, které jsou podrobně rozebrány v odůvodněních rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně. Bylo by v rozporu s účelem a smyslem řízení o dovolání, aby Nejvyšší soud znovu provedené důkazy přehodnocoval a případně vytvářel nějaké vlastní skutkové závěry.
14. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že se nemohl ztotožnit s názorem obviněného, že skutková zjištění odvolacího soudu uvedená ve výroku pod bodem 1) napadeného rozsudku se odchylují od skutkového stavu zjištěného soudem nalézacím. Byť odvolací soud v celém rozsahu zrušil výrok o vině z rozsudku soudu prvého stupně a sám znovu rozhodl, přičemž jednání obviněného popsal nově, vyšel přitom ze skutkových zjištění soudu prvého stupně, přičemž provedl víceméně formulační či stylistické úpravy popisu skutku, nikoli změny samotných skutkových zjištění. Jak správně uvedl ve svém vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, zdůrazňuje-li obviněný odlišný pohled soudů obou stupňů na charakter překážky bránící vydání stavebního povolení, jde o námitku právně bezvýznamnou. Podstatou jednání obviněného zde totiž bylo, že vylákal od poškozených částku 220 000 Kč pod záminkou, respektive pod smyšlenou legendou zajištění stavebního povolení, aniž zároveň v tomto směru hodlal podniknout jakékoli kroky. Skutečnost, zda by hypoteticky mohl být s takovými kroky vůbec úspěšný, je z tohoto hlediska nerozhodná, neboť poškození byli v omyl uvedeni již tím, že jim přislíbil za předané finanční prostředky poskytnout plnění, ačkoli to neměl v úmyslu. Zároveň je ale prokázáno, že předmětná parcela nebyla stavebním pozemkem a nebyla dostatečně napojena na inženýrské sítě, což vše podtrhuje a dokládá podvodný úmysl obviněného (viz zprávy č. l. 353-354, jimiž byl v hlavním líčení proveden důkaz - č. l. 471). S dovolatelem se nelze ztotožnit ani v tom, že není zřejmé, z jakého důkazu odvolací soud čerpal informaci o nepodání žádosti o vydání stavebního povolení. Z odůvodnění na str. 11 napadeného rozsudku totiž vyplývá skutečnost, že žádost o stavební povolení nebyla podána. Jde o zprávu Stavebního úřadu Městské části Brno - Bystrc, a tato je skutečně založena na č. l. 353 spisu. Otázka, zda předmětný pozemek je napojen na dopravní komunikaci a inženýrské sítě, není pro právní kvalifikaci jednání obviněného rozhodná, byť je to ve výroku napadeného rozsudku zmíněno, ovšem pouze jako jedna z dokreslujících okolností z hlediska podvodného úmyslu obviněného. I tady lze však poukázat na příslušnou pasáž zprávy ÚMČ Brno-Bystrc (č. l. 354 p. v.). Opět jde o okolnost, která neměla podstatný vliv na skutečnost, že obviněný uvedl poškozené v omyl tím, že přislíbil zajistit vydání stavebního povolení, ačkoli to ve skutečnosti v úmyslu neměl. A tento úmysl soudy správně dovodily ze všech okolností celého posuzovaného jednání a jednotlivých jeho složek. (Ve výroku citované poslední z jedenácti dosavadních odsouzení obviněného - z nichž několik bylo za trestné činy podvodu - se ostatně týkalo podvodné trestné činnosti velmi podobné povahy). Uvedenými námitkami tedy obviněný zpochybňuje pouze dílčí skutková zjištění soudů, která nejsou rozhodná pro právní kvalifikaci jeho jednání.
15. Odmítnout je nutno také tvrzení obviněného, že se soudy nevypořádaly s jeho námitkou, že poškozená vyjádření obviněného nebrala vážně. Jak opět výstižně připomněl i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání, soudy zjištěné skutkové okolnosti jsou v příkrém rozporu s tvrzením obviněného, že se z jeho strany nejednalo o vážně míněné hrozby, a to už proto, že již reálně započal s jejich uskutečňováním tím, že manželovi poškozené zaslal některé intimní fotografie. Zdůraznit je třeba i zjištěnou reakci poškozené, která pod dojmem pohrůžek obviněného mu předala své osobní šperky a dokonce se svému manželovi svěřila s mimomanželským poměrem s obviněným, aby následně společně oba poškození podali trestní oznámení. Tyto okolnosti rozhodně nenasvědčují tomu, že by poškozená výhrůžky obviněného v důsledku delší doby jejich známosti nebrala vážně, ba naopak to svědčí o velmi intenzivních obavách poškozené. I tady je ovšem namístě připomenout, že jde o námitky ryze skutkové povahy.
16. Lze tak uzavřít, že logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
17. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu, přičemž věc meritorně nepřezkoumával podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 9. 2017
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák