ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1333.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 1333/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 11. 2017 o dovolání obviněného K. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 11 To 88/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 38 T 155/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Obviněný K. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 11 To 88/2017, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 7. 11. 2016, sp. zn. 38 T 155/2015, kterým byl obviněný uznán vinným (pod bodem VII. rozsudku) zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, za nějž byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let, přičemž bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil způsobenou škodu. Dále mu byl uložen peněžitý trest v celkové výši 100 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody na jeden rok. Rozsudkem odvolacího soudu byl dále i ohledně K. K. zrušen výrok o náhradě škody a o této otázce bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný je povinen zaplatit na náhradu škody společně a nerozdílně s obviněnými L. P. a V. P. poškozené společnosti Continental Automotive Czech Republic s. r. o. částku 265 680 Kč. Kromě jmenovaného byli odsouzeni v této věci také další obvinění.
2. Rozsudek Krajského soudu v Praze napadl obviněný dovoláním tak, že je zaměřil proti výroku o zamítnutí jeho odvolání, respektive napadl výrok o vině ve vztahu k jeho osobě, a to v celém rozsahu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
3. Uplatněnými námitkami vyjádřil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, a dále s tím, jakým hodnocením důkazů soudy k těmto zjištěním dospěly. Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. zejména vytkl, že výrok o vině je neúplný, neboť v něm chybí zákonem předepsaný údaj, což v dalším textu dovolání specifikoval tak, že ve výroku odsuzujícího rozsudku není přesně označeno místo, kde se skutek stal, tj. odkud přesně z objektu společnosti odcizil předmětných 17 ks navigací. Další námitky patrně mínil vztáhnout k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl zejména, že nebyla prokázána objektivní stránka trestného činu, a to ani samotná existence odcizených navigací, dále to, že by je odcizil, ani to, že by s kýmkoli vytvářel organizovanou skupinu. Nebyl prokázán ani vznik škody ve výši uvedené v rozsudku, ani motiv obviněného ani jakýkoli jeho majetkový prospěch. Nedošlo k naplnění subjektivní stránky trestného činu. Jde jen o virtuální realitu a magickou konstrukci při absenci důkazů. V obsáhlém, redundantním a místy obtížně srozumitelném dovolání poukázal dále na princip presumpce neviny, zásadu in dubio pro reo, zabýval se teorií her a problémem iracionality ve světě.
4. Dovoláním se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek i odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, oba v části jeho se týkající, a dále aby přikázal soudu prvního nebo druhého stupně nové projednání věci „se závazným právním názorem, který umožní zprostit odsouzeného obžaloby v celém rozsahu, nebo povede ke snížení trestu“, eventuálně aby Nejvyšší soud sám rozhodl o zproštění obžaloby.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření poukázala na to, že obviněný uplatnil v dovolání argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání, přičemž řízení o dovolání nenabízí možnost dosáhnout posouzení věci ve třetím stupni řízení před soudem přezkumem vyhrazeným řádnému opravnému prostředku. Navíc skutkové závěry soudů jsou podepřeny výsledky dokazování a zjištěný skutek nalézací soud právně kvalifikoval v souladu se zákonem. Námitky obviněného jsou primárně skutkové povahy, a neodpovídají tak žádnému ze zákonných dovolacích důvodů vyjmenovaných v §265b tr. ř. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a aby tak rozhodl v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
7. Především Nejvyšší soud připomíná, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudu při provádění důkazů, k rozsahu provedeného dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.
8. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Pod tento dovolací důvod nejsou námitky obviněného podřaditelné, protože mu svým obsahem neodpovídají. Obviněný totiž nenamítá, že by některý konkrétní výrok v napadeném rozhodnutí chyběl nebo byl neúplný. Z obsahu dovolání jasně nevyplývá, které námitky obviněný uvedenému dovolacímu důvodu přiřazuje. Pokud se má jednat o výtku neúplnosti skutkových zjištění pokud jde o místo, kde byl trestný čin spáchán (tj. že nebylo upřesněno místo na pracovišti obviněného, z něhož navigace fyzicky vzal), ta pod tento dovolací důvod nespadá.
9. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
10. Jako zločin krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu Praha-východ, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také odvolací soud, spočíval v podstatě v tom, že obviněný K. K. společně s obviněnými L. P. a V. P. v době od 30. 1. 2013 do 3. 2. 2013 v B. n. L. – S. B. v objektu společnosti Continental Automotive Czech Republic s. r. o., kde byl zaměstnán jako analytik výroby, obviněný K. K. po předchozí domluvě s oběma jmenovanými odcizil z doposud neustanoveného místa 17 ks navigací RNS a Columbus, které po předchozí domluvě předal dne 3. 2. 2013 v 16:30 hodin na benzinové čerpací stanici v B. n. L. L. P., který navigace naložil do svého vozidla a převezl je do M., kde je po předchozí dohodě předal V. P., a odcizením tak způsobili poškozené společnosti škodu 265 680 Kč.
11. V podaném dovolání obviněný neuplatnil srozumitelně žádné námitky v tom smyslu, že by takto zjištěný skutek nenaplňoval znaky zločinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Podané dovolání obviněný založil na námitkách, které navazovaly na jeho obhajobu z původního řízení a které byly založeny na tvrzení, že předmětné navigace neodcizil. Tyto námitky mají vyloženě skutkovou povahu a tím se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají.
13. Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
14. Mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný extrémní rozpor. Naopak, skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v odposleších a záznamech telekomunikačního provozu a v kamerových záznamech, jimiž se soudy podrobně zabývaly (stejně jako záznamem následného telefonického rozhovoru ze dne 7. 2. 2013 - viz str. 62 a 71 rozsudku nalézacího soudu). S nimi korespondují rovněž výpovědi některých spoluobviněných a další důkazy potvrzující celkový rámec, v němž trestná činnost probíhala. Do trestné činnosti bylo zapojeno celkem 11 osob a tato byla do určité míry organizována. Zapojila se do ní řada pracovníků (popřípadě bývalých pracovníků, jako obv. V. P.) poškozené společnosti. Z obsahu několika důkazů vyplynulo, že zájem o navigace projevil obviněný V. P., který také zajišťoval jejich odbyt a spoluobviněným za navigace platil (viz např. výpovědi obviněných P. K., M. Š., M. J., L. P.). Nalézací soud uzavřel, že právě obviněný V. P. vše vymyslel, neboť měl bohaté zkušenosti a znalosti o fungování výrobních a kontrolních procesů v poškozené společnosti. Dále pak předával odcizené navigace obviněným J. B. J. K. Zapojení obviněného L. P. vyplývá - vedle jeho vlastního doznání z přípravného řízení - např. z výpovědi obv. M. J., z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
15. S obsahem celkového souhrnu provedených důkazů tedy není v nesouladu, natož v extrémním, závěr soudů, že obviněný K. K. se na dané trestné činnosti v uvedeném rozsahu podílel tím, že přijal (byť jednorázově) svou úlohu v rámci koordinované součinnosti několika osob, která spočívala ve vynesení 17 ks navigací z objektu a jejich předání L. P. na benzínové čerpací stanici, tj. na místě, kde si tato skupina odcizené navigace i v jiných případech předávala (viz např. výpověď svědka M. F.). Odvolací soud správně zdůraznil, že správnost učiněných skutkových závěrů není zpochybněna tím, že v zaznamenaných telefonických hovorech není používáno slovo „navigace“, nýbrž například „kostka“ (viz dále zejména str. 45-46 napadeného rozsudku).
16. Soudy odůvodnily, že neměly pochybnosti ani o počtu a ceně odcizených navigací. Počet vyplývá zejména z odposlechnutého telefonického hovoru obviněného s L. P. a cena, tj. výše škody, ze svědeckých výpovědí pracovníků poškozené společnosti, kteří následně zjišťovali počty a druhy odcizených věcí (svědci J. R., J. Č., L. Č.), a samozřejmě z ohodnocení těchto věcí. Poškozená přitom odhadovala celkovou způsobenou škodu vyšší, přesahující 3 mil. Kč (do škody např. nebyly zahrnuty navigace nahlášené z Německa, kde se první podezření na trestnou činnost objevilo na základě značného objemu nabídek na prodej navigací RNS a Columbus).
17. I dílčí účast obviněného K. K. tudíž plně zapadá do rámce organizované trestné činnosti skupiny pachatelů. Právě v tomto kontextu nelze telefonické domluvy s L. P. a navazující předání tašky na benzinové čerpací stanici vysvětlit jiným rozumným způsobem, než že šlo o předem dohodnutou součást popsané majetkové trestné činnosti.
18. Logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem. Právní námitky v pravém slova smyslu v dovolání uplatněny nebyly.
19. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 11. 2017
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák