ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1114.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 1114/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 9. 2017 o dovolání obviněného O. I. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 5 To 82/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 45/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 14 T 45/2016, byl obviněný O. I. uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku soud výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 5 To 82/2017, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti tomuto usnesení podal obviněný dovolání , ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a že učiněné právní závěry jsou v extrémním nesouladu s provedenými skutkovými zjištěními, a zároveň existuje extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními. Ve vztahu k uvedeným tvrzením obviněný dále blíže argumentoval, že v průběhu trestního řízení nebylo prokázáno, že by se předmětný skutek vůbec stal, neboť v řízení nebyl proveden žádný důkaz, který by prokazoval, že mezi poškozenou a obviněným došlo k pohlavnímu styku, natož pak, že by k údajnému pohlavnímu styku měla být poškozená donucena. Podle názoru obviněného soud prvního stupně nezohlednil závěry znaleckého posudku k osobě obviněného, kde je konstatován normální somatosexuální nález a zároveň u něj byla vyloučena přítomnost jakékoliv psychické deviace nebo poruchy sexuálního charakteru. Rovněž u obviněného nebyla zjištěna zvýšená agresivita. Odvolací soud podle obviněného nedostatečně zhodnotil nesoulad skutkových zjištění s právním posouzením, jak jej učinil soud prvního stupně, přičemž odvolací soud nedostatečně reagoval na námitky obviněného zejména ohledně již zmiňovaného posouzení závěrů znaleckých posudků a dále pak rozporů ve výpovědích poškozené podaných v jednotlivých fázích trestního řízení. Obviněný namítl, že při hodnocení výpovědi poškozené, která o rozhodných skutečnostech nevypovídala vždy stejně, je soud povinen zohlednit všechny výpovědi poškozené a zdůvodnit, proč své rozhodnutí opírá jen o některou z těchto výpovědí. Jednáním odvolacího soudu tak došlo k porušení základního práva obviněného na spravedlivý soudní proces a rovněž zákonného práva na odvolání v trestních věcech. Obviněný rovněž nesouhlasil s výrokem ohledně jeho povinnosti k náhradě škody, když opakovaně popíral, že by skutek, který mu je kladen za vinu, vůbec spáchal. Tvrdil, že nebyla jakkoliv prokázána příčinná souvislost mezi jednáním, pro které je stíhán, a zraněním, v souvislosti s nímž poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR nárokovala v rámci adhezního řízení náhradu škody ve výši
2 446 Kč.
4. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 5 To 82/2017, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 14 T 45/2016, a zároveň zrušil i případná rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby Nejvyšší soud postupoval podle §265m odst. 1 tr. ř. a rozhodl tak, že obviněný se zprošťuje obžaloby.
5. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že s ohledem na obsah podaného dovolání obviněného se k tomuto nebude věcně vyjadřovat a souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
7. Dovolání je formálně založeno na dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak je zřejmé, že obviněný jím zamýšlel uplatnit (také) dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě. Ta je založena na tom, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí dovolání, přestože byl v předcházejícím řízení dán některý z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., v tomto případě tedy jde o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedená vada je považována za nepodstatnou a dovolání za vyhovující obligatorním náležitostem ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř., proto nebylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Nicméně k tomu, aby byl určitý dovolací důvod relevantně uplatněn, musí mu také odpovídat konkrétní dovolací námitky (viz níže).
8. K samotné podstatě dovolání jako mimořádného opravného prostředku je namístě připomenout, že právo na dovolání není ústavně zaručeno v Ústavě, v Listině základních práv a svobod ani v závazných mezinárodních smlouvách. V čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod je zakotveno pouze právo na odvolání v některých trestních věcech. Právo na dovolání jako na mimořádný opravný prostředek jde tedy nad rámec ústavně zaručených procesních oprávnění. S tím souvisí, že dovolání nemůže nahrazovat řádné opravné prostředky, jeho podání není přípustné ve stejně širokém rozsahu (mimo jiné co do důvodů), jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky, a požadavky na jeho obsahové náležitosti a formální preciznost (včetně specifikace dovolacích důvodů) tak logicky mohou být a jsou vyšší. Charakteristické je rovněž povinné zastoupení obviněného obhájcem jakožto kvalifikovanou osobou znalou práva. Dovolání neplní funkci jakéhosi „dalšího odvolání“, na čemž nic nemění fakt, že pokud zákonodárce do českého trestního řádu institut dovolání zavedl, podléhá i dovolací řízení obecným principům spravedlivého procesu.
9. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Proto bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod (jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.). Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Konkrétní uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
10. Obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů nelze podřadit námitky proti skutkovým zjištěním, které učinily soudy prvního a druhého stupně. Nejvyšší soud se od těchto skutkových zjištění nemůže odchýlit a nahrazovat tak činnost nalézacího soudu, popřípadě soudu odvolacího. Jinak řečeno, Nejvyšší soud není třetí „skutkovou instancí“.
11. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
12. Jako zločin znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku (dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku) byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 3, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také odvolací soud, spočíval v podstatě v tom, že obviněný nejprve v přesně nezjištěné době v lednu 2015 v P., L., ve sklepních prostorách se pokusil znásilnit poškozenou V. P. (svou manželku, s níž už v té době nežili), kterou osahával, snažil se ji svléknout a slovně projevil úmysl vykonat s ní soulož, v důsledku obrany poškozené však svého jednání zanechal a odešel, dále v přesně nezjištěné době v červenci 2015 na stejné adrese v bytě obývaném poškozenou se dopustil obdobného jednání a při obraně poškozené ji třikrát udeřil otevřenou dlaní do obličeje a přes levé ucho a i přes její fyzický odpor se mu podařilo roztrhat na ní kalhoty, sundat jí kalhotky a vykonat na ní soulož, a dále dne 1. 11. 2015 kolem 14:30 hod. v témže bytě se opět pokusil násilím vykonat na poškozené soulož, což se mu však pro její odpor nepodařilo, přestože se ji snažil svléknout a bil ji do hlavy, a způsobil jí drobná ve výroku rozsudku popsaná poranění, následně z bytu odešel, a poškozená tentokrát vyhledala lékařské ošetření (a věc pak nahlásila na policii, kde podala dne 3. 11. 2015 vysvětlení).
13. Obviněný v dovolání neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by takto zjištěný skutek nenaplňoval znaky uvedeného zločinu. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podané dovolání obviněný založil na námitkách, které navazovaly na jeho obhajobu z původního řízení a které byly založeny na tvrzení, že sice se ve všech třech případech vyskytoval na místě činu, avšak nedošlo k jednání, které mu je kladeno za vinu. Obviněný poukazoval na závěry znalce z oboru zdravotnictví, podle něhož netrpí sexuální deviací, a zpochybňoval svědeckou výpověď poškozené.
14. Veškeré tyto (výše podrobněji specifikované) námitky mají vyloženě skutkovou povahu a tím se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají. To platí také o námitce týkající se výroku o náhradě škody, neboť zpochybňuje příčinnou souvislost mezi zraněními poškozené a vlastním jednáním, které obviněný popírá. Jde tudíž rovněž o námitku skutkové povahy.
15. Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
16. Mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 3, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Městský soud v Praze, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, však žádný, natož extrémní rozpor dán není. Ten nemůže být založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě odůvodnily.
17. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad především ve výpovědi poškozené V. P., jejíž věrohodnost je podpořena i psychologickým znaleckým posudkem a s níž korespondují další svědecké výpovědi i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Údajné rozpory ve výpovědi poškozené dovolatel nespecifikoval a v procesních svědeckých výpovědích poškozené (z přípravného řízení a z hlavního líčení) je nelze shledat v takové míře, aby to činilo její výpověď nevěrohodnou. V zásadě poškozená popsala tři zmíněné incidenty ve svých výpovědích shodně. Nalézací soud důkazní situaci přesvědčivě zhodnotil zejména na str. 6 svého rozsudku a vyvodil z ní odpovídající skutková zjištění, která provedeným důkazům odpovídají, jak to zhodnotil také odvolací soud. Se vzniklými rozpory mezi provedenými důkazy, respektive s popěrnou obhajobou obviněného, se soudy přesvědčivě vypořádaly. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, přičemž není účelem dovolacího řízení znovu rozebírat, hodnotit či přehodnocovat provedené důkazy z pohledu Nejvyššího soudu. Lze snad jen dodat, že absence nějaké sexuální deviace u obviněného v tomto případě není vůbec směrodatná, a dále že vzhledem k osobnímu vztahu k obviněnému a jejich společnému dítěti je v případě poškozené pochopitelné, že neoznámila už první uvedený incident na policii a že tak učinila až poté, co obviněný útoky opakoval.
18. Logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy tedy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
19. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 9. 2017
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák