ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1165.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 1165/2017-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu dne 12. září 2017 o dovolání, které podal obviněný O. S., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. 4. 2017, č. j. 13 To 99/2017-693, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 3 T 170/2014, takto:
Podle §265g odst. 2 tr. ř. se b e r e n a v ě d o m í zpětvzetí dovolání, které obviněný O. S. podal proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. 4. 2017, č. j. 13 To 99/2017-693.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 18. 1. 2017, č. j. 3 T 170/2014-644 , byl obviněný O. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 2. 3. 2014 kolem 21.15 hodin u obce H., okr. Ú. n. O., na křižovatce hlavní pozemní komunikace č. I/35 s vedlejší komunikací č. III/03528, jako řidič automobilu zn. Mercedes Benz, ML 320 Cdi, RZ ...., při jízdě po hlavní pozemní komunikaci v rozporu s ust. §18 odst. 1, 3 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v důsledku překročení v místě povolené rychlosti nejméně o 29 km/h narazil do osobního vozidla zn. Fiat Punto, RZ ....., vyjíždějícího v rozporu s ustanovením §22 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z pravé vedlejší pozemní komunikace a odbočujícího vlevo do protisměrného jízdního pruhu, přičemž při střetu řidič tohoto vozidla M. S. utrpěl rozsáhlá život ohrožující poranění, kterým přes poskytnutou lékařskou péči dne 4. 3. 2014 podlehl.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §143 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena zkušební doba v trvání tří let. Za použití §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozeným, přičemž se zbytkem svých nároků na náhradu škody a s nároky na náhradu nemajetkové újmy byli poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného a poškozených proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 4. 4. 2017, č. j. 13 To 99/2017-693 , jímž z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu zákazu činnosti a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na tři roky. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání poškozených odvolací soud podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Zbývá dodat, že výše uvedená rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně byla vydána poté, co jejich rozhodnutí předchozí, tj. rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 3 T 170/2014, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 13 To 546/2014, byla k dovolání obviněného podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, č. j. 15 Tdo 944/2015-54.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Kateřiny Skoumalové dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Obviněný předně odmítá svoji trestní odpovědnost, neboť je přesvědčen, že soudy obou stupňů projednaly skutek v rozporu s hmotným právem a dopustily se chybného rozhodnutí. Následně ve svém dovolání podává rozsáhlou rekapitulaci předchozího řízení, přičemž podrobně popisuje především své námitky proti zpracovanému reviznímu znaleckému posudku, jež vznesl před soudem prvního stupně. Podle první dovolatelovy námitky ho měl soud správně zprostit obžaloby, neboť (z důvodů jím vyložených) je evidentní, že poškozený nedodržel svou povinnost uloženou mu zákonem o provozu na pozemních komunikacích, a že jedinou příčinou vzniku nehody bylo jednání poškozeného. Pokud by se soud prvního stupně řídil pokynem dovolacího soudu ohledně zásady gradace příčinné souvislosti, nemohl konstatovat na straně obviněného ani částečné zavinění. Pokud by obviněný jedoucí po hlavní komunikaci nejvyšší povolenou rychlostí na kritickou situaci vyvolanou najížděním vozidla poškozeného do křižovatky reagoval vyhýbacím manévrem vlevo, s nejvyšší pravděpodobností by také došlo ke střetu a na vzniku dopravní nehody by se tak podílel jen poškozený. Svojí druhou námitkou obviněný směřuje proti nepřiměřenosti uložených trestů, neboť přestože soud při opětovném rozhodování změnil právní kvalifikaci, uložený trest zmírnil pouze nepatrně.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. obě napadená rozhodnutí, tj. rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 18. 1. 2017, č. j. 3 T 170/2014-644, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 4. 4. 2017, č. j. 13 To 99/2017-693, zrušil a podle §265m tr. ř. jej zprostil obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř., nebo podle §265m tr. ř. uložil mírnější trest odnětí svobody a trest zákazu činnosti. Případně, pokud shledá Nejvyšší soud potřebu doplnit dokazování znaleckým posudkem, navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. obě napadená rozhodnutí, tj. rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 18. 1. 2017, č. j. 3 T 170/2014-644, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 4. 4. 2017, č. j. 13 To 99/2017-693, zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce), který uvedl, že obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení věci z toho, že soudy nezohlednily, že při všech variantách skutku se poškozený „ v okamžiku střetu stále nacházel na vedlejší pozemní komunikaci “. Dovolatel však tuto právní úvahu blíže nerozvíjí.
9. V okamžiku střetu se poškozený nemohl nacházet na vedlejší komunikaci, neboť to by znamenalo, že dovolatel z hlavní komunikace odbočil vpravo a do poškozeného najel, což odporuje všem dosud provedeným důkazům a nakonec i všem dosavadním tvrzením samotného dovolatele, že poškozenému naopak uhýbal vlevo. K námitce obviněného, že by ke střetu mohlo dojít i kdyby jel povolenou rychlostí a i kdyby rovněž vlevo vyhýbal poškozenému, pak připomíná, že podstata jeho zavinění spočívá v tom, že svou nepřiměřenou a nedovolenou rychlostí poškozenému podstatně ztížil jeho jízdní manévr při vjíždění na hlavní silnici. Pokud by dovolatel jel rychlostí nižší, skutkový děj by patrně proběhl jinak. Pokud by i v takovém případě „z leknutí“ strhl řízení vlevo a tím způsobil střet vozidel, která by se jinak minula, bylo by nutno i za následky takového objektivně nesprávného jízdního manévru posoudit dovolatelovu trestní odpovědnost. Spoluzavinění poškozeného by i zde bylo vyhodnoceno a zohledněno. Spoluzavinění poškozeného vinu dovolatele snížilo, nemohlo jej však zcela vyvinit, uvedené námitky proto považuje za zjevně neopodstatněné.
10. K námitce obviněného směřující proti přiměřenosti uložených trestů upozornil, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu lze námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména též nesprávné vyhodnocení polehčujících okolností a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 trestního řádu. Doplnil, že tresty v dané věci považuje za vyváženě zohledňující jak závažnost spáchaného trestného činu, tak i absenci polehčujících okolností.
11. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Postup dovolacího soudu
12. Věc obviněného byla u Nejvyššího soudu zapsána pod sp. zn. 6 Tdo 922/2017. Dovolací soud zjistil, že dovolání obviněného je třeba posuzovat jako dovolání přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., podané osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a rovněž splňující i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.). Protože však zjistil, že nedošlo k řádnému doručení napadeného rozsudku obviněnému a tím ani ke splnění podmínek předložení věci dovolacímu soudu, vrátil spis soudu prvního stupně k dalšímu procesnímu postupu.
13. Soudem prvního stupně byl spis opětovně předložen dne 8. 9. 2017 s tím, že nově obsahuje zpětvzetí dovolání. Tato skutečnost je zřejmá z podání obhájkyně obviněného ze dne 30. 8. 2017 (č. l. 745). Spis byl nově zapsán pod sp. zn. 6 Tdo 1165/2017.
14. Podle §265g odst. 1 věty první tr. ř. [o]soba, která dovolání podala, může je výslovným prohlášením vzít zpět,a to až do doby, než se Nejvyšší soud odebere k závěrečné poradě.
15. Podle §265b odst. 2 věty první tr. ř. [z]pětvzetí dovolání vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí předseda senátu Nejvyššího soudu, a nebyla-li věc dosud tomuto soudu předložena, předseda senátu soudu prvního stupně.
16. Protože obviněný je jako dovolatel oprávněn se svým mimořádným opravným prostředkem nakládat i tak, že je na základě výslovného prohlášení vezme zpět, bylo zhodnoceno, zda se vyskytují nějaké překážky, které by bránily tomu, aby toto zpětvzetí dovolání bylo předsedou senátu Nejvyššího soudu (neboť spis se v důsledku jeho předložení soudem prvního stupně u tohoto soudu nachází) vzato na vědomí.
17. Z obsahu spisu je zřejmé, že obviněný své dovolání podal řádně prostřednictvím své obhájkyně, jíž k takovému úkonu (v rámci zmocnění k obhajování) udělil plnou moc dne 4. 5. 2017. Prostřednictvím téže osoby zaslal Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně i své zpětvzetí tohoto dovolání. Z označeného podání je zřejmé, že vyjadřuje vůli obviněného k tomu, aby se dovolací soud jím podaným dovoláním věcně nezabýval, neboť to výslovně plyne z jeho znění, podle něhož „nadále netrvá na podaném dovolání, toto bere tímto podáním zpět a navrhuje, aby soud vzdal zpětvzetí dovolání na vědomí“. Současně třeba konstatovat, že nevzniká pochybnost, ve vztahu k jakému mimořádnému opravnému prostředku toto prohlášení obviněný činí, neboť správně označuje dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu [ „Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice ze dne 4. 4. 2017, č. j. 13 To 99/2017-693 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu vÚstí nad Orlicí ze dne 18. 1. 2017, č. j. 3 T 170/2014-644 – zpětvzetí dovolání“ ].
18. Protože vzhledem k obsahu podání ze dne 30. 8. 2017 nevznikají pochybnosti o projevené vůli odvolatele obsahující výslovné prohlášení o zpětvzetí dovolání, není zjišťována žádná překážka, která by bránila tomu, aby bylo rozhodnuto tak, že zpětvzetí dovolání obviněného se bere na vědomí.
19. Z těchto důvodů proto předseda senátu Nejvyššího soudu postupem podle §265g odst. 2 tr. ř. vzal na vědomí zpětvzetí dovolání, které obviněný O. S. podal proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. 4. 2017, č. j. 13 To 99/2017-693. Zbývá dodat, že takto mohl rozhodnout již předseda senátu soudu prvního stupně, u něhož se spis v době doručení zpětvzetí dovolání nacházel.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. září 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu