ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1133.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 1133/2017-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2017 o dovolání, které podala obviněná A. M. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 5 To 130/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 3 T 190/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 3 T 190/2016, byla obviněná A. M. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění soudu vyjádřených ve výroku rozsudku dopustila tím, že
ve S. dne 28. 5. 2016 v 08.10 hod. jako cyklistka jedoucí po vedlejší ulici D. při projíždění křižovatkou s hlavní ulicí D. nerespektovala dopravní značku „Dej přednost v jízdě“ a vjela do křižovatky v době, kdy zleva po hlavní silnici přijížděla cyklistka V. Š., čímž porušila ustanovení §22 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., a v důsledku toho V. Š. svým předním kolem narazila do jejího zadního kola, načež upadla na vozovku a utrpěla přitom tříštivou zlomeninu holenní kosti pravé nohy s dobou léčení asi tři měsíce a s citelným omezením v běžném způsobu života po dobu nejméně dvou měsíců.
2. Za tento přečin byl obviněné soudem prvního stupně uložen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, IČ: 41197518, škodu ve výši 51 933 Kč a poškozené V. Š. škodu ve výši 52 550 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená V. Š. odkázána se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněné rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 5 To 130/2017, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podala obviněná dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V tomto dovolání, které směřuje proti výroku o vině, uvedla, že soudy nižších stupňů nevzaly v úvahu veškeré podstatné skutečnosti, nedostatečně zjistily skutkový stav a současně nesprávně vyhodnotily provedené důkazy, kdy na základě nich dospěly k nesprávnému rozhodnutí. Trvala na všech tvrzeních, která uvedla již ve svém odvolání, a byla toho názoru, že se odvolací soud nedostatečně zabýval jejími argumenty. Domnívala se, že její jednání nenaplnilo skutkovou podstatu přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Znovu uvedla, že poškozenou viděla v natolik dostatečné vzdálenosti, „kdy“ z její strany nevznikla povinnost dát poškozené přednost v jízdě. Podle jejího názoru dodržela patřičnou míru opatrnosti, kdy před výjezdem z vedlejší ulice zastavila a vyhodnotila pozici poškozené tak, že vzdálenost a rychlost poškozené nenasvědčovaly nutnosti dát přednost v jízdě. Obviněná si nebyla vědoma možného ohrožení poškozené a nesouhlasila se závěrem soudu, že „styl její jízdy svědčí o opaku“.
5. Presentovala, že ohledně námitky, že ke srážce došlo za pomyslnou půlící čárou vozovky, tedy v protisměru, odvolací soud konstatoval, že to nebylo podloženo žádným hodnověrným důkazem. Obviněná však předložila fotodokumentaci místa dopravní nehody a byla otevřená dalšímu dokazování. Odvolací soud (ani soud prvního stupně) však nevyhověl návrhu obhajoby na doplnění dokazování, opětovný výslech poškozené a provedení rekonstrukce, neboť měl za to, že rozhodné skutečnosti již byly prokázány. Zároveň však vycházel téměř výhradně z výpovědi poškozené, zatímco výpověď obviněné byla údajně nepřesná, zkreslená a zavádějící. Podle obviněné nebyla dodržena zásada volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., neboť nebyly pečlivě zhodnoceny veškeré „události“ případu, jelikož soud vycházel přednostně z výpovědi poškozené beze snahy o objektivní zjištění všech okolností případu.
6. Podle názoru obviněné jsou usnesení soudu druhého stupně i rozsudek soudu prvního stupně založeny pouze na tvrzeních poškozené. Jelikož tato tvrzení ničeho nedokazují, má dovolatelka za to, že soudy nerespektovaly zásadu in dubio pro reo. Soudy podle ní vycházely pouze z jednostranného závěru, že porušení povinnosti v podobě nedání přednosti v jízdě je absolutním a natolik závažným porušením, které odůvodňuje její plnou vinu a odpovědnost. Dovolatelka má však za to, že protiprávní jednání poškozené v podobě porušení povinnosti jízdy po pravé straně, když ke srážce došlo za pomyslnou půlící čárou vozovky (tedy v protisměru), představuje tak extrémní porušení povinností ze strany poškozené, že je nutné se odchýlit od zásady, že povinnost dát přednost v jízdě je kvalitativně vyšším stupněm povinnosti, než povinnost stanovená v §57 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., zákon o silničním provozu, tedy, že na jízdním kole se jezdí při pravém okraji vozovky. Obviněná shrnula, že soudy nižších stupňů podle ní nedostály požadavkům plynoucím ze zásady in dubio pro reo a porušily její právo na presumpci neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
7. Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 5 To 130/2017, jakož i předcházející rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 3 T 190/2016, a přikázal soudu prvního stupně, aby věc podle §265 l odst. 1 tr. ř. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení s obsahem dovolání sdělil, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně výslovně souhlasil s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je proti napadenému rozhodnutí přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Dovolání tedy není určeno k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
11. Z uvedeného vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). Obecně pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §256b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
12. V podaném dovolání obviněná neuplatnila námitky v tom smyslu, že by zjištěný skutek nenaplňoval znaky přečinu těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jež by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Dovolání obviněná založila na námitkách, které navazovaly na její obhajobu z původního řízení a které byly založeny v podstatě na tvrzení, že nehodu nezavinila, poškozenou zaregistrovala, ale z vedlejší na hlavní silnici přesto vyjela, protože si myslela, že stihne projet, poškozenou pak přestala sledovat a pojednou ucítila náraz, takže nehodu zavinila poškozená, která ji mohla objet. Námitky obviněné, že soudy nedostatečně zjistily skutkový stav a nesprávně vyhodnotily provedené důkazy, že soudy vycházely přednostně z výpovědi poškozené beze snahy o objektivní zjištění všech okolností případu, přičemž ve skutečnosti vzdálenost a rychlost poškozené nenasvědčovaly nutnosti dát přednost v jízdě, jakož i námitky týkající se údajného porušení zásady in dubio pro reo a práva na presumpci neviny jsou primárně skutkové a procesní povahy, a tím se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná sice formálně deklarovala tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnila námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné. To platí také o námitce, že její jednání nenaplnilo skutkovou podstatu přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, která je obsahově rovněž založena pouze na námitkách skutkových a ve skutečnosti nijak konkrétně nezpochybňuje právní posouzení soudy zjištěného skutkového stavu.
14. Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
15. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Zlíně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad ve výpovědi svědkyně V. Š., která koresponduje s dalšími důkazy, včetně výpovědí obviněné v tom, že obviněná vyjížděla z vedlejší silnice s umístěnou dopravní značkou „Dej přednost v jízdě“, zatímco poškozená jela po hlavní silnici a měla přednost v jízdě. Jmenovaná svědkyně vyvrátila verzi obhajoby a uvedla, že jela přibližně v rámci první čtvrtiny celkové šíře vozovky. Se vzniklými rozpory mezi provedenými důkazy se soudy přesvědčivě vypořádaly a v podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Lze akceptovat, že soudy považovaly rozsah provedeného dokazování za dostatečný.
16. Logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněné na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno. To, že obviněná nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, z čehož dovozuje absenci své trestní odpovědnosti, není dovolacím důvodem.
17. Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl bez věcného projednání jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Z hlediska omezeného rozsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud poukazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 9. 2017
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák